Pane Kolemjdoucí, napsal jste: „… já psal o podstatných jménech přijetí usnesení uvedená v § 11 odst. 5 ZoVB“.

Ale, ale. O jakém „přijetí usnesení“ zde píšete? Bavíme se o § 11 odst. 5 věta druhá ZoVB, který zní doslova takto: „Jde-li o modernizaci, rekonstrukci, stavební úpravy a opravy společných částí domu, jimiž se nemění vnitřní uspořádání domu a zároveň velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu, postačuje souhlas tříčtvrtinové většiny všech vlastníků jednotek.“

Kde nacházíte, pane Kolemjdoucí, v této právní normě nějaké „přijetí usnesení“? Diskutujete také jako já k § 11 odst. 5 věta druhá ZoVB, nebo jste se ztratil v paragrafech? Podle zákona je třeba k modernizacím a rekonstrukcím souhlas vlastníků jednotek (který je možno získat mimo SVJ); ani výkladem zákona nelze dovodit něco jiného. Šlo by o omezení ústavou zaručeného práva nakládat s vlastním majetkem. Takové odnětí práva by muselo být výslovně uvedeno v zákoně (viz LZPS), což není. Ostatně § 11 odst. 5 se použije i v případě, že nevzniklo společenství a vlastníci rozhodují mezi sebou bez SVJ. Je tak?

Pro úplnost dodávám, že z výčtu činností vyjmenovaných v § 11 odst. 5 věta druhá pouze opravy společných částí jsou výslovně uvedeny v § 9 odst. 1 ZoVB, jako předmět činnosti SVJ; o opravách je tedy nutno hlasovat na shromáždění. Ze srovnání obsahu § 9 a § 11 a contrario plyne, že modernizace a rekonstrukce nespadají pod správu domu, neboť v § 9 nejsou vedle oprav uvedeny ve výčtu činností správy.
.............­.............­.............­.............­.............­.............­............

Vaše tvrzení, že rozsudek NSS 9 As 73/2010 není k věci, považuji vzhledem ke znění zákona za mylné. Rozsudek se přece zabývá případem rozhodování podle § 13 odst. 3 ZoVB. Nejspíše je na vině opět Vaše neznalost ZoVB. Když dávám odkaz na judikát, předpokládám automaticky, že čtenář se seznámí jak s ním, tak se zněním zákona, k němuž se judikát vztahuje. O této speciální věci praví § 13 ZoVB pouze tuto jedinou větu: „Ustanovení § 11 odst. 5 věty druhé platí obdobně.“
To ovšem znamená, že i způsob rozhodování o změně stavby bude v obou případech také obdobný, ať už půjde o rozhodování podle § 13 nebo podle § 11.

Nejvyšší správní soud tedy tím, že vyložil způsob hlasování v daném případě (§ 13 odst. 3), vyslovil se tím zároveň i ke způsobu hlasování podle § 11 odst. 5 věty druhé. Co NSS judikoval pro jeden případ, platí obdobně i pro druhý případ. Tak pravil zákonodárce a ani výkladem zákona z něj nelze odvodit něco jiného.
.............­.............­.............­.............­.............­.............­............

Pane Kolemjdoucí, napsal jste: „Možná, že to judikatura dosud ani neřešila, protože ojedinělý bude pravděpodobně váš názor, že by stavební úpravy společných prostor neměly být v pravomoci SVJ“
Inu, opět vidím Váš dohad jako nesprávný. Judikatura obdobnou věc již řešila vícekrát a jednoznačně. V souladu s tím, co jsem napsal já. Až budu mít někdy více času, dám Vám všechny tři odkazy. Uvedu nyní alespoň jeden z judikátů o nezpůsobilosti SVJ ve věcech rozhodování o stavbě podle ZoVB:

