Legislativní smršť a legislativní impotence
Co mohou úředníci a poslanci, které musím platit ze svých daní, dokázat při takzvané implementaci evropského práva, ukáži na malém příkladu.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU obsahuje v preambuli bod 28. Ve vlastní Směrnici je pak mj. článek 9. Obě ustanovení jsou poměrně rozumná.
Tato směrnice byla implementována zákonem 406/2000 Sb. a na poslední chvíli vyhláškou č. 237/2014 Sb.. Že je to na poslední chvíli je v ČR zvykem i když Ústavní soud opatrně říká, že by to tak být nemělo. Ale zatím s nimi drží basu.
Daleko horší ale je, že je implementace podle mého názoru chybná.
V některých bytech není možnost osadit radiátory termoregulačními ventily, protože žádné radiátory nemají. Jedná se o byty s crittalem (critalem, krytalem). Rozvody tepla jsou zality v betonu a ventilem, pokud ještě funguje, lze ovládat pouze topení ve stropě. Vytápění podlahy ovládá soused bydlící ve spodním bytě.
Přesto existují odpovědi od SEI a MPO, že vyhláška nezná výjimky a je nutno měřit denostupňovou metodou.
Domnívám se, že při implementaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2012/27/EU o energetické účinnosti došlo chybám.
Směrnice adresovaná členským státům zakládají povinnosti k výsledku v určité lhůtě, přičemž jim ponechávají volbu způsobu jeho dosažení.
Pokud členské státy tohoto výsledku nedosáhnou, přiznává Evropský soudní dvůr (ESD) za jistých podmínek, zejména po uplynutí transpoziční lhůty, použitelnost některých těchto ustanovení fyzickými nebo právnickými osobami proti členským státům tzv. přímý účinek.
Čím je text směrnice detailnější, tím je větší šance, že ESD bude její ustanovení považovat za přímo použitelná.
Ale i kdyby se nejednalo o přímý účinek směrnice, tak při aplikaci národního práva mají orgány členských států povinnost interpretovat národní právo ve světle závazné komunitární normy, toto se nazývá nepřímý účinek anebo povinnost eurokonformního výkladu.
Z judikatury ESD vyplývá, že státní orgány mají povinnost eurokonformně vykládat národní právo v nejvyšší možné míře.
Asi nezbyde než zahájit osvětovou kampaň určenou SEI a MPO. Pro jistotu také napíši ombudsmanovi.
Hezký den!
http://eur-lex.europa.eu/…exUriServ.do?…
Preambule bod 28
(28) Použití individuálních měřičů nebo indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění je vhodné k měření individuální spotřeby v budovách s více bytovými jednotkami s dálkovým nebo společným ústředním vytápěním, pokud mají koneční zákazníci možnost regulovat vlastní individuální spotřebu. Jejich použití má tedy smysl pouze v budovách, kde jsou radiátory vybaveny termostatickými ventily.
Článek 9
Měření
1. Členské státy zajistí, aby pokud je to technicky možné, finančně únosné a úměrné potenciálním úsporám energie, byli koneční zákazníci pro elektřinu, zemní plyn, dálkové vytápění, dálkové chlazení a užitkovou teplou vodu vybaveni individuálními měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie konečného zákazníka a poskytují informace o skutečné době použití.
Omlouvám se za OT, za zákony jsou odpovědní poslanci a senátoři, za vyhlášky a nařízení ministerstva, resp. vláda. Je ale jasné, že žádný jedinec není schopen rozumět všem oblastem lidského života a tedy našim zástupcům nezbývá než mechanicky zvedat ruku a spoléhat se na odbornost těch, kteří předpis napsali. A dostávám se ke své otázce – je někde uvedeno, který konkrétní jedinec kterou větu a které slovo v návrhu předpisu napsal? Nebo je tvorba předpisů anonymní?
Třeba u případu NOZ, jehož autorství je přisuzováno K.Eliášovi, tak Eliáš často tvrdí, že „tuto větu nepsal“ a mě by zajímalo, kdo tedy do předpisů některé nesystémové a protimluvné části vět a slovíčka přidává.
Právní předpis je (resp. měl by být) přesným, provázaným a bezchybným textovým dokumentem. Z povahy věci je tak vyloučené, aby jej psalo současně více osob a pokud se více osob dílčím způsobem na tomto předpisu podílí, musí existovat zase jediný „koordinátor“.
Kdo je touto osobou věcně odpovědnou za legislativní předpis, to se nikde nepíše, kdo se ale účastní připomínkových řízení a má znalosti o lidech z příslušného ministerstva, zpravidla o tom ví.
Obecně vzato, za právní předpisy po věcné stránce je odpovědné příslušné ministerstvo, za zákony pak formálně parlament.
Pokud jde o první větu – doporučuji výše zmiňovanou vyhl. 194/2007 Sb. a její novelu 2037/2014 Sb..
Zkuste mi podle nich odpovědět na otázku – co a kam máme montovat v domě, kde garsonky v nejvyšším patře mají pouze jeden radiátor a topné médium do nich vstupuje v jednom místě a ostatní byty mají vstup-výstupů více.
Pane Pavle,
mám obdobnou zkušenost z oblasti uvádění výrobků na trh, která je upravená směrnicemi EU, že ministerstva při přejímání těchto směrnic deformují právo EU. Dělají ze směrnic doslova trhací kalendář a samolibě zacházejí s těmito předpisy, jakoby měli právo si je volně pozměnit. Přitom kdo píše legislativní předpisy, tak to jsou konkrétní jednotlivci nebo nanejvýš malé kolektivy zhusta ovládané jedním autoritativním člověkem. A na něm a jeho úvaze pak záleží míra shody naší legislativy s evropskou.
Celé to sice má hlídat OKOM (Odbor kompatibility), Legislativní pravidla vlády a Metodické pokyny pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii. Jak jsem si ale ověřil v praxi, tak tato pravidla jsou také deformována, nedodržována a OKOM nemá veto vůči legislativním předpisům. která špatně nebo s chybami přejímají směrnice EU.
Poslední komentáře