Napsal jste:

„Vím jen to, že A.S. jako většinový vlastník vykonával činnost správce podle § 1192 občanského zákoníku v tehdy platném znění“

Tak to je nesprávný názor. A.S. jako většinový vlastník nemohl vykonávat činnost správce (osoba odpovědná za správu) podle § 1192 občanského zákoníku v tehdy platném znění, protože správcem podle ustanovení § 1192 by mohl být pouze v případě „správy bez vzniku společenství“. V našem případě už SVJ dávno vzniklo dle ZoVB, uvedený spor se týká r. 2014 až 2017 a SVJ vzniklo už více než 10 let předtím.

A. S. jako většinový vlastník sice zajišťoval dodávky služeb v domě i pro žalobce, ale nevybíral od něj žádné zálohy, ani mu je nestanovil a dodané služby také nevyúčtoval. Ani později nebyly vyúčtovány náklady na služby za rok 2014, až dne 2. 9. 2019 byly vyúčtovány služby za rok 2015, 2016 a 2017 a dne 12. 8. 2020 za rok 2018.

Za r. 2014–2018 nebyly tedy žalobci stanoveny žádné zálohy na služby, ani požadovány platby za dodané služby, žalobce je sám neplatil, náklady hradil většinový vlastník i za žalovaného.

Z výroku soudu plyne, cituji:

„Nepožadoval-li většinový vlastník, ani SVJ za služby po příjemci služeb žádné platby, nebylo také co fakticky příjemci služeb podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. vyúčtovat, a nemohl mu tudíž vzniknout ani nárok na pokutu ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb.“ „Nebyly-li za roky 2014 – 2018 žalobci stanoveny žádné zálohy na služby, ani požadovány platby za dodané služby, příjemce služeb je sám neplatil, náklady hradil většinový vlastník (i za příjemce služeb), pak i když skutečné náklady na služby a „neexistující“ zálohy nebyly nikdy vyúčtovány, nevznikla žalovanému SVJ povinnost zaplatit pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. za prodlení s vyúčtováním služeb.“