„které dokumenty má příjemce služeb nárok“ se v judikátu opravdu neřeší ale uvádí se v něm, že nájemci/příjemci nemůže jít k tíži neznalost přesného označení podkladů, ze kterých poskytovatel vyúčtování vyassembloval. (žalobce-nájemník se po BD domáhal podkladů dle vyhl 372/2001)

Jenže soud nabídnul také šikanóźní návod jako odměnu pro poskytovatele: je oprávněn příjemci poskytnout pouze kopie podkladů, které je oprávněn udělat na náklady příjemce a zahrnout mu je rovnou k/do vyúčtvování, POKUD mu umožní porovnat podklady s originály.

Když mi byly naposledy předloženy podklady, bylo to skoro 800 dokumentů, bez výpisů z bankovního účtu SVJ – těch bylo asi 20 listů/měsíčně. Dovedu si představit, jak zábavné bude příště zjistit, že jen za podklady, ve kterých jistě nebude všechno a které mi neřádnost vyúčtování nevyřeší, zaplatím:
(800+(20×12)) listů x ~(2–4) Kč/černobílý list + spotřeba času pořizovatele kopií + spotřeba času dohlížitele při porovnávání kopií s originálem