§ 258 Neplatnost rozhodnutí orgánu spolku

Důležitý důvod & přehlasovaný vlastník → § 1209

Jinak → § 258

Postup podle § 258 není nikde vyloučen (v případě, že není splněn současně důležitý důvod a přehlasovaný vlastník) a pokud si soudci 7Cmo myslí něco jiného, postupují opět bohorovně a protiprávně.

Soudruzi, kteří chtěli vlastníkům zabránit v přístupu k soudu, na § 258 zjevně zapoměli, jistě chtěli napsat (ale nenapsali!), že § 258 se na bytové spoluvlastnictví nepoužije.

Kdo je žalovaným ve sporu o platnost rozhodnutí shromáždění vlastníků, není-li SVJ?

Ustanovení § 1209 má v případě SVJ přednost před § 258. Vyplývá to z § 1221 „Nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku.“

Jednak nevím, jak jste přišel na to, že o správném použití § 258 ohledně neplatnosti usnesení SVJ to zde píší osoby bez právního vzdělání a za druhé pokud skutečně jste soudce, jste ostuda české justice (tedy jeden z mnoha), který rozhoduje v rozporu s úmyslem zákonodárce.

Důležitý důvod nikdy neměl být posuzován u nezákonných nebo neplatně přijatých usnesení. Tuto zrůdnou aplikaci zákona vymysleli osoby postrádající smysl pro spravedlnost a ignorující smysl zákona, úmysl zákonodárce, ústavu a listinu práv a svobod.

Podle starého občanského zákoníku vše neplatně přijaté (pro nezákonost, pro rozpor se stanovami) bylo absolutně neplatné.

Dle současného občanského zákoníku se pro vše neplatně přijaté má použít jen a pouze § 258.

U těchto neplatně přijatých rozhodnutí je jakékoliv posuzování jejich důležitosti soudem a nevyslovení neplatnosti na základě nedůležitosti je odepřením práva na soud a jako takové je protiústavní… Jednoduše protože v právním státě nelze tolerovat nezákonnost s odkazem na subjektivní pocit nedůležitosti pro bohorovného soudce…

Pouze u platně přijatých rozhodnutí má být umožněn soudní přezkum pouze v důležitých záležitostech.

Například pokud platně (v souladu se zákonem a stanovami) SVJ přijme usnesení o například pozlacené střeše, je na místě aby takto nesmyslně drahý materiál soud zamítl jakožto ochranu minoritního vlastníka před rozmary majority. A tady je namístě posoudit, jestli cena a s ní související důležitost opravňuje k zásahu do poměrů SVJ proti majoritě ve prospěch minority…

Více o právu na rozhodnutí soudem a právu na soudní přezkum usnesení máte například v tomto vlákně http://www.portalsvj.cz/…ne-15–3–2017#…

To že české soudy neustále judikují vadný postup a odmítají přístup k soudu s odkazem na „nedůležitost“ důvodu považuji za něco, co dříve či později změní Ústavní soud ČR buď sám, nebo na základě prohry českého státu u ESLP.

Protože si nedovedu představit žádný ústavně konformní důvod pro diskriminaci členů SVJ oproti členům sportovních spolků, členům obchodních korporací a také členům honebních společenství.

Například v případě honebních společenství je ta situace do očí bijící, protože členem honebního společenstva je automaticky každý vlastník lesního pozemku a obdobně jako v SVJ ručí za dluhy společenství.

Možnost napadnout rozhodnutí valné hromady honebního společenstva a nebo rozhodnutí přijatého mimo valnou hromadu je upraveno v § 22 zákona o myslivosti.

O přehlasovném členovi ani o důležitém důvodu tam není nic! Prostě člen se může obrátit na soud.

Dle Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 513 V současnosti existují tyto speciální zákonné úpravy neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby:

- rozhodnutí orgánu spolku (§ 258 až 261 NOZ),

- usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek (§ 1221 NOZ),

- usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným (§ 191 až 193 ZOK),

- usnesení valné hromady akciové společnosti (§ 429 a 430 ZOK),

- usnesení členské schůze družstva (§ 663 ZOK), resp. shromáždění delegátů družstva (§ 702 a 703 ZOK) a

- usnesení valné hromady honebního společenstva (§ 22 odst. 8 zákona o myslivosti).

Povšimněte si, že u SVJ se uvádí § 1221, který odkazuje na úpravu o spolku. o § 1209 NOZ na vyslovení neplatnosti tu není ani slovo.

Projděte si uvedená ustanovení, žádné z nich neomezuje soudní přezkum subjektivním názorem soudce, zda je to „důležité“ rozhodnout o zákonnosti.

Navíc dle této publikace s. 511 Opačný přístup – tedy nemožnost soudního přezkumu (ne)platnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby – by vedl k porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), ježto by se osoby dotčené vadným rozhodnutím proti němu nemohly reálně nijak bránit.

Použití § 1209 NOZ na vyslovení neplatnosti shromáždění SVJ odpírá soudní přezkum zákonnosti rozhodnutí,pokud soudce usoudí, že to není „důležité“.

Ústavněkonformní je výhradní použití § 258 a násl. NOZ pro vyslovení neplatnosti. A je to i ostatně názor i autorů této publikace.

Dle § 1221 se pro společenství použijí ustanovení o spolku kromě § 255, § 256, § 257, pokud z ustanovení o společenství nevyplývá něco jiného. Jak soudy (spíše snad autoři publikací) dovozují, že § 1209 popírá použití § 258, který je přímo označen „Neplatnost rozhodnutí orgánu spolku“ ? V něm je dokonce formulace „pro rozpor se zákonem nebo stanovami“. Dle tohoto paragrafu může podat návrh soudu dokonce každý člen spolku, nikoli jen ten přehlasovaný. Zato dle § 1209 může návrh podat jen přehlasovaný. Potom dokonce stačí nezúčastnit se shromáždění a vlastník nemá šanci podat námitky, pokud se jen omluvil a nemá „omluvenku“ jako školák, který má povinnou školní docházku nebo zaměstnanec, který je za přítomnost na pracovišti honorován a za nepřítomnost může být postižen dle pravidel.

Soudce má rozhodovat, a ne posuzovat důležitost. Důležitost posuzuje ten, kdo si soud platí.

Napsal jste: „Tuto zrůdnou aplikaci zákona vymysleli osoby postrádající smysl pro spravedlnost a ignorující smysl zákona, úmysl zákonodárce, ústavu a listinu práv a svobod.“

Tak jmenujte konkrétně. Teď tu byl zrovna uvedený příspěvěk http://www.portalsvj.cz/…rganu-spolku#… s rozhodnutím VS Praha s předsedou senátu JUDr. Holejšovským. Tak to je podle vás jeden z těch, který vymyslel tu zrádnou aplikaci zákona, osoba postrádající smysl pro spravedlnost a ignorující smysl zákona, úmysl zákonodárce, ústavu a listinu práv a svobod. Je to tak?

„Tak jmenujte konkrétně.“

6Cmo a 7Cmo.

Byla jsem na přednášce bohorovného JUDr. Holejšovského, vstupné několik tisíc Kč.

Pan soudce nedokázal odpovědět prakticky na žádnou otázku.

Myslím, že pan soudce v tom nemá jasno a nelze mu to zazlívat. Kdo v tomto státě má o oddílu 5 NOZ jasno?

To se ho tedy musím zastat. Byl jsem na několika jeho přednáškách organizovaných různými organizacemi a jako jeden z mála lektorů narovinu předem řekl, že na většinu otázek nebude umět odpovědět, protože problematika SVJ není jasná. A dá se s ním normálně diskutovat, je i schopen akceptovat vaše argumenty. Dokonce věděl, že neexistuje fond oprav, i když ve svých rozsudcích tento pojem používá také. Občas bohužel neuměl zdůvodnit svou odpověď. Není ideální, ale podle mě patří k lepším soudcům. Osobně se mi ale nelíbí, že jako soudce publikuje, ovlivňuje tím pak ostatní.

Bylo tu už několikrát citováno z komentáře JUDr. Holejšovského k judikátu VS Praha 7 Cmo 315/2015. Přepis celého komentáře jsem vložil do samostatného vlákna http://www.portalsvj.cz/…cmo-315–2015.

V závěru komentáře JUDr. Holejšovský uvádí:

„Judikát poprvé od nabytí účinnosti ObčZ takovýmto souhrnným a uceleným způsobem řeší otázky týkající se SV|J vzniklého před 1. 1. 2014 coby právnické osoby a právního režimu, jímž se řídí. Odvolací soud byl v této věci navíc nucen řešit též otázku povahy jednotek vzniklých podle BytZ a jejich možné transformace na jednotky dle ObčZ.“

Nelze upřít JUDr. Holejšovskému, že problematice SVJ rozumí. V uvedeném judikátu skutečně souhrnným a uceleným způsobem řeší otázky týkající se SV|J vzniklého před 1. 1. 2014 coby právnické osoby a právního režimu, jímž se řídí.

