Aktuální judikatura

Vložil Pavel, 30. Duben 2016 - 15:34 ::

Zděšený člen SVJ zde včera umístil v rubrice Poslední komentáře svůj souhrnný příspěvek. Protože se příspěvek již během dne propadl do archivu a je ve vláknu s mnoha příspěvky, překopíroval jsem ho do rubriky Nová témata, kde vydrží déle.

_____________­________________________­______________

"No vidíte

Vložil zdeseny clen SVJ, 29. Duben 2016 – 13:22

Tak já bych to shrnul.

Dle Vás vše už tu bylo řečeno. Všechno už bylo vyargumentováno. Takže konkrétního nemáte nic, co byste přidala k diskuzím, které tu již proběhly. A ohledně ústavního soudu se mýlíte a ohledně retroaktivity také. Konečné řešení v této otázce pro tuto chvíli reprezentuje usnesení ústavního soudu, které tu bylo prezentováno a taktéž rozsudek nejvyššího soudu. A ohledně bytového spoluvlastnictví a potencionální protiústavnosti, jíž se dovoláváte, je taktéž zajímavý ten nález pléna ústavního soudu. Dle mého názoru zcela přehlížíte fakt, že o jednoznačnosti a srozumitelnosti údajně chybějícího přechodného ustanovení rozhoduje soud. A ten jej považuje za jednoznačné a dostatečně konkrétní. Jinak by nemohl rozhodnout v usnesení a v rozsudku tak, jak rozhodl. Takže stojíte proti názoru Nejvyššího soudu a proti názoru Ústavního soudu, tedy minimálně jejich dvou konkrétních senátů a nemáte jakýkoliv jiný argument dostatečné váhy.

Každopádně přeji Vám, ať Vás dle mého názoru zcela nesmyslný boj stojí co nejméně úsilí a peněz.

A laskavý čtenář nechť si udělá názor sám.

Usnesení ústavního soudu IV.ÚS 3108/15 ze dne 5. 1. 2016 http://kraken.slv.cz/IV.US3108/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Milana Hrudky, zastoupeného JUDr. Markem Dvořákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 1, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, č. j. 47 Cm 63/2015–65, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 9. 2015, č. j. 47 Cm 63/2015–65, uložil stěžovateli jako vlastníkovi nebytové jednotky povinnost zaplatit společenství vlastníků jednotek částku 6 610 Kč z titulu nedoplatku na zálohách do fondu oprav. V odůvodnění soud poukázal na ustanovení § 1186 odst. 2 o. z. a dospěl k závěru, že při převodu jednotky z obce na stěžovatele (nabyvatele) přešel i závazek z úvěru od banky čerpaného za účelem opravy budovy.

Proti rozsudku krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 20. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že obecný soud aproboval postup, podle něhož splátky úvěru na zateplení domu jsou zahrnuty do fondu oprav a vybírány jako příspěvky na správu domu. Krajský soud měl dovodit, že na danou jednotku vzniklou v režimu zákona č. 72/1994 Sb. nelze aplikovat úpravu tzv. nového občanského zákoníku a že smlouva i nadále váže výhradně původního vlastníka jednotky. Z § 1186 o. z. navíc nevyplývá převod dluhu ze zákona.

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), zastoupen advokátem. Ústavní stížnost rovněž nebyla shledána nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

… Krajský soud nevykročil z ústavního rámce své rozhodovací činnosti, pokud na základě dostatečného skutkového i právního hodnocení věci dospěl k ústavně konformnímu závěru, podle kterého přešel podle § 1186 odst. 2 obč. zák. na stěžovatele jako nabyvatele nebytové jednotky i závazek z úvěru od banky čerpaného za účelem opravy budovy, resp. povinnost podílet se na jeho splácení formou příspěvků do fondu oprav. Krajský soud přihlédl i k okolnosti, že stěžovatel, který byl před převodem jednotky jejím nájemcem, si musel být vědom investic do oprav domu a s tím případně spojeného zadlužení; ze zákona navíc plyne povinnost převodce informovat nabyvatele, jaké dluhy související se správou domu a pozemku na něj přejdou. V této souvislosti lze pro úplnost poukázat na právní názor Nejvyššího soudu, podle něhož pojem „správa domu“ užitý v § 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. zahrnuje taktéž opravy společných částí domu, mj. náklady na zateplení fasády (rozsudek ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 31 Cdo 4294/2011, dostupný na www.nssoud.cz).

Rozsudek nejvyššího soudu 26 Cdo 3862/2015 ze dne 17.12.2015 http://www.slv.cz/26Cdo3862/2015

Na tomto místě je zapotřebí předeslat, že právní teorie rozeznává zpětnou účinnost pravou (pravou retroaktivitu) a nepravou (nepravou retroaktivitu). Nepravá zpětná účinnost (nepravá retroaktivita) znamená, že novým právním předpisem se sice mají řídit i právní vztahy, vzniklé před jeho účinností, avšak až ode dne jeho účinnosti; samotný vznik těchto právních vztahů a práva a povinnosti z těchto vztahů vzniklé před účinností nového právního předpisu se však spravují dosavadní právní úpravou. V této souvislosti právní teorie na adresu nepravé retroaktivity konstatuje, že tato je zásadně přípustná. S přihlédnutím k uvedenému lze konstatovat, že ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. vychází při úpravě časové působnosti z principu tzv. nepravé zpětné účinnosti (retroaktivity), jemuž podřizuje též právní poměry týkající se věcných práv.

Není pochyb o tom, že k právním poměrům týkajícím se věcných práv náleží také spoluvlastnictví, včetně spoluvlastnictví bytového. Ve smyslu přechodného ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. se tedy od nabytí účinnosti nové právní úpravy (tj. od 1. ledna 2014) posuzují podle této úpravy zásadně i práva a povinnosti vlastníků jednotek vymezených podle zákona č. 72/1994 Sb.; dosavadními právními předpisy se nadále řídí pouze vznik vlastnického práva k takovým jednotkám a odvozená (sekundární) práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku. V této souvislosti však nelze opomenout, že uvedené teze platí s výhradou, že jiné (zvláštní) přechodné ustanovení (ustanovení s užším dosahem působnosti) neobsahuje odlišnou úpravu časové působnosti nové právní úpravy (srov. dikci citovaného ustanovení Není-li dále stanoveno jinak, ) . Dovolací soud se proto zabýval rovněž otázkou, zda některé (některá) z přechodných ustanovení občanského zákoníku nestanoví jiná pravidla časové působnosti úpravy bytového spoluvlastnictví (§ 1158 a násl. o. z.), než která obsahuje ustanovení § 3028 odst. 2 o. z.

