Technická skutečnost. „Měření tepla“ není měřením tepla, ale určením podílu konkrétního bytu na celkové úhradě za vytápění domu. Výše podílu závisí na velikosti bytu a dosahované teplotě. Teplota bytu se určuje prostřednictvím poměrových měřidel, nebo přímým měřením teplotního rozdílu mezi teplotou v bytě a venkovní teplotou (Vyhl. č. 237/2014 Sb. §7a odst. 2). Poměrová měřidla (indikátory) svými náměry vyjadřují integrovanou teplotu místa instalace. Zásadní rozdíl je v metodě náměru a rozúčtování indikátorů instalovaných na každém otopném tělese, nebo indikátorů instalovaných na odtokové trubce z každého otopného tělesa. Indikátory instalované na otopných tělesech jsou vyhodnocované ve smyslu fyzikálně pochybených implementovaných norem ČSN EN 835 a ČSN EN 834. Indikátory instalované na odtokové trubce otopných těles jsou vyhodnocované na základě dlouhodobého vývoje na Technické univerzitě v Liberci. Podstatou této metody náměru a rozúčtování je denostupňová metoda, aplikovaná jako Modifikovaná Denostupňová Metoda s indikátory s názvem Vnější Integrační Poměrová měřidlA (dále jen MDM VIPA). Modifikace znamená měření teplotního rozdílu mezi teplotou odtokové trubky a venkovní teplotou. Pozornosti by neměl uniknout název „měřidla“. Přestože je používán obecně zavedený, nic neříkající název indikátor, jedná se o skutečná měřidla integrální teploty, která jsou spolu s plochou resp. objemem vytápěných místností rozhodujícím údajem pro určení spotřební složky úhrady za vytápění. Z následujícího porovnání rozdílu náměrů a rozúčtování indikátorů ČSN EN s indikátory VIPA vyplývají přednosti MDM VIPA:

• Nemohou být indikovány nulové náměry, ale vždy jen náměry odpovídající reálné teplotě odtokové trubky.
• Rozsah maximálního a minimálního náměru není nutno předepisovat vyhláškou.
• Teplo předávané otopným tělesem do místnosti nemůže být bezplatně získáváno sousedním bytem.
• Nevyžaduje nezdůvodnitelné přičítání a odčítání indikovaných dílků.
• Náměr je přímo ukazatelem ekonomického nakládání uživatele bytu s teplem.
• Umístění indikátorů na odtokové potrubí vylučuje chybné náměry v důsledku posunu místa střední teploty otopného tělesa v závislosti na průtoku.
• Podíl základní a spotřební složky se může odvíjet od vzájemného souhrnného podílu společných prostor a bytů. Nemusí být zneužíván pro odstranění nezdůvodnitelného rozdílu náměrů indikátorů.
• Systém umožňuje měření v plném rozsahu venkovních teplot, včetně zateplených a nízkoenergetic­kých domů.
• Podmínkou pro fyzikálně správné rozúčtování je soulad mezi jmenovitými tepelnými ztrátami místnosti a jmenovitým výkonem příslušného otopného tělesa. Tato podmínka však platí pro všechny metody poměrového měření a platí od samotného vzniku centrálního vytápění bytů.

Z podstaty rozdílu náměrů indikátorů vyplývá i rozdílný přístup k určení podílu bytu na vytápěcích nákladech domu. Fyzikální podstata rozdílu náměrů indikátorů předurčuje i fyzikální podstatu celého rozúčtování. Rozúčtování podle výše uvedených norem vychází z chybné představy, že teplo je do bytu předáváno jen prostřednictvím instalovaných otopných těles. Důsledkem je, že uzavřené otopné těleso do bytu nepředává teplo a indikátor vykáže nulový náměr. O nulových náměrech se mohou přesvědčit všichni, kdo indikátory podle těchto norem mají a výrazně, nebo úplně uzavírají otopná tělesa. Technická skutečnost je však jiná. Teplo získané z otopného tělesa a uživatelem bytu zaplacené, je však dále bezplatně předáváno do sousedního bytu s uzavřenými otopnými tělesy a tudíž s nižší teplotou. Vzájemné předávání tepla mezi byty (kladné i záporné) lze odstranit jen dodržováním stejné teploty ve všech místnostech. To je sice technicky možné, ale takový systém je vhodný pro kasárny nebo věznice, ale ne pro bytové domy. Při aplikaci systému MDM VIPA je právě toto vzájemně sdílené teplo přiměřeně registrováno a zahrnuto do konečného rozúčtování. Široce proklamovaná představa, že veškeré problémy způsobují uživatelé bytů s nadměrnou spotřebou tepla, způsobenou nepřiměřeným větráním je poněkud laciná. Ve skutečnosti je to jinak. Nadměrná spotřeba tepla je fenomén vyskytující se jen v souvislosti s indikátory a systémem rozúčtování podle ČSN EN 834. Souběžně probíhající porovnávací měření s metodou MDM VIPA prokázala zásadní rozdíl obou metod. Zatím co podle ČSN byl pro byty rozsah neupravených náměrů 14% až 245%, byl pro byty rozsah neupravených náměrů MDM VIPA 70% až 130%. Z porovnání těchto dvou výrazně odlišných náměrů jednoznačně vyplývá, že náměry podle ČSN EN nejsou pro přímé rozúčtování přijatelné a musí se upravit různými koeficienty, nebo jednoduše přičítáním resp. odčítáním určitého počtu indikovaných náměrů. Tím se sice odstraní okrajové převisy podle právě platné vyhlášky, ale vzhledem k tomu, že se zpravidla vzájemně liší součtové hodnoty přičítaných a odčítaných náměrů, změní se i hodnoty původních náměrů z povoleného rozsahu rozúčtování. Tím se v podstatě mění pro vlastní rozúčtování všechny vstupní hodnoty. Náměry indikátorů MDM VIPA jsou při zahrnutí příslušné venkovní teploty pro rozúčtování přímo použitelné. Za zmínku stojí ještě dolní a horní mez povolené úhrady. Výše uvedená minimální hodnota úhrady, představuje teplotu bytu 17°C. To je teplota reálně dosažitelná, ale indikátory ČSN EN 834 udávají hodnotu náměru daleko nižší, takže kolem 50ti % náměrů je nepoužitelných. Daleko horší je horní mez úhrady, jejíž dosažitelnost je přinejmenším problematická. Zdůvodňovat vysokou úhradu v důsledku nepřiměřeného větrání na první pohled vypadá sice logicky, ale je prakticky v bytovém domě nedosažitelná, resp. dosažitelná pouze při použití indikátorů podle ČSN EN 834. Z porovná­vacích měření s metodou MDM VIPA byla při použití nekorigovaných náměrů horní hranice úhrady 130%. Pro ty, kteří se chtějí obořit do uvedených závěrů, doporučuji, vycházet z maximálního výkonu otopného tělesa v závislosti na průtoku a vzájemné polohy bytů s indikovanou nadměrnou spotřebou tepla a bytů s indikovanou (nulovou) spotřebou tepla. Zkráceně popsaná podstata porovnání uvedených dvou způsobů indikace a rozúčtování bez širších souvislostí, by neměla být záminkou pro různé vykladače fyzikálních zákonů a směrnic EU, navštěvující různá ministerstva, poslaneckou sněmovnu a senát.