„Nejvyšší soud totiž považuje za zcela zjevné, že (…) způsobilost společenství vlastníků bytových jednotek mít práva povinnosti, jakož i způsobilost k právním úkonům je omezena na věci správy domu a další činnosti vymezené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů. Do pravomoci shromáždění jakožto orgánu právnické osoby s takto omezenou způsobilostí přitom nemohou spadat úkony, k nimž společenství není způsobilé (a jimiž navíc bez výslovné zákonné úpravy zasahuje do již nabytých vlastnických práv vlastníků jednotek). Uvedený závěr považuje Nejvyšší soud za natolik jednoznačný, že neshledává důvodu k jeho potvrzení připustit v projednávané věci dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.“ Usnesení Nejvyššího soudu 29 Cdo 406/2010, ze dne 30.11.2011

Takže – parafrázováno: Ve věcech týkajících se změny společné věci jsou oprávněni pouze vlastníci jednotek. Nikoliv SVJ, které funguje jako pouhý slouha, údržbář a opravář domu. Přečtěte si to v § 9 odst. 1 ZoVB, na který Nejvyšší soud odkazuje. Soud zdůraznil, že by musela existovat výslovná právní úprava, což (jak už jsem se zmínil) není splněno.

Racionální zákonodárce v tomto ustanovení definoval pojem „správa domu“ a nezahrnul do něj technické zhodnocení stavby (nástavby, přístavby, rekonstrukce a modernizace). Racionální zákonodárce věděl, proč tak činí. Právě proto nelze na technické zhodnocení domu vybírat zálohy podle § 15 odst. 2 ZoVB. Berte to jako fakt, nebo laskavě najděte nějaký argument proti znění zákona. Argument o „přijetí usnesení“ však – zdá se – použít nemůžete.
.............­.............­.............­.............­.............­.............­............

Budete-li mít najatého správce Vašeho domu, nepatří k jeho samozřejmým právům zbourat vám garáž, ani přistavět bez Vašeho svolení k domu verandu, výtah, či pokácet pár stromů a vybagrovat na Vaší zahradě bazén. Správce je pouze od toho, aby vykonával správu: údržba, opravy, provoz domu. Od toho jej platíte. Není oprávněn – drzoun jeden – chovat se jako by mu celý dům patřil.

Vaše předešlé tvrzení že SVJ má takové oprávnění a hlasuje o tom na shromáždění je v rozporu se zákonem i s Ústavou, pane. O sluhovi tvrdíte, že je pánem cizího majetku. Že je to pro neznalé těžké rozpoznat je sice možné, ale na věci to nic nemění.
.............­.............­.............­.............­.............­.............­............

• Teď mne napadá, že k věci se vyslovili i zákonodárci v parlamentu, viz Sněmovní tisk 843/2009 (Návrh poslanců Zdeňky Horníkové a Jana Bürgermeistera na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 72/1994 Sb., ze dne 12. května 2009). Jsem si vědom, že to není právní argument, ale pro zajímavost cituji tu část, která se vyjadřuje právě k rozhodování podle § 11 odst. 5:

„Jako problematická se dále jeví i dvojkolejnost stávající právní úpravy, která v rámci ustanovení § 11 zákona o vlastnictví bytů upravuje nejenom rozhodování shromáždění společenství, ale obdobně i rozhodování vlastníků jednotek o věcech, které nenáleží do působnosti společenství. Taková úprava vyvolává řadu nejasností, přičemž v praxi se rozdíly mezi těmito způsoby rozhodování často stírají. Navrhovaný zákon počítá s přijímáním všech rozhodnutí podle ustanovení § 11 zákona o vlastnictví bytů prostřednictvím shromáždění společenství a rozšiřuje tak v tomto směru jeho působnost.“

Citát dokládá, že už v r. 2009 si zákonodárci uvědomili, že obsah § 11 odst. 5 ZoVB se týká (také) rozhodování mimo SVJ a chtěli toto nejasné ustanovení novelizovat (přenést rozhodování výslovně na SVJ). Nestalo se. Změna nakonec nebyla přijata, protože všichni čekali na „velkou novelu“, kterou mělo připravit ministerstvo. Takže § 11 odst. 5 má stále tentýž obsah, který paní Horníková a pan Bürgermeister popsali docela přiléhavě, nemyslíte?

lake