Nález Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 51/2000 http://kraken.slv.cz/Pl.US5/2000

Námitky skupiny poslanců se koncentrují zejména na platnou právní úpravu „společenství vlastníků jednotek“. Navrhovatelé uvádějí, že vznikem těchto právnických osob, zákonem povolaných k výkonu práv a povinností ve všech věcech, spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu, je narušován princip právní jistoty, jehož součástí je zákaz retroaktivity právních norem. Ke znakům právního státu princip právní jistoty, ochrany důvěry občanů v právo a zákaz retroaktivity právních norem nepochybně patří, v daném případě však přijetím nové právní úpravy k porušení těchto stěžejních zásad nedošlo. Právní věda rozeznává tzv. pravou retroaktivitu, která zahrnuje případy, kdy právní norma reglementuje i vznik právního vztahu a nároky z něho vzešlé před její účinností a retroaktivitu nepravou, spočívající v tom, že právní vztahy, které vznikly za platnosti práva starého, se spravují tímto právem až do doby účinnosti práva nového, poté se však řídí tímto novým právem. Vznik právních vztahů, existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly i vykonané právní úkony se řídí zrušenou právní normou. S problematikou nepřípustnosti retroaktivity souvisí ochrana tzv. nabytých práv (iura quaesita), i když oba instituty nelze ztotožňovat. Porušením zásady ochrany nabytých práv by byla pouze taková změna, která by se zpětnou účinností zhoršila právní postavení subjektu práva. Základní změnou, provedenou zde zákonem č. 103/2000 Sb., je, že společenství vlastníků jednotek získalo právní subjektivitu (v oblasti, která je součástí předmětu jeho činnosti), nezbytnou pro řádné zabezpečení úkolu společenství, jakož i smyslu a účelu jeho vzniku. Taková úprava je bezpochyby v dispozici demokratického zákonodárce, který z principu věci musel stanovit podmínky, za kterých tato právnická osoba, způsobilá vykonávat práva a zavazovat se ve všech věcech, spojených se správou domu, vznikne. Podle § 9 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů společenství vzniká v domě s nejméně pěti jednotkami, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, a to dnem doručení listiny s doložkou o vyznačení vkladu do katastru nemovitostí nebo jiné listiny, kterou příslušný státní orgán osvědčuje vlastnické vztahy k jednotce, poslednímu z těchto vlastníků. Dané ustanovení je doplněno přechodným ustanovením čl. II bod 2 zákona č. 103/2000 Sb., upravujícím situaci vlastníků, kteří stanovené podmínky splňovali před nabytím účinnosti tohoto zákona (1. 7. 2000). Pokud by takové ustanovení nebylo přijato, došlo by k porušení principu rovnosti mezi vlastníky jednotek. Za zpětně působící by bylo možné novou právní úpravu považovat jen tehdy, kdyby konstituovala vznik společenství přede dnem své účinnosti. Zákon však jednoznačně stanoví svou účinnost do budoucna a je z tohoto hlediska v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Navrhovatelé dále uvádějí, že napadená ustanovení překračují ústavní rámec obsahu a ochrany vlastnického práva (§ 9 odst. 9, § 10 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů), resp. že zákonodárce klade v celé konstrukci společenství, jeho působnosti a způsobu přijímání rozhodnutí, nepřiměřený důraz na kolektivní stránku realizace práv, spojených s užíváním a nakládáním s domem (§ 9 odst. 1, § 11 odst. 4, 5 zákona o vlastnictví bytů). V prvé řadě je nutno poukázat na specifický charakter bytového vlastnictví podle zákona o vlastnictví bytů. Podle § 1 odst. 1 tento zákon upravuje spoluvlastnictví budovy, při němž spoluvlastník budovy je zároveň vlastníkem bytu nebo nebytového prostoru jako prostorově vymezené části budovy a zároveň podílovým spoluvlastníkem společných částí budovy. Platná právní úprava je tedy postavena na spoluvlastnické koncepci, kde hlavním předmětem je budova a vedlejším předmětem byt nebo nebytový prostor, které nejsou reálně oddělitelnými částmi budovy a ke spoluvlastnictví budovy tak přistupuje vlastnictví bytu či nebytového prostoru (konstrukce tzv. dualistické teorie bytového vlastnictví ve spoluvlastnickém pojetí). Uvedená zvláštní právní úprava, umožněná občanským zákoníkem, který stanoví, že předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové prostory (§ 118 odst. 2) a který v ust. § 125 odst. 1 odkazuje na napadený zákon, je dána právě specifickou povahou bytu nebo nebytového prostoru, které nemohou být fakticky samostatnými, oddělitelnými částmi budovy. Vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je potom z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem. Práva jednotlivých vlastníků jsou omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek. Argumentům navrhovatelů proto nelze přisvědčit, neboť platná právní úprava je vedena právě snahou na zmíněná specifika reagovat. Jedná se o projev ústavně zakotvené zásady, že vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy (čl. 11 odst. 3 Listiny). Zákonodárce byl veden snahou o spravedlivé, vyrovnané řešení, podporující vlastníky, kteří respektují citovanou zásadu, a poskytující vyšší míru právní jistoty i dalším zainteresovaným osobám, plnícím své úkoly v souvislosti se správou domu. Přijetí nové právní úpravy bylo vynuceno její společenskou naléhavostí po zkušenostech s dřívější úpravou, která zjednodušeně řečeno dostatečně nebránila situacím, kdy „poctiví dopláceli na nepoctivé“. Ústavní soud, vědom si své kompetence, dospěl k závěru, že napadená ustanovení nejsou jednotlivě či ve svém souhrnu v rozporu s předpisy nejvyšší právní síly.

Protiústavní není ani způsob rozhodování společenství vlastníků jednotek, vymezený v § 11 zákona o vlastnictví bytů. Při hlasování je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech domu. Jedná-li se o důležitou záležitost, může přehlasovaný vlastník jednotky požádat soud, aby o ní rozhodl (§ 11 odst. 3). Jednomyslnost je stanovena v případě rozhodování o přijetí usnesení v závažných situacích, kterými jsou změna účelu užívání stavby, změna stavby, nebo podstatné změny, týkající se společných částí domu (§ 11 odst. 5). Článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zakotvuje především právo každého vlastnit majetek a právo na zajištění stejného zákonného obsahu a ochrany vlastnického práva všech vlastníků. Napadená ustanovení právo každého vlastnit majetek nikterak neomezují a není jimi vytvořena ani nerovnost v obsahu a ochraně vlastnického práva, když daná právní úprava dopadá na každého spoluvlastníka domu a vlastníka jednotky stejně.

