Pane ivo6,
tvrzení, že denostupňová metoda se obejde bez koeficientů, dokonce že by se koeficienty musely dodávat „uměle“, je pro mne novinkou. Teplota vzduchu se na tepelné pohodě podílí pouze z 50%. Zbylých 50% je vliv tepelného sálání stěn. Pouhým měřením vnitřní teploty vzduchu tedy tepelnou pohodu nezjistíte. I denostupňová metoda by měla pracovat s koeficienty a je jen věcí projektanta, jak v nich zachytí stav oken. Nechme to na něm.

Vliv sálání stěn na tepelnou pohodu v místnosti samozřejmě objektivně existuje a je popsán v každé literatuře, viz https://www.google.com/search….

Totéž obsahuje vyhláška č. 194/2007 Sb. § 2 odst. 10: http://www.portalsvj.cz/…u-teple-vody.

To je fyzikální skutečnost a je dobře známá. Rozdíl je pouze ve velikosti chyby. Použití náměrů indikátorů (IRTN) bez korekce koeficientem polohy dává chybu v řádu stovek procent. Denostupňová metoda bez korekce má chybu řádově v desítkách procent. Zkusme porovnat dvě místnosti:

• první místnost: teplota vzduchu 21°C, teplota stěn 18°C
• druhá místnost: teplota vzduchu 17°C, teplota stěn 22°C.

Denostupňová metoda bez korekce bude hlásit, že v první místnosti musí být náklady o 27% vyšší kvůli vyšší teplotě vzduchu o 4°C. Jenomže ve skutečnosti je tepelná pohoda v obou místnostech úplně stejná. Při chladnějších stěnách (rohové byty atd.) se prostě musí o to více ohřát vzduch, aby se člověk uvnitř cítil shodně. Pokud Vám někdo tvrdí, že u denostupňové metody z principu nejsou žádné korekce, tahá Vás za nos.

lake