• Ufoun: „Je nepochopitelné, že KS ani VS si nenechali předložit prohlášení …“

Ovšem z judikátu 26 Cdo 1857/2023–355 je přece zřejmé čím žalobce argumentoval od počátku a ze které části prohlášení dovozoval svůj údajný (avšak neexistující) nárok na vlastnictví prázdného prostoru lodžie. Cituji z judikátu NS:

Nyní ke zjevným chybám dovolatelů (žalobců):

Žalobci nesprávně interpretují obsah prohlášení. Ze skutečnosti, že lodžie je v něm označena jako „příslušenství bytu“, nesprávně dovozují že by měla být ve vlastnictví vlastníka bytu. Takový závěr je však v příkrém rozporu se zákonem i s obsahem prohlášení.

Pro zodpovězení otázky zda shromáždění bylo či nebylo oprávněno rozhodovat o „lodžii“ je nezbytné vyřešit – jako otázku předběžnou – zda „lodžie“ je společná, nebo zda je ve výlučném vlastnictví dovolatelů. Předně bylo tedy třeba vyložit obsah prohlášení ze dne 11.12.2000 ústavně konformním způsobem. Vzhledem k datu vkladu prohlášení do katastru bylo nutno obsah právního jednání vyložit pouze za pomoci zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (ZoVB) a za pomoci zákona č. 40/1994 Sb., občanský zákoník.

Podle § 121 odst. 2 zákona č. 40/1994 Sb. platilo, že příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány. Tato definice se týká pouze užívacího práva a neříká naprosto nic o vlastnictví těchto místností a prostorů. Dovolatelům se nepodařilo ničím prokázat, že by předmětná „lodžie“ měla být v jejich výlučném vlastnictví.

Podle § 4 odst. 1 ZoVB platilo, že vlastník budovy svým prohlášením určuje prostorově vymezené části budovy, které se za podmínek stanovených tímto zákonem a v souladu se stavebním určením stanou jednotkami [§ 2 písm. h) ZoVB] a společnými částmi domu [§ 2 písm. g) ZoVB].

Konstantní judikatura se shoduje v tom, že společné je vše, co původní vlastník nevyčlenil v prohlášení výslovně do jednotky jako vlastnictví vlastníka jednotky. Proto lodžie byla a je společnou částí domu, a je určena k tomu, aby byla s bytem užívána. Nemůže tedy být u dovolatele ani řeči o nějakém „vlastnictví lodžie“.

Podle ustanovení § 2 písm. h) zákona č. 72/1994 Sb. platí, že jednotkou je byt (…) jako vymezená část domu podle tohoto zákona. Podle ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 72/1994 Sb. platí, že bytem je místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení. Lodžie však není místností, ani není určena k bydlení. Nemůže tedy být nikdy součástí bytu, ani součástí jednotky. Nemůže tedy být u dovolatele ani z tohoto hlediska řeči o nějakém „vlastnictví lodžie“.

Nelze samozřejmě zaměňovat pouhé užívací právo k prázdnému prostoru s vlastnickým právem.

Obiter dictum připomenu, že z hlediska vlastnictví se část budovy mohla stát:
(a) společnou částí budovy, která je společná vlastníkům všech jednotek (1994/72/§4/2/c věta první), nebo
(b) společnou částí budovy, která je společná vlastníkům jen některých jednotek (1994/72/§4/2/c věta druhá), nebo
(с) součástí věci (jednotky), tedy ve výlučném a neoddělitelném vlastnictví vlastníka jednotky (1964/40/§120/1).

Pouhé označení lodžie za „příslušenství bytu“ (1964/40/§121/2) nespadá do žádné z uvedených kategorií. Je tedy lodžie od počátku společnou částí domu. Jde o vedlejší prostor určený k tomu, aby byl s bytem užíván. Nic jiného z prohlášení neplyne.

Justitianus