JUDr. František Lebl, Mgr. Kateřina Horáková o neplatičích v SVJ

Pane Justitiane,

proč tedy zákonodárce stanovil příjemci služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, když – podle Vašeho názoru – se k počtu osob oznámenému příjemcem služeb nepřihlíží?

Pokud je jednoznačně stanoven způsob zjištění počtu osob, odkud se domníváte, že se tento způsob nepoužije a použije se jiný (nenapsal jste jaký)?

Dá se naopak dovodit, že počet osob není možné zjišťovat jinak než stanoveným způsobem.

Někteří si zjevně pletou § 2 zákona č. 67/2013 Sb. s § 12 téhož zákona.

Zákonodárce v mnoha případech požaduje po občanovi přesné údaje. Avšak nepoužije údaje oznámené občanem, nýbrž nějaká jiná, vlastní čísla.

• Typickým příkladem je daňové přiznání k dani z příjmů: máte povinnost v něm uvést i výši daně, ale to Vám nezaručuje, že právě tato částka je Vaší daňovou povinností. Ať do přiznání napíšete cokoliv, Finanční úřad Vám může vyměřit daň v jiné výši (zpravidla bude vyšší) podle svého „správního uvážení“. Je zbytečné protestovat že jste v přiznání vyplnil nižší částku, a že tedy zaplatíte jen to. (Jen to zkuste a uvidíte, jak dopadnete.)

Takových případů je samozřejmě více.

• Naprosto stejně si to stát zařídil u daně z nemovitých věcí. Jestliže podávám dílčí daňové přiznání (při změně daňové povinnosti), mám povinnost do něj uvést nejen nově nabytou nemovitost (a sám si vypočtu výši daně z ní). Nenenr, to státu nestačí. Do dílčího daňového přiznání musím totiž uvést celkovou výši daně ze VŠECH nemovitostí, i když se jich hlášená změna nijak netýká. Nemusím snad zdůrazňovat, že ouřad toto daňové přiznání sice přijme, ale daň stanoví i tak podle svých vlastních postupů, podle aktuálních tabulek a koeficientů. Je zbytečné protestovat že jste v přiznání vyplnil nižší částku daně, a že tedy zaplatíte jen to. (Jen to zkuste a uvidíte, jak dopadnete.)

A takto bych mohl pokračovat.

I v soukromoprávní sféře jsou situace, kdy cosi musíte povinně oznámit, přestože se k tomu (možná) nebude přihlížet.

Místním neználkům jen připomenu, že povinnost „oznámit počet osob“ uložená v § 12 zákona č. 67/2013 Sb. není nijak přímo svázána s postupem pro stanovení osob rozhodných pro rozúčtování podle § 2 zákona. Jinak řečeno: jestliže jste oznámil jednu osobu, ale byt užíváte s přítelkyní a vašimi dvěma dětmi, nemůžete čekat, že Vám tuto lež někdo zbaští. Nemůžete se domáhat, aby Vám byly služby rozúčtovány za jednu osobu „protože jste to tak nahlásil“.

Ale blb toto nepochopí, nepochopí, nepochopí. Justitianus

„jestliže jste oznámil jednu osobu, ale byt užíváte s přítelkyní a vašimi dvěma dětmi, nemůžete čekat, že Vám tuto lež někdo zbaští.“ (Vložil Justitianus, 24. Leden 2021 – 13:46)

Pane Justitiane,

ve Vámi uvedeném příkladu, kdo a jak zjistí, že „byt užíváte s přítelkyní a vašimi dvěma dětmi“? A co počet psů a koček chovaných v bytě?

Třeba soused, píšte si,že to sleduje. Počet osob není zrovna objektivní kriterium. Ty další sice taky nejsou zcela objektivní, ale jsou rozhodně lepší než je nějaký počet osob.

Zemphiro, zkuste zapojit to, co máte mezi levým a pravým uchem. Jmenuje se to mozek. Určitě sama přijdete na způsoby, jak je možno dovodit, že byt je obývaný jiným počtem osob, než bylo nahlášeno.

Zákonodárce záměrně nepoužil k určení počtu osob to číslo, které oznamuje vlastník jednotky podle § 12. To by to dopadlo! Zákonodárce totiž moudře předpokládá, že český člověk bude klamat, podvádět, fixlovat, lhát, zatajovat, švindlovat, zatloukat, uvádět ostatní v omyl, mlžit, kecat, neoznamovat skutečná čísla, okrádat sousedy.

Právě proto je znění § 2 takové, jaké je.

