Plná moc - odvolání

Zajímavé. Tady http://www.portalsvj.cz/…ustitianus-e tvrdíte, že společný zástupce se řídí obecnou úpravou o zmocnění. Pokud by tomu tak bylo, každý zmocnitel může odvolat zmocnění, samozřejmě nikoli zpětně. A nyní píšete, že by k odvolání byla povinná pouze nadpoloviční většina vlastníků jednotky. Takže připouštíte, že společný zástupce je zcela jiný institut, než prostý zmocněnec. Proto píšu, že dokud soudy nezačnou společného zástupce akceptovat (což se zatím neděje) a dokud se někdo nedovolá k NS, nebo jasné, zda se společný zástupce přiměřeně řídí obecnou úpravou zmocnění, nebo správou společné věci.

Pane TN, samozřejmě že spoluvlastníci jednotky mohou ustanovit (či odvolat) společného zástupce prostou většinou hlasů! Podle § 1128 odst. 1 NOZ přece platí, že o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. To platí i pro ustavení společného zástupce.

Společnou (většinovou) vůli si spoluvlastníci jednotky zjišťují mimo SVJ, a řídí se při tom podle obecných ustanovení NOZ o spoluvlastnictví (§ 1115 až 1157). Bude třeba, abyste vzal do úvahy jak vzniká společná vůle mezi spoluvlastníky a jak spoluvlastníci jednají navenek. To jsou dva odlišné případy. Bez pochopení tohoto rozdílu byste se mohl nesprávně domnívat, že si protiřečím.

Podle § 1116 NOZ platí, že spoluvlastníci jednají navenek jako jedna osoba. Kterýkoliv z nich tedy může oznámit SVJ jméno společného zástupce. SVJ se nebude vůbec zabývat tím jak spoluvlastníci dospěli k tomu jménu! Zda si mezi sebou hlasovali, nebo se shodli jednomyslně, nebo se pohádali, nebo si možná hodili korunou. SVJ toto neřeší a nekontroluje, to je pouze vnitřní věc mezi spoluvlastníky jednotky.

Rozumějte, že společný zástupce podle § 1185 není zmocněncem každého jednotlivého spoluvlastníka jednotky. Je zmocněncem plurálního vlastníka jednotky, který není osobou v právním smyslu, ale navenek tak jedná vůči SVJ (viz § 1116 a § 1185). To nebrání tomu, aby se na speciální případ zastoupení podle § 1185 přiměřeně uplatnila obecná ustanovení NOZ o zmocnění.

Proto SVJ zpravidla nebude vyžadovat od spoluvlastníků jednotky doložení souhlasu každého z nich. Bylo by to nadbytečné – SVJ neřeší vztahy “uvnitř” jednotky. To by se členové výborů z toho zbláznili …

Justitianus

Ještě poznámka. Nesouhlasím s tím, že jednotka v režimu bytového spoluvlastnictví se řídí § 1115 až 1157, protože bytové spoluvlastnictví stojí mimo podílové spoluvlastnictví a správu společné věci.

Pane TN, napsal jste: „Nesouhlasím s tím, že jednotka v režimu bytového spoluvlastnictví se řídí § 1115 až § 1157 …“ 

Kakraholte! Jo, nesouhlasit můžete, ale to je asi tak vše co s tím můžete dělat. Podle § 1158 NOZ platí:
(1) Bytové spoluvlastnictví je spoluvlastnictví nemovité věci založené vlastnictvím jednotek.

U spoluvlastníků jednotky však nejde o vlastnictví jednotek, nýbrž o podílové spoluvlastnictví společné věci (jednotky) podle § 1115 až 1157 NOZ. Přečtěte si NOZ.

Pokud toto nerozeznáváte, pak jste nebezpečím pro klienty, které zastupujete. Zde už přestává legrace.

Justitianus

deleted

Je mi známo, že společný zástupce není zmocněncem jednotlivých vlastníků samostatně, ale je zástupcem všech, tedy jejich vylaným delegátem, tlumočníkem, který za ně jedná. Z toho některé komentáře vyvozují, že se na institut společného zástupce obecná ustanovení o zmocnění nepoužijí. Proto nazývat doklad o určení společného zástupce „pná moc“ je matoucí, rovněž tak je chybná běžná praxe v SVJ, kdy manželka udělí plnou moc manželovi a toto pokládají za doklad o určení společného zástupce, byť praxe to akceptuje a já s tím jako člen výboru zajišťující shromáždění také problém nemám, protože vůle byla projevena, byť vadně, ale to nezpůsobuje neplatnost právního jednání manželů a ani soudy by nerozhodly o neplatnosti takového postupu.

TN napsal: ”Z toho některé komentáře vyvozují, že se na institut společného zástupce obecná ustanovení o zmocnění nepoužijí.”

Pane TN, nemusíme se zabývat názory právních analfabetů, kteří neumějí vyložit právní normu jednoduchého práva ústavně konformním způsobem.

Společný zástupce je zmíněn pouze v ustanovení § 1185, avšak je nesporné, že jeho role je zcela shodná s rolí zmocněnce, který jedná za plurálního vlastníka na základě udělené plné moci. Z toho je třeba vyjít.

Podle ustanovení § 10 NOZ platí, že nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.

Vzhledem k tomu, že zákon neobsahuje žádnou speciální podrobnější úpravu společného zastupování spoluvlastníků jednotky podle § 1185, posoudí se tento případ přiměřeně podle obecných ustanovení NOZ o zastupování.

Justitianus

„Podle ustanovení § 10 NOZ platí, že nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.“ ---------- Když to nejde jinak, máme tu dobré mravy. Těmi lze převrátit zcela jasné věci. Vždy se najde strana, která nemá tak dobré mravy, než ta druhá. Nebo advokát chybí, nebo není na forhontě (když vyhrál minule)…

No vidíte, a úplně shodně argumentuje ta část právníků, která se přiklání k tomu, že společný zástupce je obdobou správce společné věci. A jsme tam, kde jsme byli: víme jen to, že nevíme nic.