Díky za odkaz. O denostupňové metodě se v analýze např. uvádí (str. 44 až 46) , že denostupňová metoda spočívá hlavně n a třech veličinách , a to celkové tepelné ztrátě objektu, požadované vnitřní teplotě a venkovní teplotě. Celková tepelná ztráta se skládá z tepelné ztráty prostupem a tepelné ztráty větráním Q = Q T + Q V . Jeden z hlavních nedostatků tak spočívá v tepelné ztr átě větráním, která se v naší zástavbě pohybuje od 15 do 40 %. Do místnosti s vysokou tepelnou ztrátou větráním musíme dodat více tepla, abychom zajistili stejnou teplotu vzduchu ve vytápěném prostoru jako u místnosti s malou tepelnou ztrátou větráním (nap ř. infiltrací). Jinými slovy, pokud budou dvě stejné bytové jednotky, z nichž jedna bude mít méně těsná okna a druhá vyměněná, např. za plastová, budeme do ní muset dodat větší tepelný výkon. Podle určovaného rozdílu teplot příslušejícího denostupňové meto dě budou však obě bytové jednotky platit stejně. Další problém vzniká u víceúčelových budov se zpětným získáváním tepla (rekuperace) a směšovací komorou vzduchotechnické jednotky . Zde je nucené větrání zajišťováno více vzduchotechnickými jednotkami. V růz né části budovy je tedy různý podíl čerstvého vzduchu a různá účinnost rekuperace. Dalším výrazným nedostatkem metody je, že nerespektuje základní fyziká l ní bilanci vytápěného prostoru. Jestliže vychází pouze z celkové tepelné ztráty , kterou pokládá rovnu tepelnému výkonu otopného tělesa , neodpovídá to základní níže uvedené bilanční rovnici. AK OT I S V T Q Q Q Q Q Q Q        W  Můžeme vidět, že v rámci tepelné bilance zajišťuje tepelný výkon otopného tělesa jen část potřebné dodávky tepelného výkonu a je to mar kantnější o to více, o co lepší má objekt tepelně technické vlastnosti (např. pasivní domy). Jinými slovy, pokud budou dvě stejné bytové jednotky, z nichž jedna bude mít tepelné zisky z oslunění a výrazn ě vyšší vnitřní tepelné zisky ( osvětlení, výpočetní t echnika, lednička, sušička, vaření atd. ) a druhá bude bez tepelných zisků z oslunění (např. orientována na sever) a t éměř bez vnitřních tepelných zisků , budou podle denostupňové metody obě bytové jednotky platit stejně, neboť nejde o platbu za dodané teplo otopnou plochou . I S AK V T OT Q Q Q Q Q Q       W  Z výše uvedeného je patrné, že tato metoda nevychází z tepla dodaného otopnou plochou do vytápěného prostoru . Využití denostupňové metody naráží na následující skutečnosti: 1) Nerespektuje tepelnou bilanci vy tápěného prostoru. 2) Nezahrnuje vliv vnitřních a venkovních tepelných zisků. 3) Opomíjí proměnnou intenzitu větrání v čase v jednotlivých částech objektu. 4) Nezohledňuje různou míru zpětného získávání tepla v budovách s více vzduchotechnickými jednotkami. Pro re levantnost indikace by bylo nutné teplotně a tepelně sourodé vnitřní prostředí v celém vytápěném objektu