_____________­________________________­___________

1)Pozn. k Usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 3108/15

Lepší než usnesení by byl nález ÚS, o tom není sporu. Nicméně se domnívám, že pokud soudci konstatovali, že dluhy přechází, tak by tak rozhodli i pokud by rozhodovali ve věci samé.

Že je § 1186/2 sporný zde píšu již dlouho, např.:

http://www.portalsvj.cz/…e/noz-1186–2

Pro praktickou aplikaci tohoto ustanovení by bylo vhodné výslovné pozitivní ustanovení, jako je u družstev.

2)Pozn. k Rozsudku Nejvyššího soudu 26 Cdo 3862/2015

Skutečnost, že všechny právnické osoby zmíněné v NOZ, mají „své“ přechodné ustanovení a pouze cca 53 000 SVJ výslovné ustanovení nemá zadává prostor pro spekulace, zda zákonodárce měl nějaký záměr. Ve svém příspěvku z 14.9.2012 jsem odhadl, že se soud vysloví někdy v letech 2015/2016. Datum je z 17.12.2015, takže odhad byl správný:

http://www.portalsvj.cz/…-ridit-nobcz

3)Pozn. 3 Nálezu plána Ústavního soudu Pl. ÚS 51/2000

Domnívám se, že změna k 1.7.2000 byla daleko větší než změna k 1.1.2014. Přesto plénum ÚS rozhodlo tak, jak rozhodlo. Je proto pravděpodobné, že by rozhodlo obdobně i nyní.

Hezký den!

  • NOZ

Štítky (beta): Přidejte nový štítek vepsáním, smažte kliknutím na křížek (pouze pro přihlášené). Zobrazte další diskuse s daným štítkem kliknutím na štítek. Seznam štítků.

Vložil soused_ka, 4. Květen 2016 - 12:22

Mohl bych místní znalce (zděšený, magda, ??) poprosit o sumarizaci toho nejzásadnějšího v tomto sporu?

Rozumím, že NOZ definuje byty v domech jinak než ZoVB a stará SVJ(2000) mohou mít s něčím problémy (třeba to hloupé účtování na jednotky, včetně sklepů. Stará SVJ mají obvykle kóje s výhradním užíváním společného prostoru).

Není však pro soužití (resp. jednodušší udržování společného majetku) lepší NOZ, kdy není na vše potřeba 100%, (obvykle se vždy někdo někde zasekne a pak mají smůlu všichni).

NOZ přece soukromé vlastnictví bytu nenarušuje (?) a dům je i byl stále společnou částí, o kterou je třeba se starat. Jde jen o to se dohodnout jak, ne?

Děkuji za vysvětlení toho, co mi uniká, co je tak zásadní…

Prosím moc oba tábory, aby napsaly +/- za obě právní normy. Předem díky!

K.

Vložil Magda3 (bez ověření), 1. Květen 2016 - 22:49

Zdeseny:„Konečné řešení v této otázce pro tuto chvíli reprezentuje usnesení ústavního soudu, které tu bylo prezentováno…“

Toto usnesení není řešení vůbec ničeho. Zdesený i Pavel argumentují právním názorem ÚS obsaženým jakožto obiter dictum v jeho odmítacím usnesení. Tímto usnesením nejsou vázány soudy ani my. Usnesení se vůbec meritem věci nezabývá a nepřezkoumává správnost rozhodnutí obecného soudu.

Je zřejmé, že se stěžovateli nepovedla ústavní stížnost. Z usnesení: Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti; nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem stěžovatel usiluje, protože v ústavní stížnosti polemizuje s interpretací a aplikací zákona.

Argumentace stěžovatele měla mířit na protiústavnost, nikoli na interpretaci a aplikaci zákona. Stěžovatel to měl o to těžší, že šlo o bagatelní spor. Usnesení odkazuje mimo jiné na nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 s tím, že přihlédl k tomu, že šlo o bagatelní věc. V tomto nálezu se ÚS vyjadřuje právě k nevýznamnosti bagatelních sporů:

Vyloučením možnosti podání opravných prostředků v případě soudních rozhodnutí, která se týkají peněžitých plnění nedosahujících určité hranice (§ 202 odst. 2, § 238 odst. 2 o. s. ř.), dal zákonodárce zřetelně najevo, jaké případy nepovažuje za významné natolik, aby i za cenu eventuálních vad v nich vydaných rozhodnutí (a z toho plynoucího rizika nejednotného rozhodování) byla dále přezkoumávána, a to v rovině právního řádu jako celku, natož pak v rovině konformity s ústavním pořádkem. Ústavní soud proto nemůže hrát roli jakési „náhradní“ přezkumné instance mimo soustavu obecných soudů, ale pouze určité „pojistky“ .

Odkazovat tedy na Usnesení ÚS IV.ÚS 3108/15 ze dne 5. 1. 2016 jako na konečné řešení je opravdu mimo.

Pavel k Nálezu Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 51/2000 : „Domnívám se, že změna k 1.7.2000 byla daleko větší než změna k 1.1.2014. Přesto plénum ÚS rozhodlo tak, jak rozhodlo. Je proto pravděpodobné, že by rozhodlo obdobně i nyní.“

ÚS nerozhoduje podle velikost změny. Podstatné je, zda jde o změnu protiústavní. V případě změny v roce 2000 vzniká právnická osoba jejímž prostřednictvím rozhodují vlastníci o SPOLEČNÝCH ČÁSTECH. Tato změna nezasahuje do vlastnického práva jednotlivých vlastníků.

V roce 2014 vzniká právnická osoba, která spravuje a rozhoduje o celém domě. Tedy i o jednotkách, které jsou v případě jednotek dle ZoVB výlučným vlastnictvím vlastníků, nikoli spoluvlastnictvím všech. Proto o těchto jednotkách nemůže začít bez dalšího rozhodovat nová právnická osoba SVJ (2014). Navíc neexistují přechodná ustanovení, která by nejenom zaváděla retroaktivitu, ale musela by řešit i to, jak ochránit práva vlastníků.

V případě ZoVB vypadá takové přechodné ustanovení takto: Vlastníci bytů nebo nebytových prostorů, jimž vlastnické právo k bytu nebo nebytovému prostoru vzniklo podle dosavadních právních předpisů, se ode dne účinnosti tohoto zákona považují za vlastníky jednotek podle tohoto zákona a jsou povinni do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona uvést veškeré právní vztahy k jednotkám, společným částem domu a k pozemku do souladu s tímto zákonem.

V případě NOZ nic.

No a co se týká rozsudku NS. Tento rozsudek se nijak nevypořádával s judikaturou ÚS a pokusil se překlenout výkladem neexistující přechodné ustanovení. Jde o jeden rozsudek NS proto konstantní judikatuře ÚS.