Čecháček-vyčůránek, který je zvyklý lhát a podvádět, se ovšem bude hrozně vztekat: „Jak to že mi napočítali čtyři osoby? Jak na to přišli? Proč mi nezapočetli jen tu jednu osobu? Vždyť jsem to tak nahlásil!?! Dyškryminácia!“

Justitianus

• Zemphira mi napsala: „… když – podle Vašeho názoru – se k počtu osob oznámenému příjemcem služeb nepřihlíží?“

Špatně, Zemphiro. Trénujte porozumění psanému textu. Nevyjádřil jsem žádný můj názor. Pouze upozorňuji na to, co je uvedeno v zákoně.

Souhlasím s Vámi v tom, že počet osob je možno zjišťovat pouze stanoveným způsobem. Váš problém je v tom, že nečtete zákon (nebo mu nerozumíte) a proto netušíte jakým způsobem se ten počet osob určí. Krucinál, vždyť jsem to už napsal!

Kdyby zákonodárce tehdy snad měl v úmyslu aby se k rozúčtování služeb použil počet osob oznámený vlastníkem jednotky, pak by příslušné ustanovení jistě znělo takto:

O takovém znění zákona se ale nebavíme, protože text zákona je zcela jiný. Přečetla jste si § 2? Úmysl zákonodárce byl nepochybně takový, jak jsem už vysvětlil. A právě proto formuloval příslušnou právní normu tak, jak ji formuloval. To není žádný „můj názor“, jak se nesprávně domníváte. To si může každý přečíst přímo v zákoně. Pro méně chápavé opakuji text příslušné části (§2 písm. g) zákona):

Justitianus

Zempira psala nejspise o zakonu o sluzbach, kde ke stanovena pokuta za to, kdyz nenahlasis pocet osob.

„Zempira psala nejspise o zakonu o sluzbach, kde ke stanovena pokuta za to, kdyz nenahlasis pocet osob.“

Zákonodárce takto běžně formuluje povinnosti. Nenapíše, že krást se nesmí. Napíše místo toho, že kdo krade, bude potrestán. Takovýmto způsobem je stanovena i povinnost příjemce služeb nahlásit počet osob.

Prosím znovu pana Justitiana, aby podložil své tvrzení, že se použije jiný než zákonem stanovený způsob zjištění počtu osob a zákonem stanovený způsob zjištění počtu osob se nepoužije. Dále žádám pana Justitiana, aby upřesnil, o jaký způsob stanovení počtu osob se jedná.

(Způsob stanovení počtu osob zde dříve uvedl pan Lake. Není zřejmé, zda pan Justitianus doporučuje stejný způsob.)

Zemphiro, zase plácáte nesmysly. Zase. I když jsem Vás už na to jednou upozornil.

• Nikde jsem v této diskusi nepoužil obrat „… se nepřihlíží“. Tuto pitomost jste si vymyslela Vy sama.
• Nikde v této diskusi jsem nenapsal, že by se počet osob určoval jiným než zákonným způsobem. Tuhle pitomost jste si vymyslela Vy sama.
• Už jsem Vám jednou vysvětlil, že popisuji pouze ten způsob, který je uvedený v zákoně. Nikoliv nějaký způsob „podle Justiniana“. Tuto pitomost jste si vymyslela Vy sama.

Odkázal jsem Vás na znění zákona. Citoval jsem to zde. Uvedl jsem judikát ohledně průkaznosti vyvratitelné domněnky. Pokud nejste schopna porozumět obsahu běžného textu v českém jazyce, požádejte některou osobu s rozumem průměrného člověka (§ 4 zákona č. 89/2012 Sb.) aby Vám to předčítala a vysvětlovala.

Justitianus

„Mohou (dokonce musí) vyjít z jiných zjištěných skutečností.“

O jaké jiné zjištěné skutečnosti se jedná? Kdo a jak by je měl zjišťovat?

Ledacos napoví měsíční náměry vodoměrů. U nás to funguje na dálkově odečitatelných vodoměrech od VIPY, myslím že to umí i jiné typy. V ročním odečtu máte k dispozici údaje za každý z posledních dvanácti měsíců. Odečíst to lze i kdykoliv v průběhu roku a bez vědomí majitelů.

V podstatě tam oba vedli kecy o ničem. Ovšem jeden z nich, teď nevím který, prozradil, že družstva, které spravují svj ukládají peníze vlastníků na své podúčty, neboli dávají je do svého účetnictví. Zajímavé, že tohle vlastníkům nevadí. Vlastníci totiž milují svá bývalá družstva a vzhlížejí k nim jako ke své modle. Pak taky bylo dobré, jak říkali, že se nesmí vlastníkům prozradit, kdo je naplatič, protože máme GDPR Ale může, proč by se nemohlo. To by vedoucí přestavitelé družstva museli hnout mozkem a to nehrozí.