Také jsem byla na jeho přednášce a potvrzuji, že se choval přesně tak jak píšete.

Jenom nevím, proč školí něco, o čem dopředu říká, že vlastně neví. Já tomu říkám alibismus soudce za velké peníze.

Vědět, že fond oprav neexistuje a přesto používat tento pojem ve svých zdůvodnění je horší, než kdyby o neexistenci fondu oprav nic nevěděl.

A právník, který svůj názor neumí zdůvodnit, nemá raději takový názor šířit.

Jediný klad JUDr. Holejšovského je to, že není arogantní. Trochu mámo na soudce VS. Nemyslíte?

Magda

Magdo, myslím, že se JUDr. Holejšovský v judikátu sp. zn. 7 Cmo 315/2015 http://www.portalsvj.cz/…cmo-315–2015 jako vůbec první soudce bravurně vypořádal s vašimi argumenty, podle kterých by se podle vás měla SVJ vzniklá do 31.12.2013 řídit ZoVB a nikoliv „bytovým spoluvlastnictvím“ v NOZ. Např. uvedl na pravou míru vámi opakované výhrady o v NOZ údajně chybějících přechodných ustanoveních pro SVJ. Uvedl podrobný právní výklad otázek týkajících se SVJ vzniklého před 1. 1. 2014 coby právnické osoby a právního režimu, jímž se řídí. Tedy to, k čemu jste opakovaně i s lakem vyzývali „zastánce“ názoru, že se i „stará“ SVJ řídí dle bytového spoluvlastnic­tví NOZ.

Mám dojem, že právě proto se snažíte zpochybňovat jeho odbornost a profesionalitu, o kterých není v odborné veřejnosti pochybností.

mám dojem, že vám došly argumenty a jste zahnán do kouta, a proto se začínáte navážet do diskutujících. Jak ubohé.

:-) Pavlíku, obávám se, že každý z nás má zcela jiný názor na to, co je bravurní.

Považuji toto vypořádání s mými argumenty za exhibicionizmus JUDr. Holejškovského. Udělal to tak, abych nemohla reagovat a napsat protiargumenty. Proti jeho „bravurní argumentaci„ se nelze dovolat, neboť spor vrátil na začátek s tím, že vlastně nejspíš nejsem aktivně legitimována k žalobě. JJ, je to šalamoun.

Tento spor zdaleka není u konce a bude mít dozajista vývoj. A protože v této věci máme nařízené jednání na září, vím i to, že JUDr. Holejšovský již dále exhibovat nebude.

Magda

Magdo, uvedla jste „spor vrátil na začátek s tím, že vlastně nejspíš nejsem aktivně legitimována k žalobě.“

To je prokazatelně lež. JUDr. Holejšovský v judikátu nikde neuvedl, že nejste aktivně legitimována k žalobě, k tomu nebyl oprávněn. Pokud tvrdíte opak, citujte z judikátu.

JUDr. Holejšovský jasně uvedl, že soud prvního stupně hodnotil nesprávně vaši aktivní legitimaci podle § 258, ačkoliv ji měl hodnotit podle § 1209 a podle tohoto ustanovení měl nejdříve zjistit, zda jste přehlasovaným vlastníkem a jde-li o důležitou věc. Proto rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil k novému rozhodnutí. JUDr. Holejšovský jinak ani postupovat nemohl, nemohl sám rozhodnout o vaší aktivní legitimaci, protože toto rozhodnutí musí nejdříve učinit soud prvního stupně a pak teprve v případě vašeho odvolání ho může řešit odvolací soud. Proto muselo být rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a vráceno soudu prvního stupně k rozhodnutí právě o vaší aktivní legitimaci.

I přes vaši zjevnou animozitu k JUDr. Holejšovskému byste si měla podobných lži příště vyvarovat.

Pavlíku, JUDr. Holejšovský měl vše ve spisu. Zda jsem, nebo nejsem přehlasovaný vlastník mohl klidně posoudit sám. V novém dokazování před MS nepadl žádný nový argument. Mohl tak klidně rozhodnout o tom, že jsem aktivně legitimovaná, ale podle jiného § a mohl se vyjádřit k podstatě sporu a rovnou o podstatě sporu rozhodnout. A já bych se mohla dovolat.

A nebo mohl rozhodnout o tom, že jsem na shromáždění nebyla (to věděl ze spisu a nebylo o tom sporu) a proto nejsem přehlasovaný vlastník. A já bych se opět mohla dovolat k NS, tentokrát né kvůli podstatě sporu, ale aby NS rozhodl o mé legitimaci.

Obě varianty by byly lepší, než vše vrátit na začátek.

Magda

Přece jste psala, že JUDr. Holejšovský měl uvést, že že vlastně nejspíš nejste aktivně legitimována k žalobě.

A nyní uvádite „Mohl tak klidně rozhodnout o tom, že jsem aktivně legitimovaná, ale podle jiného § a mohl se vyjádřit k podstatě sporu a rovnou o podstatě sporu rozhodnout.“ Jak vidíte, teď už sama píšete, že mohl tak klidně rozhodnout, že jste aktivně legitimována, tzn. že o tom nerozhodl, i když jste prve psala, jakoby už rozhodl, že nejspíš nejste aktivně legitimována.

Znova opakuji, odvolací soud nemůže rozhodnout za soud prvního stupně, pokud to uvedený sodu zatím neučinil podle příslušného ustanovení zákona. Takové rozhodnutí musí učinit nejdříve sám MS a teprve poté je na řadě soud odvolací.

Béďo, tentokrát si vymýšlíte vy. V mé druhé žalobě MS rozhodl v můj prospěch a žalovaná usnesení zrušil. A VS po odovolání SVJ rozhodl, že nejsem aktivně legitimovaná a žalobu zamítl.

Tak tady prosím nevykládejte, že nejprve musí rozhodnout MS. Není to pravda.

Magda

Magdo, vy se nedoplatíte.

Obdivovat člověka, který soudí, ale nedokáže odpověď na otázky ve vztahu k zákonům, kterých je spoluautorem – to si děláte srandu, že?!

„narovinu předem řekl, že na většinu otázek nebude umět odpovědět“

Měl by to nastudovat.

tak například mě ovlivnil názorem, že se na neplatnost usnesení SVJ aplikuje paragraf 258 v jím sepsaném komentáři.

Následně u soudu ovšem rozhodnul opačně a aplikaci 258 vyloučil…

Co to znamená o něm morálně, vydělávat peníze psaním knih s obsahem, jímž se pak sám neřídí, ponechám na čtenářích…

A pro zajímavost, v komentáři k občanského zákoníku, jehož je tento soudce Vrchního soudu autorem je psáno, že se má použít paragraf 258.

Přesto tento soudce rozhoduje opačně. Důvod neznám, díval jsem se na to jako blázen, když jsem tam sám byl… Zřejmě při psaní zastával názor jako já, ovšem následně se i on ohledně NOZ podvolil tomu, že se jeden konkrétní senát nejvyššího soudu rozhodl pokračovat v praxi co tu nastolil před 15 lety…

Takže senát č. 26.: JUDr. Pavlína Brzobohatá JUDr. Miroslav Ferák JUDr. Jitka Dýšková nejvyššího soudu je ten, u nehož všechna dovolání ohledně SVJ končí a který tuto praxi stvrzuje.

Pokud chcete argumentovat, že to tito nedovzdělaní jedinci dělají správně, zkuste prosím najít způsob, jak jejich praxi nechat projít testem proporcionality. Pokud neprojde, tak se jedná o ústavně nekonformní výklad.

Proč má člen honebního společenstva právo na vyslovení neplatnosti jakkoliv nedůležitého usnesení honební valné hromady v jakkoliv nedůležité věci a proč je členovi SVJ toto odpíráno?

Položil jste otázku: „Proč má člen honebního společenstva právo na vyslovení neplatnosti jakkoliv nedůležitého usnesení honební valné hromady v jakkoliv nedůležité věci a proč je členovi SVJ toto odpíráno?“

Asi proto, protože platí NOZ s ustanovením § 1209 pro SVJ a podobné ustanovení bylo i v ZoVB. Proč je takové ustanovení v NOZ nevím. Proč se někdo kompetentní už dříve neodvolal k ÚS o zrušení protiústavního ustanovení nevím. Ale nemyslím si na rozdíl od vás, že je to jen věc výkladu. Ať vykládáte ustanovení § 1209 jak chcete, vždy jeho aplikace znamená nějaké omezení možnosti obrátit se k soudu ve srovnání se spolky, pro které žádné ustanovení o důležité věci neplatí.

A já mám za to, že toto omezení je protiústavní.