Na závěr bych ráda upozornila, že je mi jasné, že přesvědčit soudy o jiném názoru nebude jednoduché a že výsledek jistý není. Podstatné v této diskusi je to, že žádný z uváděných judikátů nevnáší do této diskuse jasněji a už vůbec nejsou „konečným řešením“, jak se nám snaží někteří diskutující vnutit.

Magda

Vložil zdeseny clen SVJ, 2. Květen 2016 - 10:36

Magdo, dovolím si podotknout, že se prostě a jednoduše mýlíte. V tuto chvíli se skutečně jedná o konečné řešení. A ano, samozřejmě je možné, že se někdy v budoucnosti podaří někomu přesvědčit ústavní soud o opaku. Ale v tuto chvíli se jedná o jasný signál a návod soudům, jak rozhodovat. A je dokonce hodně pravděpodobné, že ani žádný nález nevznikne, že budou i všechny další stížnosti odmítány usneseními.

A k Vaší argumentaci, přímo v tom mnou odkazovaném nálezu pléna ústavního soudu máte psáno to, co je ostatně i v ZOVB. Že zákonná úprava ZOVB je spoluvlastnická, kdy jste spoluvlatníci domu a vedle toho dualitně i vlastníci jednotek. Na tom NOZ nic nezměnil. Na rozhodování o spojování a rozdělování jednotek NOZ změnil to, že zatímco v minulosti byl potřebný souhlas všech vlastníků, NOZ to omezil na dohodu dotčených spoluvlastníků odsouhlasenou většinou dle stanov. Dle mého názoru nic protiústavního. A žádný jiný příklad jste nikdy neuvedla.

No a k Vaší argumentaci ohledně přechodného ustanovení, je jasně vidět v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu, že v NOZu vidí dostačně konkrétní a určitá přechodná ustanovení pro spoluvlastnictví a pro SVJ. Takže Vaše argumentace judikaturou Ústavního soudu řešící problematiku absence takových přechodných ustanovení není relevantní.

Dále Vaše argumentace bagatelností částky sporu je také úplně mimo. Neboť v případě ústavní stížnosti u bagatelního sporu musí ústavní soud přezkoumávat kvalitativní stránku procesu. Neboť pokud by tak neučinil, došlo by k porušení Evropské úmluvy o lidských právech, konkrétně Ustanovení čl. 13 Úmluvy – Právo na účinný právní prostředek nápravy „Každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností.“ Tento zakotvuje právo jednotlivce na účinný vnitrostátní právní prostředek nápravy při porušení Úmluvy, tedy i při porušení práva na spravedlivý proces nalézacím soudem v bagatelních sporech.

A to, že ústavní soud rozhodl jak rozhodl v usnesení znamená, že z kvalitativního hlediska nenašel nic, co by vytknul soudu nalézacímu.

Viz III ÚS 2018/15 http://kraken.slv.cz/III.US2018/15

Okresní soud se takového „vybočení“ v posuzované věci dopustil, a to z hlediska hodnocení kvalitativní stránky posuzování bagatelnosti projednávané věci. Zde Ústavní soud připomíná, že k těmto aspektům hodnocení řadí mimo jiné (viz blíže závěry v nálezu ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13) právní názor, podle kterého právní hranice bagatelnosti (jak směrem nahoru, tak pod hranici stanovenou zákonodárcem) nemusí být určující s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy, jeví-li se věc z hlediska zachování ústavnosti natolik významná, že určitým způsobem „přesahuje“ kauzu samotnou. To platí např. v situaci, kdy lze v individuálním případě uvažovat o natolik intenzivním zásahu, že by způsobil ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny kolizi se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva či svobody (zpravidla půjde o zcela klíčové principy spravedlivého procesu, popř. absenci jejich uplatnění vůbec, kdy je bez náležitého odůvodnění popřeno žalobní tvrzení, a tím zmařen nárok na poskytnutí soudní ochrany). K takovému zásahu, bez ohledu na kvantitativní aspekt věci (bagatelní částka), v projednávaném případě došlo, neboť právě kvalitativní aspekt (zjevné porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, když se stěžovateli nedostalo řádné soudní ochrany) byl v projednávané věci rozhodující. V takovém případě není z hlediska přezkumu Ústavním soudem rozhodující výše sporné „částky“, nýbrž „hodnota“ ústavního principu, který byl v řízení před obecným soudem narušen.

Není totiž podstatné, o jak velký spor se jednalo, je podstatné, zda vše bylo či nebylo v pořádku z ústavního hlediska. A tady prostě příslušný senát nic protiústavního neshledal.

PS: IV. ÚS 2221/13 http://www.usoud.cz/…21_13_an.pdf

Jeden příklad z praxe, jak vznikala rozhodnutí soudu na základě dle Vás „pouhých nepoužitelných usnesení“. V případě sporů České kanceláře pojistitelů rozhodovaly soudy na základě „pouhých“ usnesení ústavního soudu cca 6 let. Než došlo k meritonímu přezkumu a vznikl první nález, tak bylo pouze cca několik desítek usnesení odmítajících stížnosti jako zjevně nedůvodné. Odkazování se na tato usnesení byla naprosto postačující při odůvodňování rozsudků ve prospěch ČKP. Než ústavní soud zasáhl nálezem, muselo nejdříve dojít k tomu, že několik okresních soudů začalo na základě důvodové zprávy rozhodovat spory jinak a teprve na základě této nepředpovídatel­nosti rozhodování to ústavní soud meritorně přezkoumal. Počty rozsudků byly v desetitisících a těch jinak rozhodujících okresů bylo několik.

Viz IV. ÚS 2221/13 http://www.usoud.cz/…21_13_an.pdf

Ústavní soud dodává, že sice v projednávané věci byla předmětem řízení bagatelní částka a Ústavní soud není běžnou další soudní instancí a jeho úkolem není ani sjednocování judikatury, přesto přistoupil v dané věci k meritornímu přezkumu rozhodnutí obecného soudu a vyslovil i obecnější závěry. Učinil tak proto, že dle skutečností známých Ústavnímu soudu z jeho úřední činnosti je rozhodovací praxe obecných soudů v řízeních o úhradu příspěvku dle ust. § 24c zákona o pojištění odpovědnosti rozkolísaná. S ohledem na výši částek, které jsou v jednotlivých řízeních vedlejším účastníkem vymáhány, neexistuje ani sjednocující judikatura Nejvyššího soudu. V projednávané věci rozpory v rozhodovací praxi zjistil Ústavní soud dokonce i u různých soudců téhož obecného soudu, přičemž i s ohledem na počet napadlých ústavních stížností ke dni přijetí tohoto rozhodnutí Ústavního soudu, se stejným předmětem jako je věc projednávaná, je již zřejmé, že v těchto věcech nejde o pouhý ojedinělý exces při rozhodování obecných soudů, ale o důsledek výkladu týkajícího se velkého množství případů.

