žádost o upřesnění znění § 3028 pro pana zdeseneo clena SVJ
Pane zdeseny clene SVJ,
předně se domnívám, že zbytečně podceňujete čtenáře tohoto portálu. Ráda si přečtu váš názor, stejně jako si ráda přečtu názor ostatních přispěvatelů, obzvlášť potom názory pana lekeho. A je mi zcela jedno, zda mě oslovíte laskavý čtenáři či naivní blbe. To co mě zajímá jsou argumenty.
Pokud bych přistoupila na Váš názor na právo, tak nebudu žít v právním státě, ale nějaké Justokracii. Já samozřejmě moc dobře vím, co hlásá většina právníků a z tohoto portálu i to, co se školí. A přesto si dovolím nesouhlasit. A máte pravdu, než se dostanu k ÚS, bude to trvat a bude to něco stát. Nic není zadarmo. Ani žít v právním státě není zadarmo.
Já bych ale především chtěla rozebrat znění § 3028:
(2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Abstraktně to neumím, musím dát konkrétní příklad. Mé vlastnické právo (jde o právo, nikoli poměr) se stále posuzuje dle ZoVB (viz. věta za středníkem). Mé vlastnické právo je tedy definováno v ZoVB. Mimo jiné je tam definováno i to, jak mohu se svým vlastnictvím nakládat. A toto mé právo, které se posuzuje dle dosavadních právních předpisů naráží na právo SVJ dle NOZ. Je to tak? A stejně právnická osoba má práva a povinnosti dle ZoVB. A ty platí, nebo ne? A pokud já jako vlastník nedám souhlas k tomu, že změním jednotku na jednotku dle NOZ, tak se má práva nezmění. Nebo mi chcete říci, že o tom, jak bude vypadat mé právo rozhodne SVJ změnou stanov?
Navíc, mi stále nejde do hlavy, jak můžu být automaticky začleněna do Bytového spoluvlastnictví, když se hned v § 1159 dočítám, jakých jednotek se tento oddíl týká a nikde tam není uvedeno, že se týká i jednotek dle ZoVB. Proč to tam není uvedeno? Vždyť zákonodárce věděl, že tyto jednotky existují i to, že budou existovat dál.
Děkuji za vysvětlení. Magda
Nemám teď čas se úplně rozepisovat, k tomu se dostanu někdy přístí týden. Takže jen pár poznámek a něco k přečtení.
A čistě pro nastínění jiného úhlu pohledu použiji poněkud burcující formulaci při řešení jejího doslovného znění. Berte to tak, že pokud mě vezmete doslova, tak mě budete chtít rozcupovat. Ono to ale doslova brát nelze. A podobně nelze brát slovo od slova zákony, což je přesně vada a problém jejich doslovných výkladů. Všude musíte hledat význam daných slov a pojmů v kontextu daného ustanovení. Vím, je to těžké, nebývá to jednoznačné. Ona to bohužel není matematika. A je mi to líto, kdyby zákony psali matematici, tak by k podobným věcem nedocházelo a lake by zde na portále SVJ byl bez „práce“ s hledáním rozporů v doslovných čistě formálně braných polemikách. Bohužel právo vytvářejí a vykládají lidé, kteří ve své většině exatně matematického myšlení nejsou schopní a dochází tím k podobným sporům. Prostě všude, kde je napsáno zákon to není zákon jako celek, všude, kde je napsáno právo to není stejné právo. Bohužel je to tak…
Problém Vašeho vlastnického práva je, že nic nevlastníte a žádné vlastnické právo tedy nemáte.
Takže konstrukce: já něco vlastním a mám tudíž mám nějaká vlastnická práva a u těch chci, aby se neřídili NOZem je úplně obrácená
A teď trochu vysvětlení. Byt totiž není a nemůže být samostatnou věcí. To je základ právní úpravy dlouhé roky a má to své důsledky.
Ve skutečnosti spoluvlastníte dům a jen v rámci tohoto spoluvlastnictví máte nějaké možnosti, jak jednat a jak prosazovat to, co chcete.
