Misme,

1)je pravda, že NOZ ukládá v § 1 177 a § 2 272 povinnost nahlašovat počet osob, ale tyto osoby nelze použít pro rozúčtování služeb. Osoby rozhodné pro rozúčtování služeb definuje § 2/g zákona č. 67/2013 Sb., což je jiný počet osob než v NOZ. K čemu slouží počet osob podle NOZ nevím, asi jen rozmar autora NOZ.

2)Na rozdíl od ad 1) lze ale diskutovat o tom, zda je vhodné rozúčtovávat služby podle osob či podle jiného kritéria. Já se domnívám, že rozúčtování podle osob je nevhodné a u velkých SVJ prakticky nemožné a hlavně neefektivní. Nicméně připouštím, že u SVJ o např. 10 bytech se asi obyvatelé více znají a mají menší snahu podvádět než u velkých domů na sídlišti.

Když si vezmu celkové výdaje na bydlení v SVJ tak příspěvek na správu se rozúčtovává podle podílu na společných částech nebo na jednotku. Většina služeb je tzv. měřitelných (teplo, TUV, voda). Zbývá cca 7–9% výdajů na bydlení (neměřitelných služeb) jako výtah, osvětlení, úklid, komunální odpad, kde je možnost zvolit počet osob nebo podíl na společných částech.

Pokud někdo obývá sám velký byt, tak mu rozúčtování podle osob možná sníží celkové výdaje na bydlení o cca 0,5%. Ale proti tomu by se musel zavést nějaký „spravedlivý“ systém jak zjišťovat a hlavně ověřovat pravdivé počty osob pro rozúčtování neměřitelných služeb. U našich 141 jednotek si to nedokážu představit a tak máme všechny neměřitelné služby rozúčtované podle podílu na společných částech.

Hezký den!

Pavel

P.S.

že by autory § 5/2 ZoSl vedlo k napsání tohoto ustanovení nějaké sociální hledisko se nedomnívám. Autory znám, jsou to právníci a museli vyřešit situaci, pokud by z nějakého důvodu nedošlo k rozhodnutí SVJ či družstva. A zákonodárci to jen odmávali, u současných i předchozích zákonodárců skutečně nelze předpokládat nějakou myšlenku mimo vlastního prospěchu.