Dokud tedy nebude na Vaší straně dost soudců a dostatečně velká část odborné veřejnosti (a já tu skutečně nikoho nevidím… ), tak dle mého názoru nemáte šanci. A já si zde dovolím zopakovat, že přechodná ustanovení v NOZu jsou, pouze Vy je tam nevidíte. Vidí je tam veškerá odborná literatura, vidí je tam nejvyšší soud a vidí je tam i soud ústavní. Dokud jste v tomto pohledu osamoceni s Lakem a pár dalšími jedinci, nemáte šanci.

Vložil Zvídavá (bez ověření), 2. Květen 2016 - 13:20

Prosím konkrétně zde uveďte §§ NOZ – přechodná ustanovení, která jsou určena pro SVJ vzniklých dle ZoVB.

V úvodu sdělujete „Že zákonná úprava zákona ZOVB je spolulvastnická, kdy jste spoluvlastníci domu a vedle toho dualitně i vlastníci jednotek. Na tom NOZ nic nezměnil…“

Takže opět zde uvádíte nepravdy. Žádná dualita u rozdělení domu na jednotky+spol.části dle ZoVB neexistuje. Jak ZoVB, tak i v Prohlášení vlastníka (PV) dle ZoVB je doslova taxativně vyjmenováno, co patří do společných částí domu a co do výlučného vlastnictví vlastníka jednotky. To znamená, že ZoVB jednoznačně a jasně rozděloval budovu na jednotky, které jsou v OSOBNÍM VLASTNICTVÍ a na společné části domu o kterých rozhodují vlastníci na shromáždění vlastníků. To znamená, že vlastník jednotky rozhodoval (dosud rozhoduje) o všem, co se jednotky týká samostatně a svobodně. Toto NOZ-bytové spoluvlastnictví nezná, protože jednotka je tam definovaná zcela jinak a taktéž rozhodovací práva jsou jiná a to v neprospěch vlastníků jednotek dle ZoVB. Tak zde nemaťte diskutující, že ZoVB a NOZ je pomalu totéž a že se jen změnila „pravidla HRY“.

Opravdu nevím, proč by o mé jednotce, která vznikla dle ZoVB a o které si sama svobodně rozhoduji, měli nyní dle NOZ-byt.spoluvl. (bez mého souhlasu) rozhodovat ostatní vlastníci v domě a to ještě např. kvórem hlasů 25,1% všech vlastníků v domě! Takže proto zde někteří tak urputně bojují, protože jsou si dobře vědomi těch následků. (ZV)

Vložil zdeseny clen SVJ, 2. Květen 2016 - 13:33

Než nás tu osvítíte Vaším názorem, přečtěte si prosím ZOVB, kde hned na začátku máte

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-227

§ 1

Předmět a rozsah úpravy

(1) Tento zákon upravuje spoluvlastnictví budovy, u něhož spoluvlastník budovy je vlastníkem bytu nebo nebytového prostoru jako prostorově vymezené části budovy a zároveň podílovým spoluvlastníkem společných částí budovy.

(2) Zákon upravuje vznik spoluvlastnictví budovy, práva a povinnosti vlastníků bytů a nebytových prostorů, jejich vzájemné vztahy, spoluvlastnictví společných částí budovy a některá práva a povinnosti stavebníků při výstavbě bytů a nebytových prostorů v budově ve spoluvlastnictví podle tohoto zákona.

A přečtete si ten mnou odkazovaný nález pléna ústavního soudu. Výklad zákona totiž přísluší soudům. Takže co si Vy myslíte o tom, že ten zákon znamená je poněkud irelevantní, pokud jej soudy aplikují odlišně. Včetně toho, že máte laický pocit, že jste něčeho výhradní vlastník. Nejste, nikdy jste nebyla, vždy jste byla spoluvlastník a v rámci toho podléháte rozhodování většinovému v SVJ.

Vložil Zvídavá (bez ověření), 2. Květen 2016 - 14:25

Ještě jsem schopna číst a jak vidíte i psát. Takže já stále jsem dle ZoVB VÝLUČNÝM VLASTNÍKEM BYTU a spoluvlastníkem společných prostor vymezených v PV domu. A bojuji, aby to tak zůstalo. (ZV)

Vložil Dvořák (bez ověření), 2. Květen 2016 - 14:57

A dle NOZ byste nebyla výlučným vlastníkem bytu? Můžete mi to zkusit vysvětlit?

Vložil Magda3 (bez ověření), 2. Květen 2016 - 11:33

Já myslím, že se mýlíte vy a že není pochyb o tom, že přechodná ustanovení v NOZ chybí. Nevidím je tam nejenom já, ale ani odborná veřejnost. Např.:

Publikace OZ III. Věcná práva (§976–1474), nakladatelství C.H.Beck, JUDr. Jiří Spáčil, CSc, a kol., 1. vydání 2013: „Pokud se týče společenství vlastníků, tam je třeba vycházet z § 3041 odst. 1, podle které se právní povaha právnických osob, upravených tímto zákonem, řídí ustanoveními tohoto zákona ode dne nebytí jeho účinnosti. I přes popsané rozdíly v charakteru jednotek a přes NEDOSTATEK KONKRÉTNÍ ÚPRAVY V PŘECHODNÝCH USTANOVENÍ je zřejmě třeba vycházet z toho, že společenství vlastníků podle § 1194 je v zásadě tatáž právnická osoba, jako společenství vlastníků jednotek podle § 9 BytZ, a proto se povaha existujících společenství bude řídit novou právní úpravou“.

Publikace OZ I. Obecná část (§1–654), nakladatelství C.H.Beck, JUDr. Petr Lavický, Ph.D. a kol. 1. vydání 2014: „........ Lze mít dále za to, že i bez VÝSLOVNÉ ZVLÁŠTNÍ ÚPRAVY v zákoně nastalo obdobné "překlopení“ rovněž u v minulosti zřízených společenství vlastníků jednotek (nově regulovaných v § 1194 an.).

Jak je vidět, ani odborná veřejnost nepohybuje o tom, že v NOZ nejsou přechodná ustanovení pro SVJ. Pouze se snaží výkladem tento nedostatek „okecat“.

Pokud víte, že ÚS vidí ona neviditelná přechodná ustanovení, pak jste jasnovidec. Nic takového v žádném odůvodnění usnesení není. A že se snaží vyložit a okecat neexistenci přechodných ustanovení NS? To se opravdu nedivím. Zvláště ne senátu, jejímž členem je JUDr. Brzobohatá.

Nemám Vám za zlé, že máte jiný názor než já. To je v naprostém pořádku. Vadí mi ale, že používáte argumentaci judikaturou, která na námi probírané věci nedopadá. A dle mého to děláte úmyslně. Je lehké manipulovat neprávníky.

Magda

Vložil zdeseny clen SVJ, 2. Květen 2016 - 12:41

když ho po Vás opakovaně chci. Proč píšete tak kategoricky, když tento odkaz najdete prvně až teď. A ano, i ta neštastná formulace přes nedostatek konkrétní úpravy společenství v přechodných ustanoveních je i v posledním vydání tohoto komentáře z roku 2016. Ale i tam píšou Pokud se jedná o společenství vlastníků, tam je třeba vycházet z § 3041 odst. 1 ObčZ, podle kterého se právní povaha právnických osob, upravených tímto zákonem, řídí ustanoveními tohoto zákona ode dne nabytí jeho účinnosti“. To prostě znamená, že by byli také radší, pokud by tam zákonodárce jmenoval SVJ. Ale to, že tam není jmenované, ještě neznamená, že použité přechodné ustanovení je protiústavní. Ostatně i já bych byl radši. Ale bohužel se jim nepodařilo napsat NOZ pro každého čtenáře neprávníka.

Ale dovoluji si ohradit, já Vás neobviňuji z demagogie. A mnou odkazovaná judikatura na Vaší věc dopadá, protože pokud by nejvyšší soud či ústavní soud měl stejný náhled jako Vy, nikdy by nerozhodnul tak, jak se stalo. Dejte si tu práci a podívejte se po rozsudcích ve sporech vedených ČKP. Jak se naprosto v pohodě odkazovalo na usnesení ústavního soudu. Ono skutečně i usnesení jako odůvodňení postačuje.

Máme jiný názor na ta přechodná ustanovení. A k nim se vyjádřil konkrétně Nejvyšší soud. Ten s nimi problém nemá a vidí je tam.

Co se týče ústavního soudu, ten je tam také vidí, neboť pokud by je neviděl, musel by dát stěžovateli za pravdu, že nalézací krajský soud aplikoval NOZ na jeho spor nesprávně. To se ovšem nestalo, takže i příslušný senát ústavního soudu tam požadovaná konkrétní přechodná ustanovení vidí.

Takže shrnuto, ve dvou věcech se ústavní soud a nejvyšší soud každý sám zabýval přechodnými ustanoveními a nemá s nimi problém. Pravda tedy je, že Vy se domníváte, že jste schopná předložit jim takovou argumentaci, že si sednou, zamyslí se a dají Vám za pravdu. No, hodně štěstí. Myslím, že měl pravdu ten soudce nalézacího soudu, co se ve Vaší věci vyjádřil, že Váš problém je, že nechcete vyhrát, Vy chcete mít pravdu. Uvidíme, jak dopadnete.

Mě to připadá, že domnívat se tak jako Vy, že Váš výklad zcela obrátí náhled příslušného senátu nejvyššího a ústavního soudu je jen dokladem arogance a ničím víc.

Každopádně příklad toho, co muselo předcházet tomu, že si ústavní soud sednul a přehodnotil svoje rozhodování jsem Vám dal. Na Vás je, abyste zvážila, jestli je tomu vaše situace alespoň trošku podobná.

BTW: Demagogové jsou tady především všichni mínusovači, kteří aniž by měli argument, tak minusují něco, čemu nerozumí a co se jim nelíbí…

Vložil Dvořák (bez ověření), 2. Květen 2016 - 14:52

Já dávám Vašemu příspěvku plus. Divné mi je to, že ač jsem dal plus skočilo tam mínus :-)

Děkuji za trpělivé vysvětlování a srozumitelnou argumentaci.

Vložil zdeseny clen SVJ, 2. Květen 2016 - 13:26

Pečlivě si přečtěte rozvrh práce nejvyššího soudu.

http://www.nsoud.cz/…e_NS___2016~

Například rozvrh práce 2016–04

Zjistíte totiž, že ve věcech společenství vlastníků bytových jednotek zákona č.72/1994 Sb. a podle občanského zákoníku rozhoduje u nejvyššího soudu pouze senát č. 26, tedy senát jemuž předsedá JUDr. Brzobohatá.

Takže u nejvyššího soudu zjevně nepochodíte. A ústavního soudu se budete pokoušet prosadit názor odlišný od judikatury nejvyššího soudu.

Podle mého názoru s velmi vysokou pravděpodobností odejdete s usnesením, že Vaše ústavní stížnost je zjevně nedůvodná a že rozsudku nejvyššího soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Stejně jako dopadl stěžovatel s rozsudkem krajského soudu a argumentací o nepsávném použití NOZu u jednotky vzniklé dle ZOVB.

Tedy Vážení, proč mínusujete odkaz s vysvětlením, že ať půjdete k nejvyššímu soudu s čímkoliv ohledně SVJ, bude to rozhodovat senát JUDr. Brzobohaté, to skutečně nechápu…

Vložil Magda3 (bez ověření), 4. Květen 2016 - 5:39

Možná to s tou JUDr. Brzobohatou nebude tak horké :-). Možná mi přidělí zákonného soudce, nikoli předem vybraného.

http://www.novinky.cz/…ozsudku.html

Magda

Vložil Magda3 (bez ověření), 4. Květen 2016 - 6:09

Tak beru zpět, již jsem byla poučena svou advokátkou, že se mám v případě dovolání těšit na JUDr. Brzobohatou.

Nedá se nic dělat, pokud nepřesvědčíme VS, budeme muset přesvědčit JUDr. Brzobohatou. Třeba to půjde lépe, než přesvědčovat pana zdeseného.

Ale prý se nemám JUDr. Brzobohaté bát, ÚS to jistí :-).

Co je na tom všem nejsmutnější je to, že to tak dlouho trvá. U VS nám leží jedno odvolání od loňského března a do dnešního dne nic. Na rozhodnutí NS si tedy dle mého názoru budeme muset počkat nejméně dva roky.

Magda

Vložil asd (bez ověření), 4. Květen 2016 - 6:30

Koukám, že o právu moc nevíte. Pouze máte nějaké přání, jak by podle vás právo mělo vypadat. Soudci mají ale jinou představu o právu a ta zvítězí. Poznámce, že ÚS to jistí nerozumím. Předpokládám, že i tam vaše laické představy o právu neprojdou.

Vložil Magda3 (bez ověření), 4. Květen 2016 - 6:42

No, předpokládám, že k tomu, abych hájila svá práva nemusím být právník, ani soudce. To bychom to dopracovali.