A dále už v minulosti došlo k tomu, že zákonodárci změnili spoluvlastníkům bytových domů možnosti, jaké do té doby měli. Bylo to novelou, která vytvořila SVJ v roce 2000. Tehdy existovalo dost lidí s podobným názorem jako máte dnes vy u NOZu a došlo k podávní návrhu na zrušení příslušných částí zákona. Plénum ústavního soudu o tomto návrhu tehdy rozhodlo nálezem PLÚS 51/2000 http://nalus.usoud.cz/…GetText.aspx?…
Cituji z něj:
Námitky skupiny poslanců se koncentrují zejména na platnou právní úpravu „společenství vlastníků jednotek“. Navrhovatelé uvádějí, že vznikem těchto právnických osob, zákonem povolaných k výkonu práv a povinností ve všech věcech, spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu, je narušován princip právní jistoty, jehož součástí je zákaz retroaktivity právních norem. Ke znakům právního státu princip právní jistoty, ochrany důvěry občanů v právo a zákaz retroaktivity právních norem nepochybně patří, v daném případě však přijetím nové právní úpravy k porušení těchto stěžejních zásad nedošlo. Právní věda rozeznává tzv. pravou retroaktivitu, která zahrnuje případy, kdy právní norma reglementuje i vznik právního vztahu a nároky z něho vzešlé před její účinností a retroaktivitu nepravou, spočívající v tom, že právní vztahy, které vznikly za platnosti práva starého, se spravují tímto právem až do doby účinnosti práva nového, poté se však řídí tímto novým právem. Vznik právních vztahů, existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly i vykonané právní úkony se řídí zrušenou právní normou. S problematikou nepřípustnosti retroaktivity souvisí ochrana tzv. nabytých práv (iura quaesita), i když oba instituty nelze ztotožňovat. Porušením zásady ochrany nabytých práv by byla pouze taková změna, která by se zpětnou účinností zhoršila právní postavení subjektu práva. Základní změnou, provedenou zde zákonem č. 103/2000 Sb., je, že společenství vlastníků jednotek získalo právní subjektivitu (v oblasti, která je součástí předmětu jeho činnosti), nezbytnou pro řádné zabezpečení úkolu společenství, jakož i smyslu a účelu jeho vzniku. Taková úprava je bezpochyby v dispozici demokratického zákonodárce, který z principu věci musel stanovit podmínky, za kterých tato právnická osoba, způsobilá vykonávat práva a zavazovat se ve všech věcech, spojených se správou domu, vznikne. Podle § 9 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů společenství vzniká v domě s nejméně pěti jednotkami, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, a to dnem doručení listiny s doložkou o vyznačení vkladu do katastru nemovitostí nebo jiné listiny, kterou příslušný státní orgán osvědčuje vlastnické vztahy k jednotce, poslednímu z těchto vlastníků. Dané ustanovení je doplněno přechodným ustanovením čl. II bod 2 zákona č. 103/2000 Sb., upravujícím situaci vlastníků, kteří stanovené podmínky splňovali před nabytím účinnosti tohoto zákona (1. 7. 2000). Pokud by takové ustanovení nebylo přijato, došlo by k porušení principu rovnosti mezi vlastníky jednotek. Za zpětně působící by bylo možné novou právní úpravu považovat jen tehdy, kdyby konstituovala vznik společenství přede dnem své účinnosti. Zákon však jednoznačně stanoví svou účinnost do budoucna a je z tohoto hlediska v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Navrhovatelé dále uvádějí, že napadená ustanovení překračují ústavní rámec obsahu a ochrany vlastnického práva (§ 9 odst. 9, § 10 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů), resp. že zákonodárce klade v celé konstrukci společenství, jeho působnosti a způsobu přijímání rozhodnutí, nepřiměřený důraz na kolektivní stránku realizace práv, spojených s užíváním a nakládáním s domem (§ 9 odst. 1, § 11 odst. 4, 5 zákona o vlastnictví bytů). V prvé řadě je nutno poukázat na specifický charakter bytového vlastnictví podle zákona o vlastnictví bytů. Podle § 1 odst. 1 tento zákon upravuje spoluvlastnictví budovy, při němž spoluvlastník budovy je zároveň vlastníkem bytu nebo nebytového prostoru jako prostorově vymezené části budovy a zároveň podílovým spoluvlastníkem společných částí budovy. Platná právní úprava je tedy postavena na spoluvlastnické koncepci, kde hlavním předmětem je budova a vedlejším předmětem byt nebo nebytový prostor, které nejsou reálně oddělitelnými částmi budovy a ke spoluvlastnictví budovy tak přistupuje vlastnictví bytu či nebytového prostoru (konstrukce tzv. dualistické teorie bytového vlastnictví ve spoluvlastnickém pojetí). Uvedená zvláštní právní úprava, umožněná občanským zákoníkem, který stanoví, že předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové prostory (§ 118 odst. 2) a který v ust. § 125 odst. 1 odkazuje na napadený zákon, je dána právě specifickou povahou bytu nebo nebytového prostoru, které nemohou být fakticky samostatnými, oddělitelnými částmi budovy. Vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je potom z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem. Práva jednotlivých vlastníků jsou omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek. Argumentům navrhovatelů proto nelze přisvědčit, neboť platná právní úprava je vedena právě snahou na zmíněná specifika reagovat. Jedná se o projev ústavně zakotvené zásady, že vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy (čl. 11 odst. 3 Listiny). Zákonodárce byl veden snahou o spravedlivé, vyrovnané řešení, podporující vlastníky, kteří respektují citovanou zásadu, a poskytující vyšší míru právní jistoty i dalším zainteresovaným osobám, plnícím své úkoly v souvislosti se správou domu. Přijetí nové právní úpravy bylo vynuceno její společenskou naléhavostí po zkušenostech s dřívější úpravou, která zjednodušeně řečeno dostatečně nebránila situacím, kdy „poctiví dopláceli na nepoctivé“. Ústavní soud, vědom si své kompetence, dospěl k závěru, že napadená ustanovení nejsou jednotlivě či ve svém souhrnu v rozporu s předpisy nejvyšší právní síly.
