26 Cdo 1944/2022

26 Cdo 1944/2022–203

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci navrhovatele I. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Hanou Kuchyňkovou Palizovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 383/5, za účasti Společenství vlastníků jednotek domu XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Karlem Kavalírem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Buzulucká 431/2, o neplatnost rozhodnutí shromáždění per rollam ze dne 30. 6. 2020, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 108/2020, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2022, č. j. 6 Cmo 185/2021–165, takto:

1. Dovolání se zamítá.
2. Navrhovatel je povinen zaplatit Společenství vlastníků jednotek domu XY, se sídlem XY, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč k rukám JUDr. Karla Kavalíra, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Buzulucká 431/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) usnesením ze dne 15. 4. 2021, č. j. 38 Cm 108/2020–131, určil, že rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek domu XY, přijaté mimo zasedání (per rollam), které bylo konáno v termínu od 15. 6. do 30. 6. 2020 a jímž byla schválena účetní závěrka za rok 2019, je neplatné (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). K odvolání Společenství vlastníků jednotek domu XY, se sídlem XY, IČO XY (dále jen ,,Společenství“) Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 1. 2. 2022, č. j. 6 Cmo 185/2021–165, usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že se zamítá návrh, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí shromáždění účastníka, přijatého mimo zasedání ve dnech 15. – 30. 6. 2020, kterým byla schválena účetní závěrka za rok 2019 (výrok I.). Výrokem II. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud po zopakování dokazování měl za prokázané, že návrh rozhodnutí k hlasování mimo zasedání s podklady byl navrhovateli odeslán (stejně jako jiným vlastníkům jednotek, kteří v domě nebydlí) dne 10. 6. 2020 a byl mu doručen 11. 6. 2020. K doručení návrhu tak došlo před započetím lhůty k hlasování, která byla v návrhu v souladu se stanovami určena jako 15denní v době od 15. 6. 2020 do 30. 6. 2020, což je podstatné, neboť 30denní lhůta ke svolání (řádného) shromáždění vlastníků se zde neuplatní. Následně věc posoudil podle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen ,,o. z.“), a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že uvedené ustanovení řeší ochranu vlastníka jednotky z hlediska osobního, časového i věcného, a proto je pro tento případ vyloučena podpůrná aplikace (ve smyslu § 1221 o. z.) ustanovení § 258 a § 259 o. z. o spolku (která formulují tato hlediska odlišně), neboť ta připadá v úvahu pouze tehdy, nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného. Ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. má aktivní legitimaci k uplatnění návrhu o neplatnost rozhodnutí shromáždění pouze přehlasovaný vlastník, za nějž je považován ten, kdo hlasoval proti přijímanému rozhodnutí, nikoli ten, kdo se hlasování zdržel, tedy nehlasoval ani pro a ani proti přijímanému rozhodnutí. Tento postoj totiž znamená jeho pasivitu, resp. nedostatek projevu vůle ve vztahu k přijímanému rozhodnutí. Tento výklad je aplikovatelný i pro rozhodnutí mimo zasedání, neboť není důvod činit rozdílu v poměrech rozhodování vlastníků jednotek přímo na zasedání shromáždění a v poměrech rozhodování vlastníků jednotek mimo toto zasedání (tzv. per rollam). Postup při hlasování mimo zasedání je striktně upraven v § 1211 až § 1213 o. z., vlastník jednotky má stejnou možnost se seznámit se s návrhem rozhodnutí a projevit svou vůli jej přijmout nebo nepřijmout, případně se k němu nevyjádřit – nehlasovat. Jestliže se navrhovatel při hlasování per rollam nevyjádřil – nehlasoval proti ani pro přijímané usnesení, nelze jej považovat za přehlasovaného vlastníka jednotky. Dále dovodil, že navrhovatel neměl k napadení sporného usnesení ani důležitý důvod, neboť za tento důvod nelze považovat schválení účetní uzávěrky o hospodaření Společenství v daném roce (zde za rok 2019).

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v pozdějším znění (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, resp. se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. K dovolacímu přezkumu předložil otázky, zda je možné uplatnit institut přehlasovaného vlastníka ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. i při hlasování mimo zasedání (per rollam), zda lze pro hlasování per rollam použít § 177 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“), a zda při doručování návrhu k hlasování per rollam postačí, aby byl jednotlivým vlastníkům doručen návrh na hlasování per rollam nejpozději před zahájením lhůty pro hlasování.

Účastník ve vyjádření měl za to, že otázka, zda postačí, aby vlastníkům jednotek byl návrh na hlasování per rollam doručen nejpozději před zahájením lhůty pro hlasování, byla jednoznačně vyřešena odvolacím soudem a nejsou o ní pochybnosti. Závěr, že navrhovatel není přehlasovaným vlastníkem a že se v dané věci nejedná o důležitou záležitost, odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“. Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovolacím soudem doposud nebyla v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále opět jen „o. z.“), výslovně řešena otázka, v jaké lhůtě je třeba doručit vlastníkům jednotek návrh na rozhodnutí mimo zasedání.

Dovolání není důvodné.

Předně je třeba uvést, že dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že na daný případ je nutno aplikovat zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020, protože k hlasování mimo zasedání (per rollam) mělo dojít za jeho účinnosti (od 15. 6. 2020 do 30. 6. 2020). Jestliže v souvislosti s řešením otázky, v jakém znění se použije občanský zákoník, odkázal odvolací soud na obdobné znění § 177 odst. 2 ZOK, činil tak pouze pro srovnání, ale neznamená to, že by na danou věc toto ustanovení aplikoval. V tomto směru tak dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu dezinterpretuje a jím vznesená otázka aplikace § 177 odst. 2 ZOK nemůže přípustnost dovolání založit.

