Změna prohlášení
Původní vlastník z nějakého důvodu neuvedl v prohlášení, kam patří některé části domu. Není tedy jasné, zda jsou společnou části nebo zda patří konkrétnímu vlastníkovi. Jak udělat změnu a kam je zařadit, z čeho je nutné vycházet. Co když někdo nebude se zařazením např. do společné části domu souhlasit. Má se v tomo svj nějak angažovat, nebo mu to nepřísluší řešit?
dle Ústavního a Nejvyššího soudu si vlastník budovy nemůže libovolně rozhodnout, které části jsou jednotkou a které jsou společnými. společnými částmi domu jsou, jen pokud slouží společnému užívání a jsou k tomuto užívání určeny, v opačném případě nikoliv. k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 23/04.
pokud části slouží společnému užívání a jsou k tomuto užívání určeny, pak jsou společnou částí domu. pokud neslouží společnému užívání a jsou k společnému užívání určeny, tak jsou jednotkou.
nejdřív tedy určete na základě výše uvedeného, zda se jedná o společnou část či jednotku. poté opravte prohlášení vlastníka dle § 1168 či 1169 občanského zákoníku.
III.ÚS 23/04: Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že vlastník domu nemůže libovolně rozhodnout, jaké části domu určí jako jednotky a jaké coby společné části domu. Při tomto určení se totiž vlastník musí řídit zákonem o vlastnictví bytů a jeho kogentně stanovenými definicemi jednotek a společných prostor. Jelikož kotelna i výměník slouží pro všechny bytové i nebytové jednotky v domě, jde o společnou část domu a pokud je stěžovatel vyčlenil jako jednotku (nebytový prostor), učinil tak v rozporu se zákonem [konkrétně § 2 odst. 1 písm. c) zákona o vlastnictví bytů]. Zákon přitom u společných částí budovy nestanovuje podmínku, že je mohou užívat pouze vlastníci jednotek v domě.(…) Pokud stěžovatel uvádí, že vlastníci jednotek mohou změnit určení společných částí domu, zatímco on, jako vlastník budovy tak při vymezení jednotek prohlášením vlastníka učinit nemůže, v čemž spatřuje nerovnost vlastnického práva, uvádí k tomu Ústavní soud následující: Dle § 2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů jsou „společnými částmi domu části domu určené pro společné užívání, zejména základy, střecha, hlavní svislé a vodorovné konstrukce, vchody, schodiště, chodby, balkóny, terasy, prádelny, sušárny, kočárkárny, kotelny, komíny, výměníky tepla, rozvody tepla, rozvody teplé a studené vody, kanalizace, plynu, elektřiny, vzduchotechniky, výtahy, hromosvody, společné antény …“. Jak uvedl již odvolací soud, jsou tedy společné části domu upraveny jako části určené pro společné užívání, jejichž příkladmý výčet je dále uveden. Vyjmenované prostory však jsou společnými částmi domu jen pokud slouží společnému užívání a jsou k tomuto užívání určeny, v opačném případě nikoliv. Společné části domu pak lze dělit na ty, které objektivně svým stavebním určením slouží společnému užívání (střecha, schodiště) a dále na ty, které společnému užívání slouží v důsledku projevu vůle (např. vyčlenění místnosti coby sušárny), přičemž takové určení může být změněno. Je zřejmé, že pokud výměníková stanice slouží svému účelu a spolu s kotelnou (nacházející se v jiném domě) zabezpečuje tepelné hospodaření v domě, jedná se o objektivně určenou společnou část domu, jejíž určení coby společné části nelze změnit ani prohlášením vlastníka, ani usnesením všech vlastníků jednotek dle § 11 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů. V konkrétně posuzovaném případě je tedy vlastnické právo vlastníka budovy a vlastníků jednotek rovné. Tvrzení stěžovatele, že vlastníci jednotek mohou rozhodnout o společných částech domu neomezeně, tedy není správné.
Pane anon1234, vytahujete zde jako argument dávno mrtvého kostlivce ze skříně. Rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 23/04 bylo vadné už v době, kdy bylo publikováno, a tím více je vadné dnes.
Jde o tuto nesmyslnou větu: „Vyjmenované prostory však jsou společnými částmi domu jen pokud slouží společnému užívání a jsou k tomuto užívání určeny, v opačném případě nikoliv.“.
Nic takového ze zákona neplyne. Tu větu napsal blb, který nebyl schopen vyložit právní normu jednoduchého práva ústavně konformním způsobem.
- Podle ustanovení § 2 písm. g zákona č. 72/1994 Sb. jsou společnými částmi domu části určené pro společné užívání.
- Z uvedeného právního výroku však nelze žádným logickým výkladem dospět k závěru, že společnými částmi domu NEJSOU (nemohou být) části NEURČENÉ pro společné užívání.