Protiústavní není ani způsob rozhodování společenství vlastníků jednotek, vymezený v § 11 zákona o vlastnictví bytů. Při hlasování je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech domu. Jedná-li se o důležitou záležitost, může přehlasovaný vlastník jednotky požádat soud, aby o ní rozhodl (§ 11 odst. 3). Jednomyslnost je stanovena v případě rozhodování o přijetí usnesení v závažných situacích, kterými jsou změna účelu užívání stavby, změna stavby, nebo podstatné změny, týkající se společných částí domu (§ 11 odst. 5). Článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zakotvuje především právo každého vlastnit majetek a právo na zajištění stejného zákonného obsahu a ochrany vlastnického práva všech vlastníků. Napadená ustanovení právo každého vlastnit majetek nikterak neomezují a není jimi vytvořena ani nerovnost v obsahu a ochraně vlastnického práva, když daná právní úprava dopadá na každého spoluvlastníka domu a vlastníka jednotky stejně.
Do té doby totiž žádná SVJ nexistovala a rozhodování spoluvlastníků bylo tedy ještě mnohem složitější a odpůrce jakéhokoliv rohodnutí měl mnohem širší možnosti. I tehdy došlo k tomu, že najednou místo většiny všech spoluvlastníků (při absenci úpravy a existenci bytů, jako prostorově vymezených částí budovy, tedy 1994 – 30.6.2000) se některé věci podle kogentních ustanovení vzorových stanov začly odsouhlasovat většinou z usnášeníschopné schůze shromáždění, tedy reálně klidně i polovičním počtem hlasů v SVJ, kde je problém, aby na schůzi spoluvlastníci vůbec chodili…
A i tehdy to bylo napadáno jako protiústavní omezení práv k jednotkám. Dopadlo to viz výše.
I v ZoVB tehdy zákondárce vyložil bytové spoluvlastnictví odlišně od předchozí právní úpravy, podobně jako o 12 let později v NOZu. Ale nikomu tím nesebral jeho vlastnictví a nově stanovená úprava spoluvlastnictví dopadla na všechny spoluvlastníky stejně a nebyla tedy shledána porušením práv založených ústavou a ani práv založených listinou práv a svobod.
Nu, to jste mi nahrál na smeč.
Argumentujete tím, že právní úprava, předcházející zákonu o vlastnictví bytů (zákon č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům), byla nahrazena zákonem č. 72/1994 Sb., který zcela nově definoval právní vztahy k bytům/jednotkám. Snažíte se nalézt analogii s nynější situací, kdy – podle Vás – zákon č. 72/1994 Sb. byl nahrazen zákonem č. 89/2012 Sb. a došlo údajně – podle Vás – k obdobné změně.
Domnívám se, že se mýlíte.
Ušlo Vám, že ZoVB od počátku obsahoval přechodové ustanovení, kterým se osobní vlastnictví bytů podle zákona č. 52/1966 Sb. bez výjimky převedlo na bytové vlastnictví podle ZoVB. Cituji:
| 72/1994 Sb. § 31 (2) Vlastníci bytů nebo nebytových prostorů, jimž vlastnické právo k bytu nebo nebytovému prostoru vzniklo podle dosavadních právních předpisů, se ode dne účinnosti tohoto zákona považují za vlastníky jednotek podle tohoto zákona a jsou povinni do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona uvést veškeré právní vztahy k jednotkám, společným částem domu a k pozemku do souladu s tímto zákonem. (3) Nebude-li splněna povinnost stanovená v odstavci 2, může se vlastník obrátit na soud s návrhem, aby nahradil chybějící projev vůle. |
Pokud se podíváte do NOZ, nenajdete tam žádné ustanovení, které by se byť jen vzdáleně podobalo § 31 ZoVB. Naopak, NOZ řeší další existenci bytového vlastnictví zcela odlišně. Tvůrci zákona zvolili zcela opačnou strategii, když naopak dosavadní vlastnictví bytů zachovali do nekonečna . A učinili tak pomocí výslovného ustanovení:
| 89/2012 Sb. § 3063 Nabyl-li vlastnického práva alespoň k jedné jednotce v domě s byty a nebytovými prostory přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyvatel podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, vznikne i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k dalším jednotkám v tomto domě podle dosavadních právních předpisů. |
Z tohoto důvodu nevidím jako přínosné nějak srovnávat nález Ústavního soudu Pl. ÚS 51/2000 s nynější právní situací. Dnes nejen zcela zcela absentuje výslovné přechodové ustanovení k dosavadní právní úpravě (§ 31 odst. 2 ZoVB), ale absentuje i přechodové ustanovení o změně práv a povinností mezi vlastníky jednotek, případně o změně práv a povinností mezi vlastníkem jednotky a správcem domu (§ 31 odst. 3 ZoVB).
Připomínám, že existuje pouze obecné přechodové ustanovení § 3028, které dříve vzniklá práva a povinnosti podřizuje právnímu režimu podle dosavadních právních předpisů. Na což upozorňuji už třetím rokem.
Vaše rozsáhle zdokumentovaná judikatura je tedy v tomto případě bezcenná.
lake
Ne, je to jen další ukázka, jak trváte na nějaké doslovné preciznosti. Té se Vám nedostává a tak stále dokola.
Lake, já s Vámi souhlasím, že zákonodárci měli být preciznější, ať už v NOZ, či v nějaké novele. Obecně by měli být mnohem preciznější a exaktnější v jakémkoliv zákoně. Ale nejsou. Taktéž drtivá většína právníků. Ostatně obecně o úrovni příslušníků právnického povolání si myslím své. Je mezi nimi bohužel příliš málo lidí, schopných preciznosti, kterou si Vy a já představujeme. Zřejmě to souvisí i s tím, že práva jsou vnímány jako humanitní škola a studium dodnes vyžaduje spíše memorování nazpamět, než logické uvažování. S úsměvěm jde říci, že většinu absolventů univerzitního vzdělání v právní oblasti by na MFF UK či FJFI ČVUT ani nepustili přes vrátnici. :)
Dále s Vámi souhlasím, že by bylo skutečně moc fajn, kdyby v NOZu byly preciznější přechodová ustanovení.
Ale to je bohužel vše, s Vašimi vývody učiněnými z doslovného výkladu přechodných ustanovení souhlasit už nemohu.
Vy si z přechodného ustanovení neustále vybíráte větu druhou.
§ 3028
(2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
A stále opakujete, že toto obecné ustanovení určuje, že pro vlastnické právo vzniklé před 1.1.2014 platí stále ZoVB. A toto považujete za naprosto jediný možný a jednoznačný výklad. Přitom ovšem ignorujete větu první.
§ 3028
(2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Která to říká zcela opačně. Říká totiž, že vše co se týče spoluvlastnictví řídí NOZ. A z ní tedy pro větu druhou vyplývá, že pouze odvozená sekundární práva vzniklá ze spoluvlastnictví přede dnem účinnosti, tedy před 1.1.2014 se řídí stávající úpravou. Tedy že například platby schválené dle ZoVB zůstavají dle ZoVB atd. Vlastnického práva na jednotku coby součásti spoluvlastnictví se ta druhá věta naprosto nijak netýká, přestože pri jejím vytržení z kontextu by se tak mohlo zdát. Prostě není možné ignorovat, že základem je spoluvlastnictví. Viz má předchozí reakce na podněty magdy3.
Vy to přechodné ustanovení čtete zprava doleva. Nejdříve si přečtete a odtrhnete druhou větu a pak tu první ignorujete. Místo abyste si přečetl první větu a v jejím kontextu vyložil obsah té druhé.
Já se a Vámi mohu shodnout tak maximálně na tom, že přechodné ustanovení § 3028 může z výše uvedených důvodů eventuelně být shledáno poněkud sporné a bude záležet na tom, jak jej vyloží soudy. Ty jej zatím nijak rozporným neshledaly, čtou jej zleva doprava a vykládají jinak, než opakujete Vy. A to je myslím jediné skutečně podstatné.
- Zděšený člen napsal: „Ne, je to jen další ukázka, jak trváte na nějaké doslovné preciznosti.“
To jsem zase od Vás schytal sprchu!
- Dovolil jsem si upozornit, že jste použil neplatný argument – zmýlil jste se v použití nálezu Ústavního soudu per analogiam, neboť ZoVB obsahoval výslovné přechodové ustanovení, o které se ÚS mohl opřít.
- Dovolil jsem si upozornit, že NOZ neobsahuje žádné přechodové ustanovení, které by dělalo z jednotky(1994) jednotku(2012).
- Dovolil jsem si upozornit na to, že NOZ naopak ve svém § 3063 potvrzuje, že i nadále existují jednotky(1994) a s nimi jsou nerozlučně spjata i všechna práva a povinnosti s vlastnictvím těchto jednotek spojená (§ 3028 NOZ).
- Dovolil jsem si prokázat, že NOZ neobsahuje žádné přechodové ustanovení pro právnickou osobu SVJ(2000), takže tato osoba podle § 16 NOZ nesmí změnit svou svéprávnost ani právní osobnost, a to ani zčásti. Učiní-li tak, nepříhlíží se k tomu.
A Vaše reakce? Cituji: „Ne, je to jen další ukázka, jak trváte na nějaké doslovné preciznosti.“
Vyjadřujete se, jako by v právu byla „doslovná preciznost“ něco ošklivého, nežádoucího a otravného. Obtěžuje Vás asi číst zákon tak, jak byl napsán, a vnímat to, co je v něm uvedeno. Dnes se spousta popletených soudců a samolibých právníků vyžívá ve vymýšlení vlastních fantazií, které zákon neobsahuje. A říkají tomu „výklad práva“.
Takže se jeví, že pro Vás není doslovný a precizní text zákona dost dobrý. Chtěl byste něco onačejšího. Budu citovat text stanoviska Ústavního soudu Pl.ÚS-st. 1/96, abychom se přesvědčili co si myslí o doslovném a precizním znění právního předpisu.| Stanovisko pléna Ústavního soudu Pl.ÚS-st. 1/96 ze dne
21. 5. 1996 V případě aplikace právního ustanovení nutno prvotně vycházet z jeho doslovného znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např. více interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoli pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým. |
Jde o stanovisko pléna ÚS, za přítomnosti a souhlasu těchto právních špiček: JUDr. Iva Brožová, JUDr. Vojtěch Cepl, JUDr. Vladimír Čermák, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel Holländer, JUDr. Miloš Holeček, JUDr. Vladimír Jurka, JUDr. Zdeněk Kessler, JUDr. Vladimír Klokočka, JUDr. Vladimír Paul, JUDr. Vlastimil Ševčík, JUDr. Pavel Varvařovský.
A ještě mám jednu poznámku. Pokud mi zákon má něco uložit jako vymahatelnou povinnost v rozporu s dosavadní právní úpravou, v rozporu s existujícími právy a povinnostmi, v rozporu s mým legitimním očekáváním, musí to v tom zákonu být uvedeno setsakra jednoznačně, srozumitelně a určitě. Viz konstantní judikatura Ústavního soudu o zavedení retroaktivity právního předpisu: Pl. ÚS 78/92, IV. ÚS 215/94, Pl.ÚS 21/96, III. ÚS 611/01, I. ÚS 654/03, II. ÚS 329/04, I.ÚS 344/04, I. ÚS 89/07, II. ÚS 2070/07, I. ÚS 3143/08, Pl.ÚS 17/11.
Protože pokud to zákon neobsahuje černé na bílém – jednoznačně, srozumitelně a určitě – pak prostě se v právním státě žádná retroaktivita nekoná. Vaše fantazie o tom, že údajně SVJ(2000) = SVJ(2012) jste zde dosud ničím nepodložil, ani neposkytl jakýkoliv uvěřitelný právní výklad takového extrémního názoru.
Pravda – chápu, že pro některé soudce a právníky je „doslovná preciznost“ v oblasti práva nadbytečná. Říká se tomu právní voluntarismus a soudcovská libovůle.
Zkuste říci automechanikovi, který Vám bude opravovat brzdy: „Franto, nehrabej se v tom tak PRECIZNĚ. Nebudeš to přece spravovat DOSLOVNĚ podle příručky, tím se nezdržuj, to se dnes nenosí. Nějak to sfoukni a zašolichej, však ono se uvidí: buď to bude brzdit, nebo nebude.“
Tak proto se české právo dnes řítí do propasti naprosté soudcovské libovůle a nekonečných zmatků.
lake
Vážený pane, už několikrát jsem Vám zde pro zjednodušení a Vaše lepší pochopení použitého přechodného ustanovení § 3028 položil několik jednoduchých otázek. Odpovězte prosím nejdříve na ně. Pak se dostaneme zpět k tomu, zda ono přechodné ustanovení obsahuje krom manželství, věcí vlastněných manžely v jejich společném jmění manželů i spoluvlastnictví včetně spoluvlastnictví bytového.
Děkuji
DZ o § 2 NOZ:
„Proto navržené ustanovení zdůrazňuje, že zákon nelze vykládat jen z jeho slov, ale je nutno přihlížet především k jeho smyslu. Zákonodárce si musí být vědom, že slova zákona nemusí vždy dokonale vyjádřit jeho úmysl, a proto ukládá soudci, aby tato slova zvažoval, poměřoval je právními principy a zásadami, nespokojil se jen s gramatickým výkladem a hledal skutečný obsah zákona.“
I.ÚS 2920/09 ze dne 8. 2. 2011
Ústavní soud však ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že „naprosto neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace, vycházející pouze z jeho jazykového výkladu. Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity.“ [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997 (N 163/9 SbNU 399; 30/1998 Sb.)]. Tato teze je v judikatuře Ústavního soudu notorietou. Dále lze citovat kupř. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.): „soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku“. Ústavní soud např. ve svém usnesení sp. zn. II. ÚS 1773/07 ze dne 23. 1. 2008 konstatoval, že „výklad zákona podávaný stěžovatelem nese rysy formalismu, který pomíjí smysl a účel zákona. V ústavní stížnosti je argumentováno pouze jazykovým, resp. doslovným výkladem. Tím je však zcela nereflektována základní teze interpretace práva, a to sice, že nelze ztotožňovat text právního předpisu a právní normu, která je významem tohoto textu. Právní norma se ne vždy musí krýt s tím, jak je vyjádřena v textu zákona, a to ani v takovém případě, kdy se text může jevit jako jednoznačný a určitý (srov. např. I. ÚS 138/06). Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. … Stěžovatel nepoukázal na žádný jiný (alternativní) smysl a účel na podporu svého závěru o odlišné právní normě a založil jej toliko na argumentu textem předmětného ustanovení. Tím však svou argumentací popřel podstatu práva, která je dána jeho účelovým zaměřením, tj. záměrně regulovat v té které podobě společenské vztahy; z jeho výkladu plyne, že smysl a účel právní normy nemusí být zjišťován a postačí vyjít pouze z textu právního předpisu.“
Pane zdeseny clene SVJ, jsem asi natvrdlá. Ale nerozumím tomu, že ustanovení § 3028 čteme zprava doleva.
Věta první: Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných.
A věta za středníkem: jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Já stále nechápu jak jinak toto ustanovení chápat, než tak jak je to tam napsáno. Právní poměry, které se týkají věcných práv se řídí ustanoveními tohoto zákona a pokud tyto poměry vznikly před 1.1.2014, pak se jejich vznik, práva a povinnosti posuzují podle předpisů dosavadních (tedy mimo jiné podle ZoVB). Nic jiného tam není. Nebo kde děláme chybu?
Dále mám problém s tímto vaším tvrzením:
Ve skutečnosti spoluvlastníte dům a jen v rámci tohoto spoluvlastnictví máte nějaké možnosti, jak jednat a jak prosazovat to, co chcete.
Pokud je to opravdu tak, pak nechápu, proč vůbec existuje § 3063. Proč tedy prostě zákonodárce nestanovil, že jednotka dle ZoVB je od 1.1.2014 jednotkou dle NOZ. Vždyť já nic nevlastním a jsem pouze spoluvlastníkem domu. Pak by bylo opravdu fuk, zda mám jednotku dle ZoVB, nebo NOZ. Já bych takový postup považovala za vyvlastnění, protože si stále myslím, že jednotka je moje a nikoli ve spoluvlastnictví.
A dále tvrdíte, že má konstrukce: já něco vlastním a mám tudíž nějaká vlastnická práva a u těch chci, aby se neřídili NOZem je úplně obrácená.
Já přeci vůbec netvrdím, že se nechci řídit NOZ. Naopak. Já se řídím NOZ. Dle NOZ se má práva a povinnosti posuzují podle dosavadního právního předpisů, tedy ZoVB (§ 3028 NOZ) a má jednotka je i nadále jednotkou dle ZoVB (§ 3063 NOZ).
Magda
Paní Magdo, pan „zděšený člen svj“ nám zde laikům ve svých příspěvcích podává výklad NOZ tak jak na něj zřejmě budou nahlížet soudci, mající právní vzdělání. A já mu za to moc děkuji. Náš laický názor na danou věc, dostane-li se k soudnímu jednání, a nebude-li přesvědčivě, bez jakýchkoliv pochybností, vyargumentován v podané žalobě, pak většinou nebude mít u soudu úspěch. Stačí maličkost, kterou opomenete vzájemně propojit a prohráváte. Znám to se správního soudnictví. Může se nám to líbit či nelíbit, ale tak to je. Právo je dle mého názoru nepředvídatelné, proto také „ta paní“ má pásku přes jedno oko.
Máte pravdu, že stačí maličkost, která se opomene vzájemně propojit a soud se prohrává. Ale to přeci nevysvětluje nebo neobhajuje skutečnost, že ze dne na den Vaše osobní vlastnictví bytu, které vzniklo dle ZoVB (a o kterém si sám svobodně rozhodujete) by se mělo stát ze dne na den bytovým spoluvlastnictvím podle NOZ??? Pan Zděšený zde se svými komentaři sice dlouze odkazuje na různá soudní rozhodnutí, ale i on si v nich protiřečí. Znovu bych doporučila vrátit se zde-přečíst si zde vlákno: Změna stanov 1 (z 12.3.2016) a Výlučná působnost shromáždění 3 (z 1.2.2016). P. Lake zde srozumitelně diskutovaný zde problém vysvětlil.
Problém je, že věta první
(2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných;
říká, že se spoluvlastnictví řídí NOZem.
A k tomu pak následuje věta druhá, protože samotná věta první by byla onou zakázanou pravou retroaktivitou zákona.
(2) …; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
a věta druhá říká, že pouze vznik spoluvlastnictví před 1.1.2014 a sekundární povinnosti ze spoluvlastnictví vzniklé před 1.1.2014 se posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Já teď na chvilku uteču od SVJ k manželství. Už jsem to tu psal, nicméně ty diskuze jsou díky obtížně sledovatelné časové soulsednosti nepřehledné, pokud nejsou čteny když vznikají.
Manželství je právní poměr týkající se rodinných práv. NOZ pro uzavření manželství určuje povinnost pronést prohlášení o seznámení se zdravotním stavem, majetkovými poměry atd. Bez tohoto prohlášení nemůže být manželství uzavřeno. Toto už bylo i v přechozím zákoně o rodině a nevyhledával jsem, kdy to tam bylo dáno. Nicméně toto ovšem nebylo v právní úpravě v letech 1949 – 1963.
Měřeno NOZem by totiž tehdy uzavřená manželství nebyla platná. Z tohoto důvodu (a z důvodu zakázané pravé retroaktivity), aby naše babičky s dědečky najednou neměli neplatné sňatky, tak se vznik posuzuje podle tehdejší právní úpravy. Tedy když dnes půjdete zkoumat, zda manželství po právu vzniklo, otevřete původní zákon. Totéž, pokud půjdete zkoumat, zda před 1.1.2014 vzniklá nějaké sekundární povinnost či právo byla podle práva.
Ovšem když takové manželství půjdete rozvádět, tak na jakoukoliv tehdejší právní úpravu zapomenete a půjdete hledat do NOZu, jak má proběhnout rozvod.
Shodneme se takto u manželství?
Pane Zděšený člene, už po několikáté se podrobně zmiňujete o manželství. Napřed jsem nechtěl Vaši demagogii vůbec komentovat, ale vracíte se k tomu. Tak budiž, vyjádřím se.
Popisujete zde institut manželství a hledáte jakousi paralelu mezi vztahem dvou manželů a vztahem vlastníků jednotek navzájem, či snad míníte vztah mezi vlastníkem a správcem jeho majetku – SVJ. Ono není zjevné co vlastně míníte, ale opět jste mi nahrál na smeč.
Takto pojatý Váš příklad je nesprávný. My zde přece nediskutujeme o manželství, nýbrž o právech a povinnostech právnických osob ke správě cizího majetku, a o vzájemných majetkových právech a povinnostech vlastníků jednotek(1994). To je něco jiného než institut manželství: právnickou osobu SVJ si přece žádný vlastník jednotky nebere za životního partnera.
