Pane Franto, výše popsaná metoda počítá s navyšováním ZS na libovolnou hodnotu menší než 100%. I kdyby to mělo být 99%. Jistě se shodneme, že reálně se na nějaké hodnotě ZS zastavíme, protože pro ZS 100% již platí všichni stejně za m2 započitatelné plochy bez ohledu na náměry. Při velmi vysoké hodnotě ZS bude výsledek takový, že hodnoty, které byly v toleranci ± 40%, se přiblíží k průměru, budou v toleranci např. ± 15%. Hodnota, která limit nejvíce překročila, se dostane přesně na hranici limitu. A to je to, čeho jsme chtěli dosáhnout.
Shrňme si, jaké máme možnosti:
Metoda č. 1 – zůstane zachován původní poměr ZS:SS, náměry (korigované) přepočítáme pomocí nějaké spojité funkce na užší interval, tak abychom se ve výsledku dostali do pásma ± 40%. Těch funkcí je nekonečně mnoho, můžeme volit nejen lineární. Zákon to nijak neomezuje. Logicky ale požadujeme, aby funkce byla na daném intervalu rostoucí.
Metoda č. 2 – zůstane zachován původní poměr ZS:SS, extrémní hodnoty náměrů upravíme tak, aby se výsledné hodnoty dostaly do pásma ± 40%.
Metoda č. 3 – zvýšíme ZS tak, aby se výsledné hodnoty právě dostaly do pásma ± 40%.
Metoda č. 2 se liší od metody č. 1 tím, že je použita nespojitá funkce (se skokovou změnou). Výsledkem je, že ten, kdo topí ještě na hranici, nakonec zaplatí stejně jako ten, kdo mohutně přetápí a větrá. Je otázka, jestli je to žádoucí výsledek.
Metoda č. 3 je v podstatě ekvivalentní metodě č. 1 pro určitou konkrétní funkci. Ekvivalentní v tom smyslu, že dá naprosto shodné výsledky. Její výhoda je v tom, že tu funkci nemusíte hledat, je daná implicitně metodou samou. Pokud někdo namítne, že je v rozporu s vyhláškou, pak mu řeknete, že je ekvivalentní metodě č. 1, která v rozporu s vyhláškou není. Nanejvýš vás donutí tu konkrétní funkci pro metodu č. 1 najít. To by měl zvládnout každý středoškolák (pokud to neznamená, že chodil do školy jen ve středu :).
Poslední komentáře