Družstvo vede zálohy a příspěvky vlastníků jednotek ve svém účetnictví v případě kdy je původním vlastníkem budovy a v domě dosud nevzniklo SVJ. Nebo v situaci, kdy sice vzniklo SVJ, ale neujalo se prokazatelně správy domu.

V takové situaci družstvo stále vykonává činnost správce domu jako původní vlastník budovy, a to ze zákona. V tom bych tedy žádnou nepravost neviděl.

Justitianus

Audiozáznam besedy ČRo2 jsem si nespustil, ale odkazuji také na toto zdejší vlákno

www.portalsvj.cz/…o-o-nem-vime

Počet osob – co o něm víme? Vložil lake, 2. Leden 2013 – 23:19 ::

Odpověď Aktualizováno 16.05.2013

Počet osob je používán k rozúčtování služeb v mnoha SVJ. V diskusích se zde varovalo před tímto údajem pro jeho neurčitost a nemožnost jej kontrolovat. Vše bude od 1. ledna 2014 sjednocovat zákon č. 67/2013 Sb. (o službách spojených s užíváním bytů). Zákon č. 89/2012 Sb Občanský zákoník zavádí další (odlišnou) definici počtu osob, která je neurčitá (pro neurčitost pojmu „domácnost“). Obě definice uvádím dále, včetně dalšího nově zaváděného pojmu „bydliště“.

• Osoby rozhodné pro rozúčtování služeb:

Podle § 2 zákona č. 67/2013 Sb. (o službách spojených s užíváním bytů) platí: „[O]sobami rozhodnými pro rozúčtování služeb [jsou] 1. nájemce bytu a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v bytě po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období, nebo 2. vlastník jednotky, pokud jednotku nepřenechal do užívání a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v jednotce po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období.“ Podle této definice vlastník není kupodivu povinen nahlásit osoby, jimž přenechal byt do užívání na základě jiné než nájemní smlouvy: to je např. osoba oprávněná z věcného břemene („výminkář“), a osoba, které přenechal byt do užívání smlouvou o bezúplatném užívání, o věcném plnění atd.

• Počet osob, které mají v bytě domácnost: Tento pojem zavedl nový Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.). Pojem „domácnost“ se v něm vyskytuje celkem 101krát, ale definován v zákonu není nijak. Podle § 1177 nObčZ platí, že „(v)lastník jednotky oznámí bez zbytečného odkladu osobě odpovědné za správu domu změny v počtu osob, které mají v bytě domácnost a bydlí v něm po dobu, která činí v souhrnu nejméně tři měsíce v jednom kalendářním roce.“. Z uvedeného je zřejmé, že pojem „mít v bytě domácnost“ ještě neznamená totéž co „bydlet v bytě“ (viz níže pojem „bydliště“). Zákon oba pojmy odlišuje. Vlastník jednotky bude tedy povinen oznámit pouze ty osoby, u kterých jsou kumulativně splněny tři podmínky: (1) mají v bytě domácnost, přičemž se neví co to znamená, (2) zároveň v něm bydlí, (3) obě podmínky jsou splněny v souhrnu tři měsíce v kalendářním roce. Co znamená „bydlet v bytě“ je pravděpodobně obsaženo v § 80 zákona č.89/2012 Sb., viz níže. Vlastník tedy není povinen nahlásit osobu která v bytě bydlí dlouhodobě, avšak nemá v něm „domácnost“. Například přítelkyně vlastníka se dvěma dětmi, ubytovaní studenti, či deset ukrajinských dělníků v bytě.

• Bydliště: Pojem zavádí § 80 nového Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.: „Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě. Nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije.“. Ze znění zákona plyne, že k tomu, aby osoba měla bydliště v určitém bytě, musí být kumulativně splněny dva předpoklady: (1) člověk se zdržuje v daném místě, (2) má úmysl žít v tomto místě trvale. Nájemce se smlouvou na dobu určitou tedy nemá bydliště v bytě – nesplňuje podmínku trvalosti. Totéž platí pro studenta „na privátu“, či pro dlouhodobou návštěvu, která nemá úmysl zůstat v bytě natrvalo.

Dále uvádím pro úplnost různé definice počtu osob, jak se vyskytovaly a vyskytují v různých právních předpisech a ve stanovách mnoha SVJ.

