Dnes je již možné odchýlit se od znění (fyzikálně vadné) vyhlášky č. 372/2001 Sb. Samotná vyhláška je ostatně neurčitá a nepoužitelná, protože neobsahuje to nejdůležitější: konkrétní výpočtovou metodu, která má být uplatněna pro rozúčtování nákladů na vytápění. Je zajímavé, že tuto vlastnost vyhlášky (neurčitost) její tvůrci od počátku vychvalovali jako otevření možnosti pro uplatnění různých výpočtových metod.

Vyhláška ovšem už od svého vzniku obsahuje neodstranitelnou chybu: nebere do úvahy, že v bytě jsou radiátory dvou druhů:

• radiátory pod okny, které mohou být uživatelem regulovány,
• trubkové radiátory tvořené stoupacím potrubím, které nejsou regulovány a topí 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu.

Jediná metoda, u které tento rozdíl nemá žádné účinky, je metoda rozúčtování pomocí měření teploty vzduchu (denostupňová metoda). Pokud už mají být nainstalovány nějaké přístroje, pak nejlépe právě tyto. Tím se rozúčtování podstatně zjednoduší a odpadne většina výpočtů a přesných či nepřesných koeficientů.

Většina domů ovšem není (zatím) vybavena teploměry pro denostupňovou metodu, nýbrž indikátory. V takových domech je fyzikálním nesmyslem dělit náklady pouze na složku základní a spotřební. Ministerská vyhláška je tedy již od roku 2001 v rozporu s fyzikálními principy.

• Teplo předané stoupacím potrubím nepatří do základní složky, protože průměry stoupaček nebývají shodné (ve vyšších patrech jsou menší průměry) a v posledním patře budovy nejsou stoupačky vůbec. Náklady na toto teplo tedy nelze rozdělovat podle započitatelných podlahových ploch.
• Teplo předané stoupačkami nelze vykazovat ani do spotřební složky, protože na těchto „stoupačkových“ radiátorech nejsou umístěny žádné indikátory. Navíc uživatel bytu nemůže předávané teplo nijak ovlivnit.

V podstatě tedy máme stav, kdy ani jediný dům v ČR nemůže hodnověrně rozúčtovat náklady podle indikátorů, protože tyto registrující přístroje nejsou osazeny na VŠECH radiátorech uvnitř bytů. Mimochodem, tento stav je v rozporu se zákonem č. 406/2000 Sb. a jeho prováděcí vyhláškou č. 194/2007 Sb. v účinném znění. Tento absurdní stav nevadí ani zákonodárcům, ani Státní energetické inspekci, ani ministerstvu.

Existuje samozřejmě postup, kterým se dá záležitost do pořádku i bez montáže dalších indikátorů. Je ovšem třeba kašlat na (fyzikálně nesmyslnou) vyhlášku. Postup bude následující:

1. Náklady na teplo se rozdělí na TŘI části: základní složka, neregulované teplo, regulované teplo.
2. Základní složka se rozdělí podle spoluvlastnických podílů a představuje náklady na vytápění všech společných částí domu, včetně tepla unikajícího obálkou budovy do vnějšího prostředí. Jde o společný náklad všech spoluvlastníků budovy.
3. Složka „neregulované teplo“ se rozdělí podle výkonů stoupacích potrubí v bytech.
4. Složka „regulované teplo“ se rozdělí podle náměrů indikátorů na měřených topných tělesech, s korekcemi.

Vzájemný poměr všech tří složek se dá odvodit. Sice ne přesně, ale pokusím se.

Napřed proberme základní složku: ta by měla být podstatně vyšší, než 40 až 50% podle současné vyhlášky. Je všeobecně známo, že při uzavření radiátorů v bytě teplota uvnitř zpravidla nepoklesne níže, než na 16°C. Při tom změna vnitřní teploty o 1°C odpovídá změně množství tepla (a nákladů) o 6%. Takže z toho vychází:
spotřební složka = (21.5 – 16) * 6% = 33%
základní složka = 67%

Dále zjistíme velikost zbývajících dvou složek. Sečteme výkony všech radiátorů instalovaných v bytech Qr a sečteme výkony všech stoupacích potrubí v bytech Qs. Potom poměr mezi regulovaným teplem a neregulovaným teplem je Qr/Qs.

Příklad: Zjištěný poměr Qr/Qs = (4.7/1). (O vlivu stoupaček viz http://www.portalsvj.cz/…u-na-teplo-1#….) Při základní složce jak uvedeno výše bude rozdělení nákladů toto

• základní složka: 67% nákladů, podle m2
• neregulované teplo: 5.8% nákladů, podle vypočtené hodnoty Qs pro jednotlivý byt
• regulované teplo: 27.2% nákladů, podle korigovaných náměrů indikátorů

Při tomto způsobu každý uhradí minimálně 67% průměru domu a k tomu částku za neregulované teplo ze stoupaček svého bytu. Výpočtová metoda se obejde bez uměle stanovených minimálních a maximálních přípustných rozdílů a bez dodatečných úprav výpočtové metody při jejich překročení.

lake