V současné době mi také leží jedno dovolání v tomto smyslu u nejvyššího soudu. V tomto dovolání to rozebírám na cca 20ti stranách a nechci tu zatím tento text publikovat, uvádím jen příklady.

To, že omezujete členy SVJ oproti členům honebního společenstva bez jakéhokoliv rozumného důvodu je prostě protiústavní.

http://zakony.centrum.cz/…e-republiky/

Čl. 3

Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod.

Čl. 4

Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.

http://zakony.centrum.cz/…av-a-svobod/

Čl. 3

(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Čl. 36

(1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

Takže například práva aby vše v SVJ a v honebním společenství bylo v souladu se stanovami se můžete domáhat u soudu. Ovšem v případě SVJ vás vyhodí na základě nepředvídatelného pocitu důležitosti u toho kterého soudce. Podle mého se jedná o diskriminaci na základě majetku, neb jiným majetkem je jednotka v SVJ a jiným pozemek v honitbě.

A to prostě nejde. Protože je to v rozporu s tím, jak můžete regulovat přístup k soudu. Prostě tento výklad, tato regulace neprojde testem proporcionality.

A tedy nesplňuje

Kolhofer Minarik versus Česká republika, odstavec 90:

90. Soud připomíná, že článek 6 odst. 1 Úmluvy zakotvuje „právo na soud“, jehož součástí je právo na přístup k soudu, tj. právo zahájit řízení před soudem v občanskoprávních věcech (Osman proti Spojenému království, 28. října 1998, § 147, Sbírka rozsudkù a rozhodnutí 1998-VIII).

Možnost předložit věc soudu však sama o sobě nenaplňuje všechny požadavky tohoto ustanovení. Je také třeba prokázat, že míra přístupu poskytovaná vnitrostátními právními předpisy byla dostatečná k tomu, aby jednotlivci zajistila „právo na soud“ se zřetelem k principùm demokratického právního státu (Petkoski a ostatní proti „bývalé jugoslávské republice Makedonii“, è. 27736/03, § 40, 8. ledna 2009, který dále odkazuje na Ashingdane proti Spojenému království, rozsudek ze dne 28. května 1985, série A è. 93, § 57). Článek 6 odst. 1 Úmluvy navíc zaručuje právo na přístup k soudu, které zahrnuje nejenom právo na zahájení řízení, ale také právo na „rozhodnutí“ sporu soudem. Jak je uvedeno v judikatuře Soudu, „bylo by iluzorní, kdyby vnitrostátní právní systém smluvní strany umožňoval jednotlivci podat civilní žalobu u soudu, aniž by bylo zaručeno, že o věci bude rozhodnuto pravomocným rozhodnutím v rámci soudního řízení. Bylo by nepředstavitelné, že by článek 6 odst. 1 Úmluvy detailně popisoval procesní záruky pro strany – řízení, které je spravedlivé, veřejné a rychlé –, aniž by stranám zaručil pravomocné rozhodnutí jejich civilního sporu“ (Petkoski, viz výše, a Multiplex proti Chorvatsku, è. 58112/00, §§ 44 a 45, 10. července 2003).

„Právo na soud“ zároveň není právem absolutním a připouští jistá omezení, neboť samotná jeho povaha vyžaduje právní úpravu na úrovni státu, který má v tomto ohledu určitý prostor pro uvážení. Taková omezení ovšem nemohou vyloučit nebo omezit přístup osoby k soudu takovým způsobem nebo v takové míře, že by došlo k zásahu do samotné podstaty tohoto práva (Edificaciones March Gallego S.A. proti Španìlsku, 19. února 1998, § 34, Sbírka rozsudkù a rozhodnutí 1998-I). Krom toho zásada právního státu a pojem spravedlivého řízení, které jsou zakotveny v článku 6 odst. 1 Úmluvy, zakazují jakékoliv zasahování zákonodárce do výkonu spravedlnosti, které by mělo za cíl ovlivnit soudní rozhodování sporu (Stran Greek Refineries a Stratis Andreadis proti Řecku, rozsudek ze dne 9. prosince 1994, série A è. 301-B, § 49). viz můj komentář zde http://www.portalsvj.cz/…ne-15–3–2017#…

Jakto, že toto nenapadlo desítky soudců a jakto, že to za 17 let od vzniku SVJ novelou ZOVB nikdo nenapadnul u Ústavního soudu nevím. Prostě se v tomto zatím zřejmě nikdo neprostudoval tak do hloubky, aby to pochopil a napadnul před soudem úspěšně…

Ovšem to není poprvé, ani naposledy, u protiústavní praxe soudů týkajících se vymáhání peněz Českou kanceláří pojistitelů to trvalo 5 let, vyhláška o paušálních odměnách advokátů byla shledána protiústavní po 13ti letech atd.

Jinak o tom, co si dnešní ústavní soud myslí o diskriminaci u práva na soud si můžete přečíst například ve včera vyhlášeném nálezu http://www.usoud.cz/…i-sva-prava/

Ústavní soud však nepovažoval za nutné zrušit napadené ustanovení, neboť jakkoliv by jeho novelizace byla na místě, lze toto ustanovení ústavně konformním způsobem vyložit za pomoci analogie následujícím způsobem: Zmeškal-li poškozený či jeho zmocněnec z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, jímž uplatňuje právo, které nelze uplatnit jinak, než v trestním řízení, má právo na navrácení lhůty dle § 61 odst. 1 trestního řádu obdobně jako v případě žádosti obviněného a jeho obhájce.

Zde si všimněte, že poškozený dle ústavního soudu má právo na toto přestože zákon jej výslovně nejmenuje, jmenuje pouze obviněného.

Jsem tedy opravdu moc zvědavý, jak mi české soudu odůvodní odepření práva na soudní přezkum usnesení tak, aby nebyly v rozporu s judikaturou soudů evropských.

