Vážení diskutující. Popisovaný stav, a to smíšené a nekompatibilní měření, není v legislativě popsáno. Aniž bych si osoboval právo na neomylný názor, pokusím se aspoň naznačit, jak by se daly náklady v takovém domě mezi jednotky rozúčtovat, anebo aspoň mezi vlastníky dohodnout, přitom by se nikdo neměl cítit poškozený:

1. Teplo vstupující do ústředního topení se měří kalorimetrem („ultrazvuk“), výstupem kalorimetru jsou jednotky tepelné energie = GJ.
2. Teplo vstupující do jednotky s podlahovým vytápěním měří rovněž kalorimetr = GJ.
3. Ostatní jednotky mají na radiátorech indikátory topných nákladů (ITN), jejichž výstupem je bezrozměrné číslo, které slouží k rozdělení nákladů. Zde je povinnost, aby byly všechny stejné konstrukce (prakticky stejného výrobce a typu), aby všechny indikovaly spotřebu podle stejného algoritmu.
4. ITN indikují integrál povrchové teploty radiátoru v čase a s použitím výkonu tělesa a dalších koeficientů zobrazí na displeji ono bezrozměrné číslo = dílky.
5. Koeficienty, jimiž se korigují naměřené dílky, jsou tajemstvím každého výrobce ITN, ale všichni užívají nejméně dva: koeficient přestupu tepla z povrchu radiátoru na teplotní čidlo ITN (konstrukční uspořádání) a polohový koeficient, jímž se zohledňuje poloha vytápěné místnosti v domě (rohová, pod střechou, nad průjezdem, nad kotelnou apod.)
6. Jak rozdělit spotřební složku, když kalorimetr v bytě měří energii (GJ) a ITN měří dílky? Já bych nejprve stanovil jednotkovou cenu energie vstupující do domu, tj. Kč/GJ. Poté bych od celkového množství energie vstupující do domu odečetl údaj kalorimetru bytu s podlahovým topením. Tím bych dostal energii spotřebovanou byty s ITN. Jsem si vědom, že bych musel zanedbat případnou chybu měření, která ale nebude u obou přístrojů příliš rozdílná.
7. Množství energie vstupující do bytu s podlahovým topení se vynásobí polohovým koeficientem bytu – bude to trochu obtížné, neboť koeficienty ITN se týkají jedné místnosti, kdežto pro celý byt by se musel najít odpovídající vzorec, například průměr za všechny vytápěné místnosti. Jiné koeficienty použité u ITN zde nepřipadají v úvahu.
8. Množství energie naměřené kalorimetrem tohoto bytu a vynásobené polohovým koeficientem se vynásobí jednotkovou cenou tepla a dostanou se celkové náklady na vytápění této jednotky. Tyto náklady se odečtou od nákladů celého domu a dostanou se tak náklady na vytápění bytů s ITN. Zde se již ve všech bytech pracuje s náklady.
9. A nyní již nastane známé kolečko: Rozdělení celkových nákladů na základní a spotřební složku. Rozdělení základní složky podle započitatelných ploch na všechny byty (sem patří i ten byt s podlahovým vytápěním).
10. Rozdělení nákladů na spotřební složku bytů s ITN podle dílků a k tomu náklad bytu s kalorimetrem podle výpočtu v bodě 8. = stanovení podílů jednotek na nákladech spotřební složky. Kontrola nepřekročení zákonné odchylky za všechny byty. Případná další iterace výpočtu atd.

Výsledkem by mohlo být nejspravedlivější možné rozúčtování v mezích technických a zákonných možností. Ale určitě tím není sankční rozúčtování.

Ale je to jenom pověst…