Tak se podívejme jak je to s otopnými tělesy. „Normální“ litinový radiátor byl konstruovaný pro teploty 90/70 (vstupní / výstupní teplota) a pro dejme tomu tepelný výkon 1200W můžeme vypočítat jeho parametry: Q=k.S(ts-tm). Ts je střední teplota na jeho ploše, tm je teplota v místnosti(20°C). ts=(90+70)/2=80. Pak 1200=k.S(80–20). Z toho plyne, že k.S=20. Nějaká konstanta násobená teplosměnnou plochou. Zjišťuje se měřením v laboratoři. Stejné teplo musíme dodat topným médiem: Q=M.c(t1-t2). t1 je vstupní a t2 výstupní teplota z otopného tělesa. Vypočítáme průtok 1200=M.c(90–70). Řešením dostaneme, že M.c=60. M je hmotnostní průtok média a c je jeho tepelná konstanta. Topný výkon tělesa tedy závisí na střední teplotě jeho povrchu. Tomu odpovídající teplo, dodávané médiem závisí na rozdílu teplot, vstupní a výstupní. (průtok M považuji v tomto momentu ještě konstantní). Uvažujme, že toto otopné těleso mělo pokrýt tepelné ztráty místnosti pro venkovní teploty –12 až –18°C (podle oblasti) před zateplením. Po zateplení měly ztráty klesnout na polovinu a potřebný topný výkon v našem případě klesne na 600W. Jaká bude požadovaná střední teplota na otopném tělese? 600=20(x-20), řešením dostaneme x=50°C. Má-li být na otopném tělese střední teplota 50°C, pak zjišťujeme, že při zachování přívodní teploty vody 90°C by výstupní teplota musela být pouze 10°C (90+10)/2=50. Pokud má být v místnosti 20°C, tak musím teplotu média snížit na 80°C. (80+20)/2=50. Také budu muset šáhnout na průtokové množství M. Takže o kolik to musím přiškrtit? 600=M.c(80–20). Řešením dostanu, že nový průtok M.c bude 10. Tzn. oproti předchozímu příkladu musím 6× snížit průtok, zaškrtit, abych dostal případ, že horní část radiátoru má teplotu 80°C a dolní část pokojovou, tedy 20°C (případ popisovaný „tep“). Pokud by průtok M.c zůstal na původní hodnotě, tedy 60, pak by rozdíl teploty na vstupu a výstupu (t1-t2) =Δt, měl být 10°C. Počítejme: 600=60.Δt, z toho Δt=10. A protože střední teplota otopného tělesa by měla být 50°C, tak logicky vstupní teplota by měla být 55 a výstupní 45°C. Zkusme případ, že nebude venku mrznout a budu potřebovat výkon jen 300W. Topné těleso potřebuje střední teplotu: 300=20(x-20), z toho x=35°C. Rozdíl teplot teplotního média: 300=60.Δt, z toho Δt=5°C, pak by t1 mělo být 37,5 a t2 32,5°C, při plném průtoku. Jaká největší teplota topného média může být, abych nepřetápěl? Má-li být střední teplota 35°C, pak to bude úvahou (50+20)/2=35. Nejvíc můžu pouštět 50°C. A jak mám v tom případě škrtit průtok? 300=M.c(50–20), z toho řešením dostaneme M.c=10. Opět zaškrcení 6×. Ale počítal jsem s „ekvitermní regulací“ podle venkovní teploty, tedy, že dodavatel snižuje teplotu média. Pokud bude teplota média vyšší, tak vás zachrání termostatický ventil, prostě vypne dodávku. Ještě si uvědomte kam se umisťuje poměrový měřič. Podle „normy“? do 75% výšky tělesa. Ale střední teplota by měla teoreticky být v polovině. Jestli si necháte na otopném tělese tak velký teplotní spád, jak popisujete, tak naměříte podle mě o 25% více tepla, než vám skutečně je dodané. Proto jsem proti škrcení (nebo jak tomu vědecky říkají vyladění topného systému) protože vám stále budou cpát teplejší vodu než by jste potřeboval a i ztráty na rozvodech budou větší. A všechna ta vyladění zaplatíte a k čemu, místo, aby pořádně regulovali dodávku tepla. Ještě k poznámce, že se systém hodí pouze pro etážové topení. Nemyslím si, dnešní rozvody tepla si s tím dokáží poradit. Horší případ je, když vytápí jeden zateplený a jeden nezateplený panelák. Tak to nemám promyšleno.