K tomu, abych hájila svá práva opravdu nepotřebuji znát, jak se přidělují případy jednotlivým senátům NS. Nicméně už to vím. Člověk se pořád učí.

Magda

Vložil Magda3 (bez ověření), 2. Květen 2016 - 13:29

Takže co radíte. Raději se nedovolávat, protože se dostanu k JUDr. Brzobohaté :-)? Tomu říkáte právní stát?

Většina ústavních stížností je podávána proto, že stěžovatel nesouhlasí s názorem NS. Nemyslíte?

Já ale na rozdíl od Vás nebudu předjímat, jak JUDr. Brzobohatá bude argumentovat k ustálené judikatuře ÚS k zavedení retroaktivity. A počkám si i na VS, který se bude muset s touto argumentací také popasovat. Třeba to k NS ani nedojde.

Magda

Vložil zdeseny clen SVJ, 2. Květen 2016 - 13:39

A tak trošku Vám tu zcela zdarma vylepšuji argumentaci tím, že přemýšlíte nad tím, co Vám píši a jistě už Vás to přimělo k adekvátním změnám argumentace.

Za to bych očekával alespoň trošku respektu, místo mínusování. Protože i když se mnou nesouhlasíte, tak to můžete respektovat a oceňovat, vždyť je to proboha i ve Vašem zájmu…

A byl bych jen rád, kdybyste mě přestala osočovat z demagogie a Vaše s promitím číst neumějící kolegyně zvídavá také…

Fakt nemám nervy na osočování ze lži a opakování nesmyslů o vlastnictví dle ZOVB a spoluvlastnictví dle NOZu.

Pojdmě se bez podobných emocí klidně bavit o tom, v čem je to rozhodování SVJ o jednotce teď jiné, než bylo…

Vložil Magda3 (bez ověření), 2. Květen 2016 - 13:51

Pane zdeseny, má argumentace je stále stejná. Ale je pravda, že diskuse s vámi mi pomáhá si to ujasnit. Takže tímto vám děkuji.

Nesouhlasím s vámi, ale to že máte jiný názor respektuji.

A to že mě osočujete mě nechává klidnou :-). Stejně jako mínusy mínusujících diskutérů. Doporučuji si to nebrat osobně.

Magda

Vložil Magda3 (bez ověření), 2. Květen 2016 - 13:14

To vy píšete kategoricky, že odborná veřejnost přechodná ustanovení v NOZ vidí, že jediný kdo je nevidí jsem já a pár dalších lidí. Já vím o tom, že o neexistenci přechodných ustanovení ví i odborná veřejnost i soudci.

A tak se nyní můžeme dostat k jádru pudla.

V komentáři z roku 2016: Pokud se jedná o společenství vlastníků, tam je třeba vycházet z § 3041 odst. 1 ObčZ, podle kterého se právní povaha právnických osob, upravených tímto zákonem, řídí ustanoveními tohoto zákona ode dne nabytí jeho účinnosti“.

Pokud pane zdeseny chybí přechodné ustanovení pro SVJ (2000), těžko může být tato právnická osoba upravená tímto zákonem, když vznikla na základě jiného zákona. Nemyslíte?

Je pěkné, že by všichni byli rádi, kdyby přechodné ustanovení v NOZ bylo. Ale protože tam není, tak se nedá nic dělat a musí se s tímto faktem smířit široká odborná obec, soudy i vy. Protože bez jasného a výslovného přechoďáku je takový razantní zásah do vlastnických práv nemožný. A i s přechoďákem by to bylo dost problematické.

Magda

Vložil zdeseny clen SVJ, 2. Květen 2016 - 13:25

A dle toho rozsudku nejvyššího soudu tam také upravené je.

A kdyby ten konkrétní senát ústavního soudu měl pocit, že tomu tak není, nevzniklo by odkazované usnesení.

Ale chápu to tak, že dokud si nepřečtete od ústavního soudu rozhodnutí ve vlastní věci, nebo nález co by napsali přímo, že nevidí nic protiústavního v použité formulaci přechodných ustanovení, tak nebudete přesvědčená.

Uvítal bych jen, pokud byste i po dobu, co bude plynout do Vašeho rozhodnutí nepoužívala formulace, že judikatura není relevantní, neboť relevantní je. A to až do chvíle, než bude eventuelně revokována, pokud někdo přesvědčí ústavní soud o opaku…

Já si po tu stejnou dobu ponechám s dovolením formulaci, že podobnou snahu nevidím jako rozumnou.

Pak můžeme v klidu vyčkat a nerozčilovat se :)

U nejvyššíhu soudu se to hned tak nikomu nepovede, viz výše odkazovaný rozvrh práce.

A zbytek je na čtenářích, jestli se chtejí přizpůsobit aktuální judikatuře, nebo zda chtějí bojovat za jinou…

Vložil Magda3 (bez ověření), 2. Květen 2016 - 13:39

No, jak z ničeho nic může zákon upravovat něco, o čem tam není ani řádka? Nechápu. Je to asi tím, že nejsem právník a mám za to, že platí co je v zákoně napsáno. Ale jak je vidět, ono to nestačí číst. Člověk musí mít také velkou fantazii.

Nevím jak vy, ale já jsem v naprostém klidu :-).

A judikatura kterou uvádíte relevantní není. Myslím si to stále. Ale bude to také nejspíš způsobeno tím, že nejsem právník a jsem bez fantazie. Takže co si v těch rozsudcích nepřečtu, to tam opravdu při sebevětší vůli nevidím.

Magda

Vložil Jar (bez ověření), 1. Květen 2016 - 20:22

Pane Pavle,

ptám se znovu, pokud SVJ vyčísluje dluhy spojené se správou, mělo by vyčíslit i jeho závazky vůči vlastníkovi bytu, není-liž pravda. A pokud ne, proč? Mám ve „fondech oprav“ už nějakých 100 000 Kč, byt budu prodávat, tak bych ho ráda prodala i s touto pohledávkou vůči SVJ, co myslíte, dají mi papírek, a když ne proč? Proč dají jen s mínusovou částkou?

Vložil Pavel, 1. Květen 2016 - 20:59

Jar,

1)domnívám se, že jsem Vám již odpověděl

2)opakovaně tu píšu, že bych uvítal obdobnou úpravu, jako je u bytových družstev v § 736/2 ZOK: „Převodem družstevního podílu…dochází k převodu… včetně všech dluhů převodce vůči bytovému družstvu a dluhů bytového družstva vůči převodci…“

Považuji to za férové. Opakovaně jsem za to napadán

3)asi Vám nevystaví „papírek“ kolik máte ve „FO“. § 1186/2 jim to neukládá. Pokud by byl přijat můj návrh, tak by se vyčíslovala jak pohledávka tak závazek

4)navíc pokud budou vyznávat teorii pana lake, že dlouhodobá záloha se má vypořádat po skončení akce s tím, kdo zálohu složil, tak ani nemohou takový „papírek“ vystavit protože kupující tuto zálohu nesložil

5)při prodeji bych doporučil kupujícímu ukázat kolik je na účtu 955 a že Váš podíl je x %. Z toho kupující pozná, že po koupi bytu má SVJ dlouhodobou zálohu v určité výši a že „jeho“ podíl je v určité výši

Hezký den!