6Cmo 68/2017 – 119
Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci navrhovatelů: , za účasti Společenství vlastníků jednotek , o určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění účastníka přijatého mimo zasedání ve dnech 12. února 2015 až 6. března 2015, k odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 73 Cm 234/2015–86 ze dne 8. listopadu 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 73 Cm 234/2015–86 ze dne 8. listopadu 2016 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Výše uvedeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že rozhodnutí shromáždění účastníka přijaté 6. března 2015 mimo zasedání shromáždění o volbě paní Jaroslavy Sigmundové, nar. 25. srpna 1951, bytem Na Celné 708/2, Prahr, 5 – Smíchov do funkce člena účastníka pověřeného funkcí výboru předsedy účastníka je neplatné a účastník je povinen zaplatit zástupci navrhovatelů náklady řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že navrhovatelé se domáhají, aby soud určil, že rozhodnutí shromáždění účastníka přijaté 6. března 2015 mimo zasedání je neplatné, s tím, že je v rozporu se stanovami i se zákonem. Účastník uvedl, že návrh na určení neplatnosti napadeného rozhodnutí byl podán po uplynutí určené lhůty, když ta počala počal běžet 6. března 2015, kdy došlo k vyvěšení výsledku hlasování, a nikoliv od 16. března 2015, kdy se o výsledku hlasování dozvěděli navrhovatelé. K tomu navrhovatelé uvedli, že s výsledkem hlasování měli možnost se seznámit až 16. března 2015 a členům účastníka, kteří v místě sídla účastníka nebydlí, výsledek nebyl oznámen vůbec, že ani listina s výzvou k hlasování ani listina s výsledkem hlasování neobsahují datum vyhotovení, a neboť na obou listinách bylo uvedeno, že hlasování probíhá do 6. března 2015, tj. včetně 6. března 2015, pročež nemohly být v poslední den hlasování známy konečné výsledky a že v oznámení výsledku hlasování není uvedeno, kdo jej činí a jaké je úplné znění přijatého usnesení. Soud dále uvedl, že zjistil, že na začátku roku 2015 řešilo shromáždění účastníka skutečnost, že výbor účastníka je pro nedostatečný počet členů nefunkční, a že se mu nové členy výboru nepodařilo zvolit, že v návaznosti na to bylo vyvoláno hlasování o rozhodnutí shromáždění mimo zasedání o volbě paní Jaroslavy Sigmundové předsedou účastníka, které probíhalo od 12. února 2015 do 6. března 2015, a že na základě tohoto hlasování byla paní Jaroslava Sigmundová předsedkyní účastníka zvolena poměrem hlasů 7.262 (pro) ku 1.635 (proti) a 4.359 (zdrželo se) z celkem 13.256 hlasů, které byly sečteny 6. března 2015 v podvečerních hodinách za přítomnosti Jaroslavy Sigmundové, MUDr. Marie Loníkové, Marie Abazy a jednatele společnosti Barmina s. r. o., že ačkoliv Jaroslava Sigmundová, MUDr. Maria Loníková, Marie Abaza a jednatel společnosti Barmina s. r. o. sepsali záznam o vyvěšení výsledku hlasování 6. března 2015 v 19:00 hodin, ostatní členové se o výsledku hlasování dozvěděli 16. března 2015. Soud konstatoval, že na účastníka se ve smyslu § 3041 obč. zák. vztahuje od 1. ledna 2014 současná právní úprava. Konstatoval, že dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu se stanovami účastníka i se zákonem. Rozpor se stanovami účastníka soud shledal ve skutečnosti, že se nejednalo o případ, ve kterém lze podle stanov účastníka rozhodnout mimo zasedání. Rozpor napadeného rozhodnutí se zákonem soud shledal ve skutečnosti, že podle § 1211 obč. zák. musí návrh na rozhodnutí mimo zasedání obsahovat, mimo jiné, návrh usnesení, čímž se v souladu s výkladem odbornou právní naukou myslí plné znění navrhovaného usnesení, o kterém se hlasuje, jakož i ve skutečnosti, že podle §§ 1211 a 1213 obč. zák. ve spojení s §§ 561 odst. 1 a 562 odst. 1 obč. zák. se vyžaduje aby návrh na rozhodnutí mimo zasedání, jakož i oznámení výsledku hlasování musí jakožto písemně činěné právní jednání obsahovat podpis toho, kdo jej činí. U posuzovaného rozhodnutí nebyl dodržen zákonný požadavek, že návrh na rozhodnutí mimo zasedání musí obsahovat, mimo jiné, návrh usnesení, když návrh na rozhodnutí mimo zasedání neobsahoval plné znění navrhovaného usnesení. Dále nebyl u posuzovaného rozhodnutí dodržen požadavek na bezvadnost písemné formy návrhu na rozhodnutí mimo zasedání a oznámení o výsledku hlasování, když ani z jednoho dokumentu nebylo pro absenci podpisu jednající osoby zřejmé, kdo jej činí a zda je oprávněn jej činit. Námitku účastníka, že návrh na určení neplatnosti napadeného rozhodnutí byl podán až po uplynutí tříměsíční lhůty, tedy až po zániku práva domáhat se určení neplatnosti napadeného rozhodnutí, neshledal důvodnou. Dospěl totiž k závěru, že tvrzení účastníka, že navrhovatelé se mohli o rozhodnutí dozvědět již 6. března 2015, kdy bylo kolem 7. hodiny večerní vyvěšeno oznámení o výsledku hlasování na domovní nástěnku, jev rozporu s tím, že 6. března 2015 byl poslední den, ve kterém měli členové účastníka právo hlasovat, a tedy nemohlo být toho dne přistoupeno ke sčítání hlasů a k oznámení výsledku hlasování, když v tu dobu ještě nevykonali všichni členové své hlasovací právo. Uzavřel, že návrh na určení neplatnosti napadeného rozhodnutí byl podán v souladu s § 1221 obč. zák. ve spojení s 259 obč. zák., tedy včas. Námitku, že soud by měl být při rozhodování o návrhu na vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí vázán rozhodnutím rejstříkového soudu, kterým byl na základě napadeného rozhodnutí proveden zápis do veřejného rejstříku, shledal soud rovněž nedůvodnou. Jak plyne z příslušné úpravy, v rámci rejstříkového řízení není zkoumána obsahová platnost listin, na jejichž základě se provádí zápis do některého z veřejných rejstříků, nýbrž pouze konkrétně vyjmenované, především formální náležitosti oněch listin. Dále dospěl k závěru, že nejsou dány ani předpoklady podle § 1221 obě. zák. ve spojení s § 260 obě. zák., za kterých by neplatnost napadeného rozhodnutí nevyslovil i přesto, že by bylo v rozporu se stanovami nebo se zákonem. Napadené rozhodnutí bylo přijato způsobem, pro který nebyly podle stanov vůbec dány předpoklady a bylo rozhodováno o natolik významné otázce jako je obsazení statutárního orgánu, a proto je nutno uzavřít, že se nejedná o záležitost, která by neměla závažné právní následky a u které by současně bylo v zájmu účastníka hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit, nebo kterou by bylo podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře. Návrhu vyhověl.

Proti rozsudku se žalovaný odvolal. Uvedl zejména, že na jednání konaném dne 8. 9. 2016 došlo k odročení jednání na termín 4. 10. 2016 v 09:00 hodin. Zástupce žalovaného následující den, po kontrole svého kalendáře a později, zaslal soudu prvního stupně žádost o odročeni nařízeného jednání z důvodu, že na stejný termín již má nařízeno jednání před soudem, avšak soud prvního stupně na tuto žádost nijak nereagoval. V důsledku postupu soudu jednání dne 4.10.2016 proběhlo bez účasti žalovaného i jeho zástupce. Na tomto soudním jednání přitom byla vyslýchána svědkyně žalující strany paní Barchánková, které tak zástupce žalovaného neměl možnost klást otázky či posoudit objektivnost její svědecké výpovědi. V důsledku tohoto postupu soudu je řízení postiženo vadou mající povahu zásahu do jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny. Dále uvedl, že navrhoval výslech svědkyně MUDr. Loníkové. Soud však tuto osobu nepředvolal na adresu uvedenou v evidenci obyvatel a posléze rozhodl, že výslech nebude proveden z důvodu nadbytečnosti. Soud ani nesplnil poučovací povinnost o koncentraci řízení dle ust. § 118b o.s.ř. Též je evidentní, že žalobci žalobu podali dne 15.6.2015 opožděně po uplynuti tříměsíční prekluzivní lhůty. Náklady řízení v částce 235.602,60 Kč považuje za extrémně vysoké. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení a aby nařídil věc projednat a rozhodnout jiným samosoudcem činným u soudu prvního stupně.

Navrhovatelé ve vyjádření k odvolání uvedli, že všechny námitky účastníka jsou nedůvodné. Ztotožnili se se zjištěními i závěry soudu a navrhli potvrzení napadeného rozhodnutí.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a násl. o.s.ř. a dospěl k tomu, že odvolání je důvodné, byť z jiných důvodů, než které uvedl účastník.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatelé se domáhali, aby soud určil, že rozhodnutí shromáždění účastníka přijaté 6. března 2015 mimo zasedání je neplatné, neboť je rozporu se stanovami i se zákonem. Účastník uvedl, že návrh na určení neplatnosti napadeného rozhodnutí byl podán po uplynutí prekluzivní lhůty. Soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu se stanovami účastníka i se zákonem. Námitku účastníka, že návrh byl podán až po uplynutí tříměsíční lhůty neshledal důvodnou. Námitku, že soud by měl být při rozhodování o návrhu na vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí vázán rozhodnutím rejstříkového soudu, kterým byl na základě napadeného rozhodnutí proveden zápis do veřejného rejstříku, shledal rovněž nedůvodnou. Dále soud dospěl k závěru, že nejsou dány předpoklady podle § 1221 obě. zák. ve spojení s § 260 obě. zák., za kterých by neplatnost napadeného rozhodnutí nevyslovil i přesto, že bylo v rozporu se stanovami nebo se zákonem. Návrhu vyhověl.

Odvolací soud se ztotožnil s výše uvedenými zjištěními soudu prvního stupně. Ztotožnil se i se závěrem, že návrh na určení neplatnosti napadeného rozhodnutí byl podán včas a že námitka, že soud by měl být při rozhodování o návrhu na vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí vázán rozhodnutím rejstříkového soudu, kterým byl na základě napadeného rozhodnutí proveden zápis do veřejného rejstříku, je nedůvodná. Odvolací soud však dále konstatoval, že ust. § 3041 odst.1 o.z. právní povahu SVJ podřizuje občanskému zákoníku, a tedy pak na případy soudního přezkumu rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek jako nejvyššího orgánu SVJ dopadá výlučně nová právní úprava účinná od 1.1.2014. Je tak třeba postupovat podle § 1209 odst.1 o.z., podle něhož je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí; není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká. Podle § 1209 odst. 2 o.z., je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se. Z výše uvedeného je zjevné, že soud prvního stupně neaplikoval na daný případ speciální ust. § 1209 odst.1 o.z., čímž se dopustil pochybení, které má vliv na výsledek řízení. Pokud soud prvního stupně nezkoumal aktivní věcnou legitimaci navrhovatelů, nezabýval se primární otázkou, zda navrhovatelé byli přehlasovanými vlastníky či nikoli, z hledisek ust. § 1209 odst.1 o.z., nelze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně. Jak vyplývá z výše uvedeného, pro posuzování aktivní věcné legitimace resp. zákonných oprávnění navrhovatelů v řízení dle § 1209 o.z. se nepoužijí kritéria ust. § 258 o.z., § 260 o.z., leč speciální kritéria uvedená přímo ve speciálním ust. § 1209 o.z., tedy že navrhovatel musí být přehlasovaným členem společenství, dále pak, že musí jít o důležitou záležitost. Teprve je-li prokázáno splnění těchto dvou zákonných podmínek, může soud přistoupit k věcnému přezkumu napadeného usnesení shromáždění vlastníků jednotek včetně procesu jemu předcházejícímu. Ust. § 258 a násl. o.z. se použije jen přiměřeně na základě § 1221 o.z., podle nějž nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku. 

