- Růžena napsala: „BytZ stanoví, jak se určí výše plateb na náklady nutné. Je uveden kvorum pro jejich naplánování a schválení.“
Toto je nepravdivé tvrzení.
Zákon o vlastnictví bytů nic takového neobsahuje. Zákon vůbec
nerozlišuje úhrady nákladů nutných a nikoliv nutných. Snad si pletete
konečné platby se skládáním záloh na tyto platby. Zákon obsahuje pouze
jak se schválí výše záloh, skládaných na budoucí nutné
náklady (viz § 15 odst. 2 NOZ).
Na náklady nikoliv nutné však není SVJ oprávněno ani schválit, ani předepsat žádné dlouhodobé zálohy. Je tedy vždy nutno rozlišovat činnosti správy prováděné vlastníky majetku od činností správy prováděné ze zákona právnickou osobou SVJ. SVJ(2000) je osoba s omezenou právní způsobilostí (§ 9 ZoVB). Může dům opravovat a udržovat, nemá však zákonné oprávnění k provádění technického zhodnocení (např. zateplení). Proto na tento účel nemůže ani vybírat, ani vymáhat dlouhodobé zálohy. Šlo by o protiprávní požadavek (§ 15 odst. 2 ZoVB).
SVJ(2000) může na náklady nkoliv nutné požadovat pouze krátkodobou zálohu s přesně určenou dobou a způsobem použití. Nepostupuje se podle ZoVB, nýbrž podle ustanovení NOZ o příkazu (§ 2430 a následující), které ukládá příkazci poskytnout příkazníkovi přiměřenou zálohu a uhradit mu veškeré náklady spojené s provedením příkazu.
- Růžena napsala: „O způsobu určení výše plateb na náklady nikoliv nutné BytZ neříká nic.“
Podle § 15 odst. 1 se vlastníci jednotek podílejí na nákladech správy domu, a to podle spoluvlastnických podílů, nestanoví-li dohoda jinak. Takže se vezme konečná částka, rozúčtuje se podle podílů a je to. Nic více nemusí být v ZoVB obsaženo. Cožpak nějaký zákon Vám určuje kolik máte zaplatit ševci za opravu bot, nebo kolik máte zaplatit v samoobsluze za nákup? Je přece zcela zjevné, že vlastníci vždy zaplatí právě tolik, kolik jsou dlužni. Ani více, ani méně. Na to nemusí být zákon. Chcete-li k tomu nějakou právní normu, pak § 2991 NOZ o bezdůvodném obohacení.
| Podotýkám, že pojem „správa vlastního majetku“ nezahrnuje
pouze činnosti nutné. Zahrnuje nepochybně i veškeré činnosti
nikoliv nutné, dokonce i činnosti zcela zbytečné a nerozumné.
Rozhodující je pouze zda o nich shromáždění řádně rozhodlo v souladu
se zákonem. V tom spočívá princip spoluvlastnického rozhodování. Proto se říkává, že spoluvlastnictví je ďáblův vynález. |
- Paní Růžena se táže: „Jaké kvorum se vyžaduje pro naplánování a schválení nákladů nikoli nutných?“
Kvorum pro rozhodování o nákladech je shodné s rozhodováním o věci samé. Na to dává jednoznačnou odpověď § 11 ZoVB – viz odst. 3, odst. 5. Pokud tato kvora máte ve stanovách, řídíte se samozřejmě podle nich. Při rozhodování spoluvlastníků podle NOZ je rozhodování o společné věci upraveno velmi podrobně v ustanoveních § 1128 až § 1133 NOZ.
lake
Poslední komentáře