Měl jsem snahu, pomoci tazateli, který měl konkrétní dotaz na správnost rozúčtování nákladů na teplo v jejich domě. Po počátečních nesrovnalostech, plynoucích z neúplných údajů, jsem dospěl ke vstupním hodnotám, které se jistě velmi přibližují hodnotám skutečným (to může ověřit pouze tazatel). Vypočítal jsem kontrolní hodnoty, pomocí výpočtu, který byl napaden, protože odporuje interpretaci pana lake, avšak je podle lake používán většinou rozúčtovatelů. Výsledné hodnoty rozdělení se, stejně jako hodnoty vstupní, velmi blížily hodnotám předloženým tazatelem. Mohl jsem tazateli sdělit, že rozúčtování zohledňuje ustanovení vyhlášky. Můj příspěvek bych asi mohl označit jako přínosný přesto, že se „nevděčný“ tazatel neozval, aby vyjádřil, zda mé posouzení uznává, nebo našel nějaký důvod, který je zpochybňuje.

Jenom málo dalších příspěvků se vázalo k řešení dotazu. Hlavní diskutéři pánové „lake“ a Patočka se vyžívali ve sporu, který s jejich přístupem nemůže dospět k cíli, což je na škodu, protože jde o často kritizovaný problém. Něco jsem k tomu také poznamenal, avšak pouze jako obranu proti výhradám vůči mým příspěvkům. K vlastnímu tématu jejich sporu se vyjádřím nyní.

Odpovím panu lake, proč nepostupuji při výpočtu podle zdravého rozumu. Předpokládám, že limity nákladů byly stanoveny z toho důvodu, že měření spotřeby není dokonalé a hlavním smyslem měření není přesné dělení, ale zajištění zainteresovanosti uživatelů na spotřebě. Nepřesnost by v mnohých případech značně poškodila spotřebitele, který by doplácel na chyby, které třeba není schopen sám ovlivnit. Na druhé straně se domnívám, že současné limity nákladů příliš snižují míru zainteresovanosti spotřebitelů a případné zvýšení limitu +40% považuji za přínosné. Více se o tom píše v příspěvku „Připomínky k novele vyhlášky 372/2001 Sb“.

Pan lake tvrdí, že spotřeba nad 140 % průměru má být automaticky považována za spotřebu k jinému účelu. Své tvrzení zdůvodňuje tím, že ze znění vyhlášky to naprosto zřetelně vyplývá. Nepřijímám takový výklad. Ve výčtu pojmů ve vyhlášce v § 3, odstavci 2. jsem četl: „Je-li tepelná energie používána v zúčtovací jednotce také k jinému účelu než na vytápění a na poskytování teplé užitkové vody, účtuje náklady na tuto energii vlastník na základě jejího měření nebo odborného posouzení zvlášť každému příslušnému konečnému spotřebiteli. Pokud jsem četl správné a správně, bude velmi málo lidí, kteří četli totéž a přijmou interpretaci pana lake. Sám jsem již dvakrát upozorňoval na drobnost, která by při takovém dělení ve vyhlášce scházela. Je to poznámka, že na náklady použité k jinému účelu se nevztahují polohové redukce, aby nedocházelo ke zvýhodnění škodlivého plýtvání.

Domnívám se, že spor o způsobu výpočtu může rozhodnout pouze přesný a jednoznačný výklad sporného paragrafu. Vzájemné výhrady bez přesvědčivých argumentů jsou pouze ztrátou času. Nevěřím, že mohou zvrátit způsob výpočtu rozdělení. FrantaF