Pavel

Vložil § (bez ověření), 2. Květen 2016 - 5:27

„kolik je na účtu 955“

Jaký to je účet a v kterém právním předpisu je definován?

Vložil ivanq, 2. Květen 2016 - 13:03

Účet č. 955 – dlouhodobé zálohy najdete v příloze č. 3 vyhlášky 505/2002 Sb.

Když požádáte účetní o výpis z tohoto účtu, dozvíte se na jeho straně Dal kolik Kč měsíčně na tento účet přibývá a na straně MD za co se tyto peníze utrácí.

Částku, která má na straně Dal účtu 955 přibýt každý měsíc zjistíte (zkontrolujete) vynásobením součtu m2 za všechny byty známým příspěvkem x Kč/m2.

Příklad

Byt A má 50 m2,

Byt B má 70 m2,

Byt C má 40 m2,

byt D má 50 m2,

byt E má 70 m2,

byt F má 40 m2,

byt G má 50 m2

Celkem 370 m2

Dejme tomu, že vlastníci těchto bytů přispívají měsíčně do FO (=na účet č. 955 jako příspěvek na správu domu a pozemku) 25 Kč/m2.

Kdybyste byl vlastníkem např. bytu D, potom byste přispíval do FO měsíčně 25×50 = 1250 Kč a do FO by každý měsíc přibylo 25×370 = 9250 Kč.

Kdo rozumí účetnictví, ten si přečte na straně MD účtu 955, že např. 26.11.2015 bylo zaplaceno za PENB 7200.- Kč.

Tutéž částku najdete také na straně Dal účtu č. 321 – dodavatelé, kde se dozvíte, že faktura došla 26.11.2015. A ej­hle, tutéž částku najdete na témže účtu ještě jednou, ale na straně MD, kde se dozvíte, že faktura byla uhrazena tentýž den. Protože byla uhrazena, muselo se to projevit jako úbytek peněz na běžném účtu. Skutečně, tutéž částku 7200.- Kč najdete ještě jednou na straně Dal účtu č. 221 – účty v bankách, kde je potvrzeno, že k proplacení faktury došlo 26.11.2015.

Když si každý účet namalujete jako velké písmeno T a nad něj nalevo napíšete MD, nad střed číslo účtu a nahoru napravo Dal, potom, když do těchto „šibeniček“ doplníte zmiňovanou částku 7200.- Kč, tak pochopíte co je to souvztažnost účtů v podvojném účetnictví.

Ivanq.

Vložil Pub (bez ověření), 2. Květen 2016 - 2:22

„…a že „jeho“ podíl je v určité výši…“

(1) Že zálohy skládal zcizitel je zřejmé a že „osobě odpovědné za správu domu povinnost příspěvky na správu domu ke dni účinnosti převodu vypořádat“ nevzniká ze zákona také. Z čeho ale prosím dovozujete, že podíl nabyvatele na „dlouhodobé záloze“ na nabývané jednotce, na nabyvatele PŘECHÁZÍ tzn. že nejde o mimořádný příjem SVJ (jako jsou třeba příjmy z pokut/reklam/do­tací)?
V §1186 NOZ uvádí pouze o přechodu dluhů (zjevně dluhů zcizitele vůči společenství).

Bránilo nebo brání reálně něco SVJ, k doposud vybrané části „dlouhodobé zálohy“ od zcizitele, zachovat se jako k mimořádnému příjmu SVJ? Nabyvatel se těžko bude domáhat přisouzení podílu na „dlouhodobých zálohách“, které sám nesložil.

A pokud by nastíněnému postupu nic nebránilo, a při uvážení že dle §15/2 ZVB platí cit. „…Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu …“ – je? správná úvaha, že nabyvateli je v okamžiku spotřeby vybírané „dlouhodobé zálohy“ nutné předepsat i mimořádný příspěvek ve výši rozdílu jím hrazené „dlouhodobé zálohy“ a alikvótního podílu na výši spotřeby?
příklad: „dlouhodobé zálohy“ se vybírají od r.2010 s tím, že 18Kč/m2 bude v r.2020 použito na zateplení v ceně 2160Kč/byt(vlastník bytu) (18×12×10). V r.2015 zcizitel byt prodá: SVJ tím nevznikne vypořádat zálohu 1080Kč (18×12×5) a nabyvateli tím nevznikne nárok k přivlastnění alikvótního podílu z „dlouhodobé zálohy“. V okamžiku spotřeby v r. 2020 ale nabyvatel složil teprve 50% (18×12×5 Kč) a tedy by mu měl být předepsán mimořádný příspěvek ve výši 50%, který plyne z §15/2 tzn. že náklady na spotřebě musí nést podle velikosti spoluvlastnického podílu.

tzn. v okamžiku spotřeby vybírané „dlouhodobé zálohy“ bude tedy nabyvatel u „dlouhodobé zálohy“ v deficitu za ostatními spoluvlastníky ve výši „dlouhodobé zálohy“ v okamžiku nabytí. Je tomu tak?


(2) ZVB v §15/1 ukládal hradit vlastníkovi příspěvky (jednorázově předepsané) a případně na některé z nich (krátkodobé, opakované) skládat zálohy (§15/2). Nepředpokládám, že lze zpochybnit, že existují i taková SVJ, kde část vlastníků na „akci“ složila cash na dřevo a v plné výši, a zbylá část vlastníků „šla do úvěru“.
Jaký máte názor na zcizitele co zaplatili, svoji alikvótní část, cash: že jsou hloupí, že měli vědět, že „kdo šetří, nemá za tři“, že zaplatili za „akci“, které se tím že prodávají byt nedočkají a že je tedy jejich chyba, že zaplatili cash?
A co byste řekl, nabyvatelům, kteří Vám mají nově hradit do „fondu oprav“. Předepíšete jim částku SCHVÁLENOU (XY kč/m2) nebo částku sníženou o již zcizitelem již zaplacenou alikvótní část?
rozsudky i judikáty s pojmem FO umí pracovat: není důležitý cíl (tj. k čemu byly zálohově vybírané prostředky určeny) ale cesta do cíle (tedy zda schválení a předepsaní proběhlo dle zákona)
?

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".