Má-li dovolací soud řešit otázku, zda je dovolatel podle § 1209 odst. 1 o. z. přehlasovaným vlastníkem, je nutno se předem zabývat tím, zda mu byl (řádně) a včas doručen návrh na rozhodnutí mimo zasedání.

Podle § 1210 o. z. není-li svolané shromáždění způsobilé usnášet se, může osoba, která je oprávněna shromáždění svolat, navrhnout v písemné formě do jednoho měsíce ode dne, na který bylo zasedání svoláno, aby vlastníci jednotek rozhodli o týchž záležitostech mimo zasedání (odst. 1). V jiných případech lze mimo zasedání rozhodnout, pokud to připustí stanovy (odst. 2).

Podle § 1211 o. z. návrh musí obsahovat alespoň návrh usnesení, podklady potřebné pro jeho posouzení nebo údaj, kde jsou uveřejněny, a údaj o lhůtě, ve které se má vlastník jednotky vyjádřit. Neurčí-li stanovy delší lhůtu, platí, že lhůta činí patnáct dní.

Hlasování mimo zasedání (per rollam) bylo do 30. 6. 2020 upraveno v § 1210 až 1214 o. z. Uvedená ustanovení stanovila, v jakých případech lze hlasovat mimo zasedání (§ 1210 o. z.), co musí být obsahem písemného návrhu na rozhodnutí mimo zasedání a v jaké lhůtě se má vlastník jednotky vyjádřit (§ 1211 o. z.), způsob oznámení výsledků hlasování (§ 1213 o. z.) a požadovaný počet hlasů pro přijetí rozhodnutí (§ 1214 o. z.). Podle § 1212 o. z. se k platnosti hlasování vyžaduje vyjádření vlastníka jednotky s uvedením dne, měsíce a roku, kdy bylo učiněno, podepsané vlastní rukou na listině obsahující plné znění návrhu rozhodnutí. Z uvedených ustanovení tak plyne, že vlastník jednotky má možnost (obdobně jako při zasedání shromáždění) seznámit se s návrhem rozhodnutí shromáždění a podklady pro jeho posouzení, zaujmout k němu stanovisko ve formě vyjádření souhlasu či nesouhlasu s rozhodnutím, případně oznámit, že se zdržuje hlasování. Uvedená zákonná ustanovení pak mohou doplnit stanovy společenství.

V dané věci stanovy upravují možnost hlasovat mimo zasedání (§ 1210 odst. 2 o. z.), přičemž co do průběhu hlasování jen kopírují zákonná ustanovení § 1211 až 1214 o. z. Stanovy účastníka ani zákonná ustanovení (zejména § 1211 o. z.) tak neupravují žádnou lhůtu, ve které by měl být návrh na rozhodnutí mimo zasedání doručen vlastníkům jednotek. Jediná lhůta, která vyplývá ze stanov i ze zákona, je lhůta 15 dnů, ve které se mají vlastníci k návrhu vyjádřit. Lze tak uzavřít, že návrh na rozhodnutí mimo zasedání (per rollam) musí být vlastníkům jednotek doručen před započetím běhu 15denní lhůty k vyjádření vlastníka, není-li stanovami společenství určeno jinak. Pro úplnost dovolací soud dodává, že není-li lhůta k vyjádření vymezena konkrétními daty (jako v této věci), bude obvykle běžet právě od doručení návrhu.

Odvolací soud tak posoudil běh lhůty k vyjádření vlastníků k návrhu na rozhodnutí mimo zasedání (per rollam) správně. Dovozuje-li dovolatel povinnost účastníka návrh doručit ve lhůtě 30 dní před započetím lhůty pro hlasování s ohledem na lhůtu, která je stanovami určena k doručení pozvánky na shromáždění, směšuje pravidla, kterými se řídí svolání (řádného) shromáždění s pravidly pro rozhodnutí mimo zasedání, což jsou rozdílné věci.

V souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu pak odvolací soud dovodil, že v případě, že dovolateli byl řádně doručen návrh na vyjádření mimo zasedání a on se bez vážného důvodu k němu nevyjádřil, nelze jej považovat za přehlasovaného vlastníka jednotky ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z., a tudíž za aktivně legitimovaného k podání návrhu na určení neplatnosti rozhodnutí společenství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 189/2022).

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i jeho nákladový výrok. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.

Lze uzavřít, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek je napadené rozhodnutí správné. Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl [§ 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal procesně neúspěšného dovolatele k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly účastníkovi v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím jeho zástupce z řad advokátů. Výši nákladů dovolacího řízení stanovil dovolací soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Zástupce účastníka učinil v dovolacím řízení jeden úkon právní služby, a to vyjádření k dovolání, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. k) AT, náleží mu tak celkem náklady ve výši 4 114 Kč, sestávající z odměny podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. c) AT ve výši 3 100 Kč (nejde o žalobu o určení neplatnosti právního jednání, ale o řízení o otázce týkající se jiné právnické osoby – k tomu srov. hlava II, díl 1, § 85 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o zvláštních řízení soudních), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 AT), a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Náhradu nákladů řízení je navrhovatel povinen zaplatit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), v zákonné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 13. 12. 2022

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu