Obrana před nezákonným postupem Stavebního úřadu
Byly zde dotazy jak se vlastník jednotky může bránit neoprávněné či nepovolené stavební úpravě domu. Odkaz na odpověď s uvedením judikatury naleznete zde: http://www.portalsvj.cz/…ebniho-uradu.
- Oprávněná je taková stavební úprava, ke které stavebník získal od vlastníků jednotek soukromoprávní souhlas podle § 11 odst. 5 ZoVB. Bránit neoprávněné stavbě může VJ soukromoprávní žalobou podle § 11 odst. 3 ZoVB, nebo zdržovací žalobou vůči stavebníkovi.
- Povolená je taková stavební úprava, ke které získal stavebník veřejnoprávní souhlas Stavebního úřadu (nebo kterou SÚ nezakázal v zákonné lhůtě po jejím ohlášení). Bránit se VJ může správní žalobou na ochranu před nezákonným zásahem Stavebního úřadu.
Jednotlivé Stavební úřady často porušují předpisy. Dochází k tomu, že Stavební úřad povolí stavbu, i když nejsou splněny podmínky podle zákona č. 183/2006 Sb. Stavební zákon. Nešvarem je zejména povolování staveb za situace, kdy stavebník neprokázal právo založené smlouvou provést stavbu. Podívejme se podrobněji, jak se může VJ bránit vůči protiprávním rozhodnutím Stavebního úřadu, která se týkají jeho nemovitosti, nebo společných částí domu.
Po období právní nejistoty, kdy jednotlivé soudy rozhodovaly odlišně, dospěl Nejvyšší správní soud ke sjednocení právních stanovisek v usnesením rozšířeného senátu NSS č.j. 2 As 86/2010–76 ze dne 18. září 2012. Soud v něm probral problematiku právní podstaty souhlasů podle stavebního zákona a postavil najisto, jaké prostředky ochrany se nabízejí vlastníkovi jednotky vůči nezákonnému souhlasu udělenému Stavebním úřadem. Cituji:
- [V] případě vydání nezákonného souhlasu (…) se může jednat o nezákonný zásah stavebního úřadu. Z těchto důvodů je tak možné napadat souhlas vydaný dle stavebního zákona prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem.
NSS tak v rozhodnutí připodobnil (per analogiam) souhlasy podle Stavebního zákona k nezákonným zásahům správního orgánu a postavil najisto, že jediným přípustným prostředkem soudní ochrany je přezkum podle ustanovení § 82 Soudního řádu správního. Z toho plynou následující závěry:
- souhlasy vydávané podle Stavebního zákona (zejména dle § 96, § 106, § 122, § 127), které stavební úřad výslovně či mlčky činí k ohlášení či oznámení stavebníka podle Stavebního zákona, jsou jinými úkony dle IV. části správního řádu;
- tyto souhlasy nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 SŘS;
- soudní ochrana práv třetích osob je zaručena žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu dle § 82 a následujících SŘS.
Podle materiálu http://www.epravo.cz/…u-90825.html zpracoval
lake
V citovaném článku Mgr. Tomáš Kessler, advokátní koncipient, shrnuje, že veškeré vady stavebního nebo obdobného řízení jsou navždy zhojeny, uplynula-li lhůta pro podání žaloby podle soudního řádu správního.
Problém je v tom, že o vydání rozhodnutí vlastník jednotky typicky není vyrozuměn, zejména když některá rozhodnutí jsou učiněna tím, že orgán ve lhůtě neodpoví, a dotáže-li se dotatečně orgánu, orgán mu odpoví, že byl vyrozuměn vývěskou, což je prý v souladu se zákonem.
To potěší.
Takže kdo preventivně nežaluje každé dva měsíce všechny orgány padající v úvahu, má smůlu.
Kolega Untermensch má bohužel pravdu. Stavební úředník rozhodne dle libosti, neboť dobře ví, že za své rozhodnutí žádnou odpovědnost nenese. Zákon pro něho představuje pouze nezávazné čtení během komerčních přestávek telenovely.
Princip samozhojení nedostatků řízení je vůbec pozoruhodnou právní konstrukcí. Ponecháme-li stranou v zájmu zjednodušení oblast theologickou, pak schopností hojení (či samozhojení, chceme-li to tak nazývat) disponují pouze živé organismy. Řízení se tak zdánlivě dostává na kvalitativně zcela novou úroveň, když disponuje schopností obdobnou. Nenechme se ovšem klamat: V případě biologických systémů hojení spočívá zpravidla v (alespoň částečném) obnovení struktury a funkce, nebo v zajištění funkce náhradním způsobem. V případě řízení by potom biologických ekvivalentem spíše než zhojení byla amputace či odúmrť. Jedná se tedy o zcela zavádějící označení, když vady řízení zhojeny během času de facto nejsou, jsou pouze de lege škrtnuty, vymazány, odsunuty, zapomenuty.
Není ale úplně pravda, že marné uplynutí lhůty dle s.ř.s. představuje konečnou. Jenom je potom možnost napadnout protiprávní řízení značně náročnější. Škoda, že pan advokátní koncipient tuto možnost ve svém textu opomenul zcela, neboť půjde o situaci nikoli výjimečnou, nýbrž právě typickou.
Poslední komentáře