Odvolací soud dále uvedl, že podle § 219a odst.1 písm. b) o.s.ř. odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže rozhodnutí není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů. V daném případě je rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť soud prvního stupně chybně aplikoval právní předpis, když nezkoumal, zda jsou dány základní podmínky nutné pro věcný přezkum napadeného rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek stanovené ust. § 1209 o.z. Odvolací soud proto podle citovaného ustanovení zákona rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a podle § 221 odst.1 písm. a) o.s.ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. V něm se nejprve bude zabývat tím, zda jsou splněny podmínky dané ust. § 1209 odst.1 o.z., tedy zda byli navrhovatelé přehlasovanými vlastníky (členy) společenství, a pokud ano, pak zda jsou napadená usnesení shromáždění natolik podstatná ve vztahu k navrhovatelům i k dalším členům společenství, že je dán důležitý důvod pro vedení řízení o jejich neplatnost ve smyslu § 1209 odst.1 o.z. Z uvedených důvodů se nezabýval ostatními námitkami odvolatele.

V Praze dne 28. června 2017

Číslo jednací: 7Cmo 471/2015 – 175

Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci žalobců: , proti žalovanému: Společenství vlastníků jednotek , o určení neplatnosti usnesení shromáždění SVJ ze dne 14.10.2014 a o uložení dočasného zákazu jednat podle napadeného rozhodnutí, k odvolání obou žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. září 2015, č.j. 47Cm 341/2014–70, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. září 2015 č.j. 47 Cm 341/2014–70 s e potvrzuje. Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žaloba na určení neplatnosti usnesení shromáždění Společenství vlastníků jednotek pro dům čp. 279 v ulici Bezručova v Berouně ze dne 14.10.2014 a o uložení dočasného zákazu jednat podle napadeného rozhodnutí se zamítá (výrok I.), žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit advokátovi žalovaného částku 6.776,–Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že oba žalobci se domáhali vůči žalovanému, aby soud určil neplatnost bodu 4 a bodu 10 usnesení, přijatého shromážděním Společenství vlastníků jednotek pro dům čp. 279 v ulici Bezručova v Berouně (dále jen SVJ) dne 14.10.2014. Žalobci v žalobě uvedli, že uváděné body byly přijaty v rozporu se zákonem a stanovami SVJ, neboť formulace bodu 4 usnesení („Odsouhlasení vybudování nezávislého vstupu na půdu“) je v zápise z jednání shromáždění nejasná a nesrozumitelná, neuvádí plné znění přijatého usnesení a k tomuto bodu nebyl ani připojen žádný podklad k jednání. Usnesení k danému bodu nemohlo být přijato, jelikož nebylo dosaženo požadované kvorum tří čtvrtinové většiny všech členů SVJ. V případě bodu 10 usnesení (Schválení zvýšení příspěvků dlouhodobých záloh) pak žalobci rovněž poukazují na nesrozumitelnost, když lze ze zápisu dovozovat, že bylo přijato usnesení o zvýšení příspěvků do fondu oprav, avšak z něho nevyplývá přijetí usnesení o výši a splatnosti částek, jaké plochy, jaká je splatnost. Podkladem pro stanovení záloh musí být plán nákladů na opravy s uvedením jejich výše. SVJ však nikdy o nějakém plánu oprav nehlasovalo a jestliže není znám účel záloh, pak není záloha zúčtovatelná. Žalovaný k žalobě uvedl, že v případě bodu 4 napadeného usnesení shromáždění se v žádném případě nehlasovalo o samotném vybudování vstupu na půdu, když takové vybudování výlezu bylo předneseno vlastníkům jako závazná povinnost a hlasovalo se o konkrétním zhotoviteli stavební úpravy a jeho cenové nabídce. Ačkoliv nutnost provedení zmíněných prací s ohledem na celkový, nevyhovující technický stav objektu, který dokladuje vypracovaný znalecký posudek je i žalobcům znám, odmítají se podílet na tvorbě dlouhodobé zálohy, přičemž žalobci již dluží na platbách a dlouhodobých zálohách od roku 2011 částku 98.810,–Kč. Současná výše finančních prostředků SVJ nedovoluje provést vyžadující rekonstrukci objektu. Ze zákona pak nevyplývá žádná povinnost stanovit a odsouhlasit dlouhodobý plán oprav a stanovit též kalkulaci předpokládaných nákladů, jako nezbytnou podmínku pro zvýšení záloh. Soud prvního stupně uvedl, že předmětem žaloby na neplatnost usnesení není procedurální důvod, nebo zájem osoby hodný právní ochrany, nýbrž důležitost důvodu k přezkumu napadaného usnesení shromáždění SVJ v bodech 4 a 10 jako primární předpoklad podání žaloby a samotného přezkumu usnesení soudem. Žalobci v žalobě výslovně odkazují na ustanovení § 1209 odst. 1 o.z. Soud prvního stupně tudíž posuzoval důležitost důvodu, včetně z hlediska existence aktivní legitimace žalobců. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. 4567 soud prvního stupně zjistil, že oba žalobci jsou vlastníky a spoluvlastníky jednotek v domě čp. 279, Bezručova 279/14, Beroun. Z úředního povolení Místního národního výboru v Berouně čj. 711–4823–12/7–1950/Ma ze dne 29.7.1950 zjistil, že tento správní orgán vydává tímto kolaudační rozhodnutí, kterým povoluje obývání a užívání stavby v Berouně, čp. 279 s tím, že zároveň stanovuje dodatečné splnění podmínek, mimo jiné i zřízení přímého přístupu na půdu ze schodiště pomocí padáku se žebříkem připevněným ke zdi. Z pozvánky na schůzi shromáždění SVJ ze dne 15.9.2014 zjistil, že pod bodem 3 má schůze odsouhlasit vybudování nezávislého vstupu na půdu, pod bodem 9. pak má schůze schválit zvýšení příspěvků dlouhodobé zálohy. Pozvánka odkazuje na podklady k jednotlivým bodům programu, jež budou k nahlédnutí u předsedy SVJ, popř. mohou být poskytnuty v elektronické podobě. Ze zápisu z jednání shromáždění SVJ konaného dne 14.10.2014 zjistil, že žalobci se osobně shromáždění neúčastnili, byli však zastoupení Ing. Petrou Hofbauerovou na základě doložených plných mocí. Tato osoba jako zmocněnec jednala a hlasovala za žalobce jejich jménem. Z obsahu zápisu dále soud zjistil, že bod 4. zní: „Odsouhlasení vybudování nezávislého vstupu na půdu“. Předseda informoval o povinnosti vybudovat vstup na základě kolaudačního rozhodnutí a upozornění stavebního úřadu. Cenová nabídka : 11.132,–Kč bez žebříku. Hlasování : pro 4 hlasy, proti dva hlasy (Bláha, Hofbauerová). Zdržel se : Nikdo. Návrh schválen (68,58%). Z výzvy Městského úřadu Beroun ze dne 12.5.2015 č.j. MBE/8909/2015/VÝST-NoM soud zjistil, že stavební úřad vyzývá žalovaného jako vlastníka nemovitosti č.p. 279 v ulici Bezručova, Beroun, že podmínka povolení k