Kolik se ve vašem příkladu naúčtuje v rámci tolerance ± 20 %, nezáleží ani zdaleka pouze na teplotě v místnosti.

Na základní složce nákladů velmi záleží. Při jejím stanovení nelze spoléhat na hlasování podle nálady uživatelů, byť v mezích byrokratické vyhlášky. Správnou výši podílu může určit pouze kvalifikovaná podrobná, energetická analýza, používající klasické technické a matematické vzorce, jakož i mezinárodně uznávané fyzikální hodnoty stavebních materiálů, což v mém excelovském programu obnáší asi 500 až 1000 řádků na každý byt podle uspořádání a počtu jeho stěn, a to včetně výpočtu a kompenzace prostupů tepla kolem nedotápěných bytů. Při této analýze se na jedné straně podrobně, ale zcela průhledně, počítají tepelné ztráty všemi stěnami bytů a z nich se odvozují součinitele polohy, pokud někdo není zvyklý vidět ve vyúčtování absolutní hodnoty. Součinitele polohy však mají vypovídací schopnost jen tehdy, když jsou tepelné ztráty v rovnováze s přívodem tepla. Proto se na druhé straně vypočítává tepelný výkon topných rozvodů ve sklepě a tepelný výkon stoupaček v každém bytě. Při zohlednění spotřeby radiátorů v závislosti na nastavení teploty přívodu a zpátečky pak výpočtem vychází průměrný podíl základní složky nákladů i mimo byrokraticky stanovené meze 30 až 50 %, které je ale formálně nutno respektovat. Skutečný podíl základní složky nákladů se u každého bytu podle polohy samozřejmě liší (až ± 40 %) od tohoto průměru (různé situování bytu v rámci domu, uspořádání bytu a parametry stoupaček). Program provádí odpovídající korekce spotřebních nákladů na polohu bytu.

Pomocí programu lze komplexně naladit topnou soustavu v domě, aby byla optimálně využita výkonová kapacita radiátorů v jednotlivých bytech.

Po prvotním poněkud pracném zadání vstupních údajů o konstrukci a technologickém vybavení domu je rozúčtování v dalších letech prakticky pouze otázkou vložení náměrů na radiátorových indikátorech a několika údajů o souhrnných nákladech.

Oproti dosavadním metodám rozúčtování (všechny, kromě kalorimetrů, vyžívají poměrové měření) je můj způsob mnohem přesnější a dává hotové výsledky hned na první pokus, bez potřeby postupných vícekolových iterací. Běžně odhaluje až několikatisícové nespravedlnosti a je levný.

Přitom nevyžaduje žádné dodatečné drahé technické měřicí vybavení v bytech ani žádné používání neprůhledných empirických součinitelů a algoritmů.

Výpočty i praktické poznatky potvrzují, že při dobré izolaci domu a nepřiměřeně vysoké teplotě stoupaček (a nezřídka pak také v důsledku vytápění podlahy bytu teplem ze sklepa) mohou stoupačky dodávat až 100 % i více tepla potřebného pro vytopení bytu (toho lze dosáhnout zejména u přízemních bytů), takže se v takovém bytě musí nuceně větrat. Můj program toto bere v úvahu a takovému bytu jsou i při nulových náměrech naúčtovány, formou příslušných korekcí, odpovídající náklady vyšší než 80 % průměru.