Platí totiž, že obsah § 2 písm. g) se vztahuje pouze na ty části, které slouží společnému užívání a jsou k tomuto užívání určeny. Neříká však neříká naprosto nic o částech, které NESLOUŽÍ společnému užívání a NEJSOU k tomuto užívání určeny. Tyto části mohou přece být také společné! Bylo tomu tak v mnoha prohlášeních podle zákona č. 72/1994 Sb.. Je tomu tak i v prohlášeních podle zákona č. 89/2012 Sb.
Jako typický příklad Vám uvedu elektrické vedení od bytového elektroměru k bytovému jističi. Tato část nepochybně NESLOUŽÍ společnému užívání a NENÍ k tomuto užívání určena, přesto však je běžně pokládána za společnou část (viz též § 6 písm. b) nařízení vlády č. 366/2012 Sb.).
Jako další typické příklady Vám uvedu okna v bytech, dále stavební prvky balkonů, lodžií a teras přístupných pouze z jednotky. Tyto části domu nepochybně NESLOUŽÍ společnému užívání a NEJSOU k tomuto užívání určeny, a přesto mohou být – a často také bývají – uvedeny v prohlášeních jako společné. (viz též § 7 nařízení vlády č. 366/2013 Sb.).
Je nepochybné, že reálný stav v milionech bytů ze zcela odlišuje od tvrzení, které tenkrát plácli popletení soudci Ústavního soudu v jedné neuvážené větě. Stvořili svévolné tvrzení contra legem. Při jejich znalostech výrokové logiky by nesložili ani přijímací zkoušku na právnickou fakultu.
Bohužel tento nesmysl si žije vlastním životem, bezmyšlenkovitě opisován desítkami popletených právníků a právních laiků-neználků.
Justitianus
P.S.
Podotýkám, že nařízení vlády č. 366/2013 Sb. je v této části
dispozitivní. Má podpůrný význam – uplatnilo by se v případě, kdy
prohlášení je vadné a chybí v něm určení některé
části domu.
dle Justitiana je všechno společné a jednotky neexistují, protože dle něj jsou společné i ty části, které neslouží společnému užívání a nejsou k tomuto užívání určeny…
Popletení nejsou soudci ÚS, ale Justitianus!
Pane AntiJustitianus,
číst a psát jste se už naučil. Ale nejste schopen pochopit obsah jednoduchého textu v českém jazyce. Trénujte. Případně požádejte někoho, aby Vám vysvětloval obsah toho co čtete. Až zvládnete porozumění psanému textu, bude to jen malý krůček pro lidstvo, ale velký skok pro Vás. Otevřou se Vám nové duševní obzory.
Poznámka pro ostatní blbečky, kteří Vám dali plusy:
Nikdy a nikde jsem nenapsal, že „všechno je společné a jednotky
neexistují“. Toto tvrzení se zrodilo mezi ušima pana AntiJustitianus
(v dutině kde bývá normálně mozek).
Justitianus
oprava druhého odstavce, který měl znít: pokud části slouží společnému užívání a jsou k tomuto užívání určeny, pak jsou společnou částí domu. pokud neslouží společnému užívání a NEjsou k společnému užívání určeny, tak jsou jednotkou.
Pane anon1234, vždyť Vy jste to zase popletl! Vaše „oprava“ je opět protizákonná. Vy se toho kostlivce ve skříni neumíte zbavit.
Napsal jste ve Vaší „opravě“ nesmysl, který ze zákona nijak neplyne, a je dokonce protizákonný. A to jsem si dal práci a uvedl jsem Vám zde příklady částí, které neslouží společnému užívání, nejsou ke společnému užívání určeny, a přesto jsou společné.
Přesně totéž najdete i v zákonu č. 89/2012 Sb.: společné části, které neslouží společnému užívání a nejsou k tomuto užívání určeny – a přesto jsou společné. Vlastník jednotky má k takové společné části pouze užívací právo. Po 26 letech existence bytového vlastnictví/spoluvlastnictví byste si mohl přečíst co o tom praví zákon. V tomto případě jde o společnou část přenechanou některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání (§ 1160 zákona č. 89/2012 Sb.). Ta část není součástí jednotky, jak nesprávně tvrdíte.
Opravte si laskavě Vaši chybu (podotýkám, že stejnou školáckou chybu udělali tenkrát soudci Ústavního soudu). Text souladný se zákonem musí znít takto:
| Vyjmenované prostory však jsou společnými částmi domu jen
pokud slouží společnému užívání a jsou k tomuto užívání určeny. Neslouží-li tyto prostory společnému užívání, pak záleží pouze na obsahu prohlášení vlastníka budovy. Původní vlastník svým prohlášením určil tyto prostory buď jako společné a společně užívané, nebo jako společné a výlučně užívané vlastníkem jednotky, nebo je vyčlenil jako součást jednotky. |
Justitianus
Přečtěte si § 4–6 nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím
Poslední komentáře