A jakpak je to s tím manželstvím, když to tolikrát zmiňujete? Inu, je to jinak, než tvrdíte Vy. Majetkové poměry manželů se nezměnily pouze na základě obecného § 3028 NOZ, jak se nesprávně domníváte. Zákonodárce k tomu vložil do NOZ speciální přechodovou právní úpravu, která toto řeší výslovně. Cituji:
| 89/2012 Sb. Oddíl 3 Majetkové právo manželské § 3038 Věci náležející k obvyklému vybavení rodinné domácnosti přestávají být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona součástí společného jmění. § 3039 Co přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyl bezúplatně jeden z manželů nebo co bezúplatně nabyli oba manželé, aniž se to stalo součástí společného jmění, není i nadále součástí společného jmění. § 3040 Součástí společného jmění není věc vydaná podle právních předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. |
Pane Zděšený člene, prosím: najděte mi v NOZ obdobné speciální ustanovení o majetkových poměrech k jednotce(1994). Najděte mi v NOZ ustanovení o vzájemných právech a povinnostech vlastníka jednotky a SVJ(2000), které je ze zákona správcem jeho majetku. Najděte to v NOZ a citujte.
To, co oba vztahy mají společné jsou majetková práva. Jestliže zákonodárce chtěl změnit obsah těchto práv mezi manželi, musel tak učinit určitým a pochybnost nevzbuzujícím speciálním přechodovým ustanovením.
Tak mi laskavě najděte obdobné ustanovení pro spoluvlastnický vztah v domě podle ZOVB, pro správu domu s jednotkami(1994). Jediné speciální ustanovení, které v NOZ najdete, je § 3063, že ano. A ten stanoví pravý opak než jak to zákonodárce upravil u společného jmění manželů:
| 89/2012 Sb. § 3063 Nabyl-li vlastnického práva alespoň k jedné jednotce v domě s byty a nebytovými prostory přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyvatel podle zákona č. 72/1994 Sb. (…), vznikne i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k dalším jednotkám v tomto domě podle dosavadních právních předpisů. |
Až budete příště argumentovat majetkovými vztahy mezi manželi, zkuste se zamyslet, zda je to argument ve Váš prospěch, nebo ve Váš neprospěch. Obdobně jste onehdy argumentoval nálezem Ústavního soudu ohledně ZoVB, ale ukázalo se, že jste neznal § 31 ZoVB, který právě obsahuje to, co v NOZ chybí: jednoznačné a pochybnost nevzbuzující přechodové ustanovení. Právě toto přechodové ustanovení zavedlo retroaktivitu a změnilo dosavadní vlastnické i závazkové vztahy k bytům na bytové vlastnictví podle ZoVB, a to ode dne jeho účinnosti.
A bez takového pčechodového ustanovení v NOZ – jak mnohokrát judikoval Ústavní soud – retroaktivita nenastává. Retroaktivitu nelze nastolit pouhým mlčením zákonodárce, či pouhým výkladem.
lake
Vážený pane dovolím si nesouhlasit.
Bohužel se vyjadřujete k něčemu úplně jinému. Co mají společné ustanovení (§ 3038,§ 3039,§ 3040) týkající se věcí vlastněných manžely společného s tím, že manželství jakkoliv a kdykoliv vzniklé se rozvádí podle NOZu i bez jakéhokoliv přechodného ustanovení o obsahu například:
Manželství uzavřená před 1.1.2014 se všechna považují za manželství uzavřená dle NOZ.
Pojďme se bavit co nejstručněji.
Pro způsob rozvodu manželství podle Vás platí NOZ či nikoliv? ANO/NE
Považují se manželství za manželství dle NOZ bez ohledu na datum jejich vzniku? ANO/NE
Na základě jakých přechodných ustanovení?
II. Právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných 5: Pro právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných zvolil občanský zákoník metodu tzv. nepravé retroaktivity. Právní skutečnosti, s nimiž je spojen vznik těchto vztahů, jakož i další právní následky, pokud nastaly před 1. 1. 2014, se posoudí podle staré právní úpravy (nemá-li občanský zákoník jiné zvláštní přechodné ustanovení). Právní skutečnosti, které nastaly počínaje 1. 1. 2014 a které působí změny, zánik či jiné právní následky v těchto vztazích, se posoudí od tohoto data podle nového občanského zákoníku. Výraz právní poměry je synonymem pro pojem právní vztah. Právními poměry (vztahy) týkajícími se práv osobních se rozumí práva a povinnosti, které jsou upraveny v části první hlavě druhé občanského zákoníku, tj. v § 15 an. ObčZ. Nemá-li proto občanský zákoník zvláštní přechodné pravidlo (např. § 3032−3034, § 3041−3053), použije se na posouzení právních skutečností nastalých před 1. 1. 2014 staré právo, zatímco na skutečnosti nastalé po tomto datu právo nové. Obdobně to platí pro práva rodinná, upravená v části druhé občanského zákoníku, a pro práva věcná, jež občanský zákoník reguluje v části třetí hlavě druhé. Někdy se klade otázka, zda společné jmění manželů patří mezi práva věcná či rodinná. Z hlediska systematiky zákonné úpravy se ObčZ 1964 klonil k prvnímu řešení, nový občanský zákoník naopak preferuje řešení druhé. Praktický význam pro přechodná ustanovení tato otázka však nemá, neboť jak práva rodinná, tak práva věcná se od nabytí účinnosti občanského zákoníku řídí novým právem, zatímco jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před nabytím jeho účinnosti, se posoudí podle starého práva.