užívání stavby (předmětného domu) vydaného v roce 1950, a to existence přímého přístupu na půdu ze schodiště, nebyla doposud splněna, a proto je vlastník vyzýván ke sjednání nápravy ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení výzvy, pod pohrůžkou pokuty do výše 200.000,–Kč. Z cenové nabídky na provedení výlezu na půdu bylo zjištěno, že Pavel Císař, OKSTAV Beroun vypracoval cenovou nabídku na provedení výlezu na půdu za cenu 11.132,–Kč. Z obsahu zápisu z jednání shromáždění SVJ konaného dne 14.10.2014 soud rovněž zjistil, že bod 10 usnesení zní : Schválení zvýšení příspěvků dlouhodobých záloh. Návrh na zvýšení fondu oprav z 15,–Kč na 25,–Kč za metr čtvereční plochy s účinností od prosince 2014. Pan Bláha požaduje uvést v zápisu, že společenství vlastníků není spořitelnou. Hlasování : pro 4 hlasy, proti nikdo, zdržel se Bláha, Hofbauerová. Návrh schválen (68,58%). Ze stanov SVJ schválených dne 3.4.2013 pak soud zjistil, že podle čl. VII., bod 14, na který odkazují žalobci, je třeba souhlas všech členů společenství, jde-li o změnu účelu užívání stavby, změnu stavby. Souhlas 3/4% většiny všech členů společenství je zapotřebí u stavebních úprav spočívajících v modernizaci, rekonstrukci a opravách společných částí domu, jimiž se nemění uspořádání domu a zároveň velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu a dále u taxativně vyjmenovaných otázek vztahujících se ke stanovám, k prohlášení vlastníka, k uzavření smlouvy o zástavě, ke způsobu rozúčtování a k rozdělení zisku (bod 13). Z předmětných důkazů měl soud prvního stupně za prokázané, že v případě projednávání a hlasování o bodu 4, tj. vybudování nezávislého vstupu na půdu objektu, je zásadním zjištěním již daná, závazná podmínka spojená s kolaudací majiteli objektu ze strany správního orgánu a o samotné otázce, zda vybudovat nezávislý vstup na půdu či nikoli, shromáždění skutečně nehlasovalo a vzhledem na prokázaný stav ani hlasovat nemohlo. Nutno přisvědčit tak žalovanému, že se předmětem hlasování stala toliko již jen cenová nabídka zhotovitele nezávislého vstupu na půdu budovy. V případě hlasování a přijetí usnesení nepatří uvedená záležitost (bod 4) do žádné z taxativně vyjmenované oblasti požadované tří čtvrtinové většiny členů SVJ. Poté soud citoval ustanovení § 1209 odst. 1 o.z. a uvedl, že při posuzování důležitosti důvodu k přezkumu bodu 4 přijatého usnesení shromáždění SJV ze dne 14.10.2014, vycházel z charakteru přijatého rozhodnutí, jež jako následek musí představovat určitý vznik, změnu či zánik práv a povinností. V daném případě nebylo zjištěno, že by byla v důsledku hlasování a přijetí usnesení v tomto bodu uzavřena konkrétní smlouva či existovala jiná právní skutečnost, jež by v důsledku přijatého usnesení vyvolala vznik či změnu nebo zánik práv a povinností. Vlastní realizace rozhodnutí orgánu státní správy, tedy provedení výstupu na půdu, resp. toliko odsouhlasení cenové nabídky stavebních prací tedy nezpůsobuje vznik, změnu či zánik práv a povinností žalobců nebo žalovaného. Soud tudíž důležitost důvodu k přezkumu usnesení ve smyslu citovaného ustanovení § 1209 odst. 1 o.z. neshledal. Ani následné provedení vstupu na půdu jedním z vlastníků a posouzení jeho jednání pak nemá žádný význam k napadenému usnesení. Soud prvního stupně se takovou záležitostí v tomto sporu nemohl zabývat. V případě bodu 10 přijatého usnesení shromáždění SJV, zákon zcela jasně vyžaduje, aby byl takový žalobce, tedy vlastník, přehlasovaným vlastníkem jednotky. To vyplývá ze samotného znění zákona. Soud prvního stupně však zjistil provedením důkazu obsahem zápisu, že žalobci na shromáždění proti návrhu na zvýšení příspěvků dlouhodobých záloh, tedy příspěvků do fondu oprav, nehlasovali. Nejedná se tudíž v jejich případě o přehlasované vlastníky jednotek a žalobcům proto nelze přiznat aktivní legitimaci, což je základním předpokladem pro uplatnění samotné žaloby. Dále soud prvního stupně uvedl, že odsouhlasení změny příspěvků dlouhodobých záloh nevyžaduje žádný exaktní plán oprav, postačuje předpoklad určitého provedení rekonstrukcí či oprav. Ostatně vždyť už od počátku vzniku SVJ se platily dlouhodobé zálohy do fondu oprav a v tomto případě se hlasovalo o pouhé zvýšení příspěvku. Tyto zálohy nejsou zúčtovatelné. Soud rovněž v souvislosti s tvrzením žalobců, že usnesení bylo přijato v rozporu se zákonem a stanovami SVJ, když zápis neobsahuje plný text, je nesrozumitelný a jedná se o zdánlivý právní úkon, hodnotil tyto námitky, resp. výhrady k zápisu, jako bagatelní, a jsou-li spojeny s požadavkem na vyslovení neplatnosti rozhodnutí (zde usnesení) shromáždění, jde o přezkum platnosti rozhodnutí podle ustanovení § 258 a násl. o.z. Soud prvního stupně proto při zkoumání a hodnocení obsahu přijatého usnesení, zachyceného v citovaném zápise ze schůze, postupoval podle ustanovení § 555 a násl. o.z., kdy právní jednání schůze SVJ posuzoval podle svého obsahu. Vyložil též úmysl jednajícího, v tomto případě předsedy SVJ, který v bodu 4 zjevně nechal hlasovat o vlastním zbudování vstupu na půdu poté, kdy byla schůze informována o povinnosti vyplývající z rozhodnutí správního orgánu. A tento úmysl musel být ostatním vlastníkům plně znám již z předchozích jednání. V případě namítané nedostatečnosti plného textu usnesení soud prvního stupně z obsahového, stylistického a logického pohledu považoval znění bodu 4 za dostatečně určité a srozumitelné, nezakládající pochybnosti o smyslu a účelu věci, o které bylo hlasováno a přijato usnesení. Ani v tomto směru soud nezjistil, že by napadené usnesení odporovalo stanovám či dokonce zákonu. Na základě uvedeného proto soud prvního stupně, když zamítl další návrhy na doplnění dokazování takovými důkazy, které neměly významovou či přímou vazbu k posuzovaným bodům usnesení, žalobu žalobců na určení neplatnosti usnesení SVJ a na uložení zákazu jednat podle napadeného usnesení, jako neopodstatněnou, zamítl. O náhradě nákladů řízení v rozsahu přiznaných dvou úkonů právní služby po 2.500,–Kč, dvou režijních paušálů po 300,–Kč, vše podle § 7 a § 9 odst. 3, písm. a), § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, 21%DPH, ve prospěch žalovaného, pak rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., tj. s přihlédnutím k výsledku tohoto řízení.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. V odvolání namítl, že soud prvního stupně se vůbec nezabýval a nerozhodl o návrhu žalobců na ustanovení opatrovníka žalovanému dle § 29 odst. 2 o.s.