Pane Korky, stačí že jste napsal tento protiprávní nesmysl: „Zhodnotil se společný majetek, s majetkem jsou spojeny povinnosti i práva. S tímto majetkem jsou spojené závazky pro všechny vlastníky daného společného majetku bez ohledu na to, zda se tím vlastníkem stali dříve či později.“
Skutečnost je jiná. S majetkem skutečně jsou spojeny povinnosti i práva, ale jinak než se domníváte Vy. Pokud došlo ke zhodnocení (zlepšení) majetku pana A, náklady na toto zhodnocení nese pouze pan A. Této své povinnosti se nemůže nijak zprostit, ani kdyby později svou jednotku prodal, daroval, či směnil.
To je naprostý právní základ, který Vy ignorujete. Vymýšlíte si k tomu protiprávní bludy. Tvrdím, že zde obhajujete protiprávní a podvodné jednání, a jsem schopen to prokázat citací z judikatury.
| „Skutečnost, že žalovaná převedla kupní smlouvou vlastnické
právo k předmětné bytové jednotce na další osobu jí nezbavila
povinnosti uhradit závazek vzniklý prokazatelně v době, kdy ještě byla
vlastníkem této bytové jednotky.“ (Okresní soud v Přerově, sp. zn. 11 C 58/2010) |
| „[V]lastnictví nelze chápat jako beneficium svědčící toliko
jednotlivci, ale že klade na vlastníka (třebas i bývalého) rovněž
povinnosti; stručně řečeno, že vlastnictví zavazuje (čl. 11 odst.
3 Listiny). Těchto povinností se přitom nelze obecně apriori
zříci jen tím, že jedinec přestane být vlastníkem věci, s níž tyto
povinnosti ať už jakýmkoliv způsobem souvisí; řečeno jinak,
ne všechny závazky související s vlastnictvím konkrétní věci
přichází automaticky na nového vlastníka.“ (usnesení Ústavního soudu I. ÚS 2926/10 ze dne 19.01.2011) |
| „Nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení je nárokem
závazkovým (obligačním), který směřuje vůči osobě, není tedy vázán
na spoluvlastnický podíl (nejde o nárok věcně právní).
Účastníci právního vztahu nejsou vymezení tím, že jsou vlastníky
podílu i poté, kdy k vynaložení nákladu na věc došlo. To tedy znamená,
že [povinnost hradit] nepřechází na nabyvatele podílu
(nejde-li o případ universální sukcese), dlužníkem je ten, kdo se
takto (…) obohatil, věřitelem je ten, kdo náklad ve
prospěch jiného vynaložil. Nemůže tedy – vyjma
případů universální sukcese, případného převzetí dluhu – být
dlužníkem někdo, kdo nebyl spoluvlastníkem věci v době, kdy
k vynaložení nákladu došlo.“ (Nejvyšší soud v rozsudku 22 Cdo 216/2011) |
| „Povinnost vydat bezdůvodné obohacení bez dalšího
nepřechází na nabyvatele zhodnocené věci. (…) Pokud by na
2. žalovaného měla přejít veškerá práva a povinnosti spojená
s vlastnictvím bytové jednotky včetně závazku vydat bezdůvodné
obohacení, musel by být dluh v kupní smlouvě konkretizován a
žalobkyně by musela vyslovit souhlas s jeho převzetím.“ (Nejvyšší soud v rozsudku 28 Cdo 4131/2011 ze dne 13. června 2012) |
| "Závěr nalézacích soudů ve směru, že povinnost k vydání
účelně vynaložených nákladů, které oprávněný držitel na věc
vynaložil, nepřechází s převodem vlastnického práva k věci na jejího
nového vlastníka, je podle přesvědčení dovolacího soudu správný, neboť
se nejedná o nárok věcněprávního charakteru, který by přecházel na
právního nástupce. Účelně vynaloženými náklady se obohacuje ten subjekt, za jehož vlastnictví byla věc tímto způsobem udržována a také jemu vzniká majetkový prospěch spočívající ve zhodnocení věci, neboť dochází ke zhodnocení právě jeho věci. Podle přesvědčení dovolacího soudu nárok na náhradu nákladů vynaložených na účelné zhodnocení věci je nárokem relativní (závazkové) povahy, směřující vždy proti tomu (nebo v prospěch toho), koho se jednání držitele dotklo. (…) Charakter nároku na náhradu nákladů za účelné zhodnocení věci nevyjadřuje takovou vazbu na věc a práva a povinností s ní spojená, která by přecházela na právního nástupce v případě změny vlastníka. Povinnost k náhradě nákladů, jimiž oprávněný držitel zhodnotil v době oprávněné držby věc vlastníka, tak se změnou vlastnického práva k věci na nového vlastníka bez dalšího nepřechází. Uvedený názor dovolacího soudu koresponduje i závěru vyslovenému v odborné literatuře, podle níž jedině nárok na vydání věci a těch plodů, které jsou věcmi, je nárokem věcněprávním (k tomu srovnej : Ochrana vlastnictví a držby v občanském zákoníku. 2. doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, str. 84). " (Nejvyšší soud, 22 Cdo 3404/2010 ze dne 23. srpna 2012) |
Stačilo Vám toto, pane Korky?
Podrobně se o tom psalo zde: http://www.portalsvj.cz/…ho-vlastnika
A také zde: http://www.portalsvj.cz/…-vlastnika-0
lake
Poslední komentáře