• Počet osob nahlášený vlastníkem bytu: To je asi jediný pojem, u něhož je nesporné co znamená. Co vlastník nahlásí podle své úvahy, to je platné. Bohužel to nelze nijak zkontrolovat.

• Počet osob žijících v bytě: Tento pojem používal zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník ve znění platném v letech 2006–2011. Příklad z judikatury: Pan J.M., který pouze dochází do bytu, navštěvuje nájemkyni a přespává u ní, není osobou, která žije v bytě. Proto není povinností nájemkyně jej nahlásit. K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu 26 Cdo 4539/2009 (http://kraken.slv.cz/26Cdo4539/2009) a potvrzující usnesení IV.ÚS 2881/10 ze dne 18.11.2010.

• Počet osob v bytě: Tento pojem byl zaveden do zákona č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník, a to novelou 188/2011 Sb.. V textu zákona tím došlo k vypuštění slova „žijících“. Není známo co tato změna znamená, ani kdo je považován za takovou osobu. Podle § 689 odst. 3 uvedeného zákona je povinností nájemce ohlásit pronajímateli změnu v počtu osob v bytě „v případě, že lze mít za to, že tato změna potrvá déle než 2 měsíce“.

• Počet osob žijících v bytě s vlastníkem: Pojem je nedefinovaný a velice nevhodný, neboť je roven nule v případě, kdy vlastník byt neužívá, ale jiné osoby jej užívají. Pokud např. vlastník byt pronajímá, nebo jej přenechal příbuznému. Tato nesmyslná definice se občas objevuje ve stanovách SVJ.

• Osoba užívající byt: Pojem vychází z § 711 zákona č. 40/1964 Sb.. Z judikatury se dovozuje co NENÍ užíváním bytu nájemcem: „[Ř]ídké a nahodilé návštěvy bytu (…) v rozsahu nejvýše 4 – 6 dnů v měsíci nepředstavují užívání bytu k bydlení“. Tak pravil Nejvyšší soud v rozsudku 26 Cdo 2363/2003, http://kraken.slv.cz/26Cdo2363/2003. Rozsudek se týkal pouze nájemních bytů; šlo o snahu pronajímatele ukončit nájem, jestliže nájemce neužívá byt bez vážného důvodu.

• Průměrný počet osob užívajících byt: Tento pojem je použit ve vyhlášce č. 372/2001 Sb. u jednoho ze způsobů rozúčtování nákladů na dodávku teplé užitkové vody bez měření. Průměruje se počet osob za celé zúčtovací období.

• Počet obyvatelů bytu: S tímto pojmem pracuje vyhláška č. 120/2011 Sb., určující směrná čísla potřeby vody pro byty a bytové domy. Slouží pro fakturaci vody, není-li instalován předávací vodoměr.

• Počet osob s trvalým pobytem v bytě: Takový údaj neexistuje, neboť celostátní evidence obyvatel pracuje zatím pouze s adresou nemovitosti (číslo popisné a orientační); čísla bytů se nezaznamenávají. Trvalý pobyt v domě či v bytě nemá žádnou vypovídací schopnost o čerpání služeb, neboť trvalý pobyt má pouze účel evidenční a nijak nesouvisí s fyzickou přítomností osoby na dané adrese. Navíc SVJ není oprávněno získat z evidence obyvatel ani jmenný seznam, ani počty osob trvale hlášených. Se seznamem osob s trvalým pobytem na adrese nemovitosti pracují některé obce při stanovení a výběru obecního poplatku (např. za odpady); seznamy osob předává obec v takovém případě SVJ, které je plátcem poplatku.

• Počet členů domácnosti vlastníka bytu: Tento nesmyslný ukazatel používají vzorové stanovy SVJ. Společné žití a hrazení nákladů (domácnost) podle Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. neznamená totéž co společné bydlení v jediném bytě. Jako příklad poslouží členové rodiny, kteří studují či pracují v jiném městě nebo i v zahraničí: jsou stále členy domácnosti vlastníka, ale v domě se nezdržují. SVJ je osoba s omezenou právní způsobilostí. Může (prostřednictvím stanov) ukládat pouze takové povinnosti, které souvisejí se správou domu. Počet příslušníků domácnosti podle ObčZ ovšem nemá žádnou spojitost s předmětem činnosti SVJ ani se službami, které SVJ poskytuje. Jde o údaj osobní, který nejste povinen SVJ sdělovat. Snaha zjišťovat „počet členů domácnosti“, či dokonce něco podle toho rozúčtovat, je zjevně nerozumná a protiprávní.

lake