Občanský zákoník Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014
Učinil jsem pokus (absolvent MFF) o objasnění podstaty rozdílného
pohledu na problém. Dosadil jsem do textu zákona jen ten jediný právní
vztah – vlastnictví, který nás zajímá a použil definice dle literatury
„Základy práva pro neprávníky“.
§ 3028
Vznik vztahu vlastnictví dle ZoVB, trvání dle NOZ (výklad
I.)
(2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona
trvání právního vztahu vlastnictví. Vznik právního vztahu vlastnictví a
i práva a povinnosti z toho (vzniku) vzniklé přede dnem 1.1.2014 se však
posuzují podle zákona č. 72/1994 Sb. ZoVB.
Vycházíme-li z definice právního vztahu vlastnictví, – je to trojice vlastník (subjekt), podíl na domu (věc vlastněný) a právní norma NOZ/ZoVB, pak právní vztahy (vlastník, podíl na domu, ZoVB) a (vlastník, podíl na domu, NOZ) jsou rozdílné. Tvrdí-li tento paragraf, že právní vztah vzniklý (vlastník, podíl na domu, ZoVB) pokračuje jako právní vztah trvající (vlastník, podíl na domu, NOZ), pak je to vlastně implicitní přechodové ustanovení (aspoň to tak lze chápat).
Vznik vztahu vlastnictví dle ZoVB, trvání dle ZoVB
(výklad lI)
(2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona
trvání právního vztahu vlastnictví. Vznikl-li právní vztah vlastnictví a
i práva a povinnosti z toho vzniklé přede dnem 1.1.2014 se však posuzují
(i trvání) podle zákona č. 72/1994 Sb. ZoVB.
Otázka je, zda výklad II je pravdivý. Důkaz, že tomu tak není:
Důkaz toho provedeme sporem.
Z věty druhé vyvodíme, že trvání posuzujeme podle ZoVB.
Ovšem věta první říká, že trvání posuzujeme podle NOZ.
Z čehož je zřejmé, že máme spor a můžeme skončit. Výklad II je nepravdivý.
:) :) :)
Berte to s humorem, pokud jste právníkem, tak se asi shodneme, ze v našem právním státě lecos skřípe.
A boj o to, aby soudy respektovaly vlastní závaznou judikaturu je občas neuvěřitelně těžký.
A při čtení rozsudků mi občas zůstává rozum stát. Také už jsem například od soudu viděl výkon, kdy se soudce vyrovnal v rozsudku s jednou stranou prezentovanou judikaturou slovy: „argumentovali judikaturou ústavního soudu a nejvyššího soudu“. Nic víc, ani označení judikátů, jimiž bylo argumentováno, ani kousek nějakého zdůvodnění, proč tuto judikaturu soud nerespektuje v daném řízení. Prostě nula. A to není ani zdaleka vyjímečná záležitost. V jednom řizení, jehož jsem se účastnil to soudkyně popsala slovy „humanitární rozsudky v rozporu s právem“. Prostě to soudy pálí od boku podle jejich sympatií k stranám sporu a ani se nenamáhají to zdůvodňovat.
Nemluvě o častých procesních vadách, kdy přitom Občanský soudní řád je například oproti Občanskému zákoníku stručným předpisem a je natolik základní věcí, že soudy by jej měly umět odpředu dozadu se všemi nuancemi. A neumí. Podívejte se na statistiku odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti, tam je vidět skutečná nekvalita právníků a právního systému, http://www.mapaprutahu.cz/…98-sb-za-rok http://www.davidzahumensky.cz/…hy-v-rizeni/ Neustále rok za rokem to roste.
Kdyby podobným způsobem způsobem plnili své povinnosti absolventi FJFI ČVUT při projektování jaderných elektráren, tak už jako lidstvo neexistujeme. Nebo si představte, že letíte letadlem projektovaným podobným způsobem. Konstruktérovi zkušebna předloží argumenty o nedostatečné tuhosti křídla. A on to zaprotokoluje slovy, zkušebna argumentovala. A nic. Jede dál a Vy v tom máte létat.
Takže tolik asi k logice na PF a jejím absolventům.
A vyjadřuji se k obecnému stavu, nikoliv ke konkrétním lidem. I mezi právníky jsou lidé, kteří skutečně velmi velmi naprůměrně myslí. Vice je jich tam ale bohužel memorovacích typů.
Pane lake, můžete mi, prosím, vysvětlit, proč s tak brilantními zdůvodněními, obsáhlými znalostmi, důvěrou v sebe samého, nejdete s kůží přímo na trh, neboli nejste ochoten někomu sestavit přímo koncept žaloby, poskytnout „odborné“ služby i pokud nejste sám právník nebo advokát a nemůžete jít jako zástupce k soudu?? Nebyly by vaše znalosti a konstrukce užitečnější a věrohodnější, pokud byste za ně sám bojoval? Vážně, opravdu vážně by mě to zajímalo. Tato absence vaší odpovědnosti za své názory bohužel výrazně sráží vaše snažení. Pan Zdesený má evidentně praktické zkušenosti a ty jsou nám opravdu cennější, protože ne každý může prosoudit majlat jako někdo. Úvaha, zda to dát k soudu je pro 99% lidí drahá sranda.
Poslední komentáře