ř. Poukázal na to, že nebyly splněny podmínky řízení, neboť v rozporu s § 21 odst. 4 o.s.ř. za právnickou osobu (žalovaného) jednal p. Jan Salva, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (žalovaného). A dále za právnickou osobu (žalovaného) jednal JUDr. Jaroslav Tenkrát – na základě plné moci udělené právě p. Janem Salvou, tedy rovněž osoba, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (žalovaného), neboť hájí zájmy p. Jana Salvy a nikoli zájmy žalovaného. Žalobci ve svém podání ze dne 4.9.2015 pouka­zovali, že zájmy členů výboru, včetně jeho předsedy p. Jana Salvy, jsou v rozporu se zájmy žalovaného, neboť členové výboru hájí vlastní zájmy na úkor zájmů žalovaného, jehož žalobci jsou členy. Zájmem žalovaného je dodržovat právní předpisy a stanovy žalovaného, vést účetnictví v souladu se zákonem o účetnictví, řádně hospodařit s finančními prostředky, vykonávat činnosti vztahující se k uplatňování ochrany práv vlastníků jednotek… Uvedl, že zápis musí obsahovat plné znění přijatých usnesení a je podepisován předsedou výboru p. Janem Salvou (čl. 7 odst. 9 a odst. 18 stanov) a zapisovatelem. K tomu žalobci uvedli, že zapisovatelem je vždy na jednání shromáždění zvolen jeden ze zbývajících dvou členů výboru (p. Ladislav Mašek nebo p. Jitka Voháňková), neboť členové výboru disponují většinou hlasů (57,7%) potřebnou pro zvolení zapisovatele. Porovnáním audiozáznamů pořizovaných z jednání shromáždění pak vyplývá, že výbor včetně p. Jana Salvy hájí své vlastní zájmy, neboť zápisy z jednání shromáždění neodpovídají audiozáznamu, obsahují nepravdivé informace a jsou psány tendenčně ve prospěch výboru, přestože zájem žalovaného je zaznamenat pravdivě průběh jednání shromáždění a rovněž zaznamenat plná znění přijatých usnesení. Rovněž zapisovatelem dotčeného zápisu z jednání shromáždění ze dne 14.10.2014 byl člen výboru p. Ladislav Mašek a ověřovatelem pak p. Jan Salva, předseda výboru žalovaného. Z tohoto vyplývá, že p. Jan Salva hájí své vlastní zájmy (obhajuje sebe jako ověřovatele zápisu) na úkor zájmů žalovaného, jimiž jsou zaznamenat pravdivě průběh jednání shromáždění a zaznamenat plná znění přijatých usnesení. Uvedl, že členové výboru žalovaného (p. Jan Salva, p. Ladislav Mašek a p. Jitka Voháňková) omezují vlastnického právo žalobců neoprávněným a nezákonným zabráním si části společného pozemku pro své výlučné užití pro parkování svých vozidel a zásadně odmítají tuto situaci řešit (jak vyplývá z korespondence mezi výborem a žalobci a z audiozáznamů z jednání shromáždění). I v tomto případě hájí členové výboru pouze své zájmy, přestože zájem žalovaného je uplatňovat ochranu práv vlastníků jednotek. Poukázal na rozpor mezi zájmy výboru žalovaného, včetně p.Salvy a zájmy žalovaného, který je zcela zřejmý z nečinnosti výboru žalovaného v případě znaleckého posudku zhodnocujícího stav střechy. Tento znalecký posudek zhotovený 6.6.2014 na základě prohlídky střechy provedené 28.5.2014 zhod­nocuje střechu mimo jiné takto: „Na krokvích byly zjištěny stopy po zatékání. Komínové lávky byly vytvořeny z ocelové konstrukce s vloženými ocelovými rošty. Vlivem silné koroze se již rošty místy rozpadají. Rozhodně ve zjištěném stavu neumožňují bezpečný přístup ke komínům. Navzdory tomuto závěru znalce a přes opakované výzvy žalobců k okamžitému provedení oprav dle znaleckého posudku je výbor žalovaného včetně p. Salvy nečinný, neboť jejich záměrem je nutnou rekonstrukci střechy provedenou dle platných norem co nejvíce oddálit z důvodu nevyhovující finanční situace jeho a i dalších spoluvlastníků s výjimkou žalobců a p. Tesaříka. Žalobci ve svých vyjádřeních výboru opakovaně konstatují připravenost podílet se na nákladech této stavební opravy a dispozici dostatečnými finančními prostředky. O zájmu členů výboru, včetně p. Jana Salvy v rozporu se zájmy žalovaného svědčí i stavební řízení a okolnosti týkající se neoprávněně bez potřebného souhlasu 75% všech členů žalovaného vybudovaného vstupu na půdu ze schodiště členem výboru p. Ladislavem Maškem ve dnech 15.- 17.6.2015, jenž je předmětem napadaného usnesení. Člen výboru p. Ladislav Mašek provedl tuto stavební úpravu nejen přes vyslovený nesouhlas shromáždění dne 20.3.2014, ale i bez stavebního povolení v rozporu s § 108 stavebního zákona a bez potřebné dokumentace (především statického posudku a závazného stanoviska Hasičského záchranného sboru). V průběhu stavby byl upozorňován zástupkyní žalobkyně, že se jedná o zásah do samonosné betonové desky a vybourání otvoru do této desky může poškodit statiku desky, výzvy zástupkyně žalobkyně k předložení statického posudku pak p. Ladislav Mašek zcela ignoroval. Z následného statického posudku Doc. Dr. Ing. Luboše Podolky č. 160/2015, který předložila stavebnímu úřadu zástupkyně žalobkyně, poté vyplynulo, že je narušena statika desky a z tohoto důvodu je doporučeno vyztužení desky. Stavební úřad v Berouně pak vydal dne 17.6.2015 výzvu k bezodkladnému zastavení prací č. j. MBE/39905/2015/VÝST-Čp z důvodu narušené statiky a dále dne 18.6.2015 vydal oznámení zahájení řízení o odstranění stavby č.j. MBE/39986/2015/VÝST-Čp z důvodu nepředložení stavebního povolení. Na tuto výzvu reagoval z výboru pouze p. Ladislav Mašek dne 12.7.2015 s tím, že je vše v pořádku a zasílá na Českou komoru autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě stížnost. Dále namítl, že soud prvního stupně nikterak v průběhu jednání dne 16.9.2015 neplnil svou poučovací povinnost v rozporu s § 5 o.s.ř.. neboť soudce v průběhu jednání žalobce nikterak nepoučoval, pouze nechal jen do protokolu zaznamenat věty ..Po poučení podle § 118a o.s.ř…/' a dále „Po poučení podle ust. § 119a o.s.ř…". K tomu odkázal na nález Ústavního soudu I.ÚS 63/96 ze dne 25.6.1997. Uvedl též, že soud prvního stupně zcela opomenul poučení dle § 118a odst. 2 o.s.ř.. neboť, jak vyplývá z protokolu o jednání před soudem prvního stupně dne 16.9.2015 nevyzval v průběhu jednání žalobce v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř., měl-li za to, že věc je možná po právní stránce posoudit jinak než podle právního názoru žalobců, aby v potřebném rozsahu doplnili vylíčení rozhodných skutečností, přičemž tato informovanost by vedla k vytvoření adekvátního procesního prostoru žalobců, aby mohli reagovat odpovídajícími návrhy, svým postupem soud prvního stupně opustil princip právní jistoty a zásadu předvídatelnosti práva, porušil v řízení právo na spravedlivý proces.

Dále polemizoval se závěry soudu prvního stupně ohledu bodu 4 napadeného usnesení „Odsouhlasení vybudování nezávislého vstupu na půdu" s tím, že nelze souhlasit s názorem soudu prvního stupně, který uvádí, že zásadním zjištěním je již daná závazná podmínka spojená s kolaudací v roce 1950 (tedy před 64 lety) a dále že z tohoto důvodu shromáždění žalovaného nemůže hlasovat o předmětném vybudování vstupu na půdu ze schodiště. Zdůraznil, že stavební úřad vydal výzvu k zjednání nápravy k vybudování vstupu na půdu ze schodiště č.j. MBE/8909/2015/VÝST-NoM dne 12.2.2015 (tedy až po dotčeném jednání shromáždění dne 14.10.2014), ve které uvádí že podmínka kolaudačního rozhodnutí z roku 1950 ohledně vstupu na půdu ze schodiště nebyla splněna a přístup na půdu prostřednictvím bytu č. 6 v 2. nadzemním podlaží nesplňuje § 24 odst. 7 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích stavby, neboť ke komínu musí být zabezpečen trvalý přístup budovou. Dále stavební úřad ve svém sdělení č.j. MBE/9994/2015/VÝST-NoM ze dne 16.2.2015 uvedl, že zbývající dvě ze tří dosud nesplněných podmínek kolaudačního rozhodnutí z roku 1950 nemusí být splněny s ohledem na časový odstup vydaného kolaudačního rozhodnutí. Odvolatel zdůraznil, že dle judikatury jsou z hlediska materiálního uvedené tři podmínky kolaudačního rozhodnutí z roku 1950 nevykonatelné, neboť lhůta k splnění podmínek kolaudačního rozhodnutí nebyla stanovena, a stavební úřad tak vydal výzvu ke zjednání nápravy k vybudování vstupu na půdu ze schodiště z důvodu, že přístup na půdu prostřednictvím bytu je údajně v rozporu s vyhláškou č. 268/2009 Sb. Odvolatel však s názorem stavebního úřadu o údajném rozporu s vyhláškou č. 268/2009 Sb. nesouhlasí, neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č.i. 7 As 84/2009 ze dne 22.4.2010 je přístup na půdu prostřednictví bytu v souladu s dotčenou vyhláškou. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 84/2009 ze dne 22.4.2010 je analogicky třeba ustanovení § 24 odst. 7 vyhlášky č. 268/2009 Sb. vykládat v kontextu předmětu úpravy vyhlášky, jejíž je součástí. Vyhláška stanoví technické požadavky na stavby, které náleží do působnosti obecných stavebních úřadů (§ 1 vyhlášky). Ustanovení § 24 odst. 7 vyhlášky je zařazeno v části čtvrté „Požadavky na stavební konstrukce staveb". Účelem právní regulace je stanovit požadavky na řešení staveb, ať již jde o řešení územně technické, účelové nebo stavebně technické. Má-li být tedy ke komínům zabezpečen trvalý přístup budovou, otvorem ve střeše, komínovou lávkou, popřípadě vnější přístupovou cestou, střešními stupni v souladu s § 24 odst. 7 vyhlášky, je nezbytné, aby nebyl ze stavebně technického hlediska nepřístupný. Ustanovení § 24 odst. 7 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby je dle odvolatele v domě Bezručova 279, Beroun splněno. Výzva stavebního úřadu č.j. MBE/8909/2015/VÝST-NoM dne 12.2.2015 je tak nezákonná. Odvolatel poukázal, že o tom, že ustanovení § 24 odst. 7 vyhlášky č. 268/2009 Sb. je v domě Bezručova 279 splněno i v případě přístupu na půdu prostřednictvím bytu, informovali žalobci předsedu výboru p. Salvu. Dále dne 5.1.2015 infor­movali žalobci písemně výbor žalovaného včetně p. Salvy, že podali žalobu o určení neplatnosti usnesení shromáždění, a to především vzhledem k tomu, že usnesení o vybudování nezávislého vstupu na půdu nebylo shromážděním přijato, přestože zápis uvádí, že toto usnesení bylo přijato, a vyzvali výbor, aby dodržoval právní předpisy včetně stanov žalovaného. Následně tentýž týden dne 8.1.2015 p. Salva podal podnět stavebnímu úřadu k zahájení řízení z moci úřední ohledně vstupu na půdu. Stavební úřad pak na základě tohoto podnětu p. Salvy dne 12.2.2015 vydal výzvu ke zjednání nápravy, na kterou se p. Salva odkazoval při jednání soudu dne 16.9.2015. Od­volatel zdůraznil, že na základě informace o podané žalobě žalobců na neplatnost usnesení o vybudování vstupu na půdu ze dne 14.10.2014 p. Salva podal podnět stavebnímu úřadu, následně pak stavební úřad výzvu vydal dne 12.2.2015. P. Salva pak při jednání soudu dne 16.9.2015 uvedl, že v době přijímání usnesení dne 14.10.2014 spo­luvlastníci „měli v ruce výzvu ze dne 12.2.2015" a tím všichni vlastníci museli vědět, že se jednalo o hlasování o cenové nabídce. Z jednání p. Salvy pak vyplývá jeho účelovost a snaha zakrýt manipulaci s usnesením shromáždění a se zápisem z jednání shromáždění, neboť po oznámení o podání žaloby p. Salva podal tentýž týden podnět stavebnímu úřadu a následně tvrdil soudu, že dne 14.10.2014 měli vlastníci k dispozici výzvu stavebního úřadu ze dne 12.2.2015 (což samozřejmě z hlediska časového není možné). Toto jednání p. Salvy opět podporuje tu skutečnost, že usnesení shromáždění dne 14.10.2014 hla­sovalo o stavební úpravě. Poukázal na to, že o vybudování vstupu na půdu ze schodiště bylo hlasováno na předcházejícím jednání shromáždění dne 20.3.2014, kdy usnesení o vybudování nezávislého vstupu na střechu nebylo přijato, neboť pro něj nehlasovala dle stanov potřebná tříčtvrtinová většina všech členů žalovaného. Pozvánka na jednání shromáždění dne 20.3.2014 obsa­hovala totožný název bodu programu, a to „9. Odsouhlasení vybudování nezávislého vstupu na půdu (hlasování)„, tak jako pozvánka na předmětné jednání shromáždění dne 14.10.2014. Dále uvedl, že stavební úřad v Berouně v oznámení o zahájení řízení o nařízení odstranění stavby č.j. MBE/39986/2015/VÝST-ČP ze dne 18.6.2015 vyzval spoluvlastníky domu Bezručova 279 v Berouně k podání žádosti o dodatečné povolení stavby (vstupu na půdu ze schodiště) dle § 129 odst. 2 stavebního zákona, neboť k vybudování vstupu na půdu ze schodiště je třeba stavební povolení dle § 103 stavebního zákona. Dle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona k žádosti o stavební povolení připojí stavebník rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek. I z tohoto vyplývá, že shromáždění je oprávněno hlasovat o vybudování vstupu ze schodiště a tvrzení soudu prvního stupně, že o vybudování vstupu na půdu ze schodiště hlasovat nelze, je mylné. Z toho, že se dle soudu prvního stupně nemohlo hlasovat o daném usnesení, nevyplývá, že ve skutečnosti se o tomto usnesení nehlasovalo. Z existence podmínky kolaudačního rozhodnutí nelze jakkoli dovodit, zda o vybudování vstupu na půdu bylo hlasováno či nikoli: rovněž nelze jakkoli dovodit, že shromáždění „vzhledem na prokázaný stav ani hlasovat nemohlo“, ostatně ze zápisu z předcházejícího shromáždění dne 20.3.2014 vyplývá, že o vybudování nezávislého vstupu na půdu bylo hlasováno na shromáždění dne 20.3.2014, pozvánky na jednání shromáždění dne 20.3.2014 a 14.10.2014 v bodu programu o vybudování vstupu na půdu jsou totožné. Kdyby záměrem předsedajícího schůze p. Salvy bylo hlasovat jen o cenové nabídce, pak by p. Salva formuloval návrh usnesení tak, že se jedná o cenovou nabídku, tedy použil by formulace této či obdobné „Schvaluje se cenová nabídka p. Císaře ve výši 11.132 Kč pro vybudování vstupu na půdu", rovněž v pozvánce by bylo uvedeno „4.Cenová nabídka na vybudování nezávislého vstupu na půdu" a nikoli „4.Odsouhlasení vybudování nezávislého vstupu na půdu". Poukázal na soudem neprovedený a žalobci navržený důkaz zápis z předchozího jednání shromáždění ze dne 20.3.2014 včetně pozvánky, ze kterého vyplývá, že pozvánka obsahuje totožný bod programu jako pozvánka dne 14.10.2014 a že na jednání shromáždění dne 20.3.2014 o vy­budování vstupu na půdu hlasováno bylo a usnesení přijato nebylo z důvodu nedosažení potřebné tříčtvrtinové většiny všech členů žalovaného. Odvolatel dovozoval, že soud prvního stupně chybně neaplikoval § 258 o.z., přestože žalobci namítali rozpor usnesení shromáždění se zákonem a stanovami žalovaného a přestože žádali v petitu žaloby o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění pro rozpor s právními předpisy, soud prvního stupně tak chybně aplikoval § 1209 odst. 1 o.z. (a nadto pak i chybně neshledal důležitost důvodu k přezkumu usnesení ve smyslu § 1209 odst. 1 o.z.). Poukázal na to, že v případě, že by bylo dne 14.10.2014 hla­sováno pouze o cenové nabídce na vybudování vstupu na půdu a nebylo by hlasováno o samotném vybudování vstupu na půdu s tím, že předcházející shromáždění dne 20.3.2014 nepřijalo usnesení o této stavební úpravě a následně byl vstup na půdu vybudován bez přijatého usnesení shromáždění ve dnech 15.-17.6.2015 p. Ladislavem Maškem, členem výboru žalovaného, jednalo by se o rozpor se zákonem a stanovami žalovaného, neboť občanský zákoník v § 1208 písm. d) stanoví, že do působnosti shromáždění patří rozhodování o opravě nebo stavební úpravě společné části a neboť dle stanov čl. 7 odst. 3 písm. do výlučné působnosti shromáždění náleží rozhodování o stavebních úpravách společných částí domu. Tedy případné přijetí usnesení pouze o cenové nabídce na vybudování vstupu na půdu by zakládalo neplatnost rozhodnutí shromáždění pro rozpor se zákonem a stanovami. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 1155/2011 ze dne 31.1.2013, ve kterém Nejvyšší soud judikoval, že neurčitost napadeného usnesení shromáždění vlastníků jednotek by byla důvodem pro vyslovení jeho neplatnosti. Dále se odvolatel obsáhle vyjadřoval k bodu 10 napadeného usnesení „Schválení zvýšení příspěvků dlouhodobých záloh“. Odkázal na podání ze dne 4.9.2015 a ústní jednání dne 16.9.2015, a to na rozpor se zákonem a stanovami a dále na neurčitost stanovení výše záloh na příspěvek na správu domu a pozemku, které jsou zřejmé z navržených důkazů, které soud prvního stupně neprovedl. Soud prvního stupně chybně neaplikoval § 258 o.z., přestože žalobci namítali rozpor usnesení shromáždění se zákonem a stanovami žalovaného a přestože žádali v petitu žaloby o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění pro rozpor s právními předpisy. Uvedl, že soud prvního stupně pouze zkonstatoval, že žalobci nejsou přehlasovanými vlastníky, neboť dle soudu z provedeného důkazu vyplývá, že žalobci na jednání shromáždění nehlasovali. Odvolatel má za to, že tento závěr soudu je mylný, nemá oporu v zákoně, v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu ČR, ani v publikovaných rozhodnutích Ústavního soudu ČR ohledně hlasování na jednání shromáždění a je v rozporu s politickou teorií a obvyklými obecně uznávanými principy používanými při hlasování, ze kterých vyplývá, že přehlasovaným vlastníkem nemůže být jen a pouze ten vlastník, který při hlasování o návrhu hlasoval PRO jeho přijetí. Zbývající vlastníci, tedy ti kteří hlasovali PROTI, ti kteří se zdrželi, jsou přehlasovanými vlastníky a ti kteří nebyli fyzicky přítomni při hlasování, jsou přehlasovanými vlastníky. Žalobci se při hlasování zdrželi, neboť hlasování bez jakýchkoliv podkladů považovali za nezákonné a v rozporu se stanovami žalovaného a tímto zdržením se hlasování vyjadřovali svůj nesouhlas, že jsou proti návrhu v jeho stávající podobě, ale že s případným jiným návrhem výše příspěvku, který by však byl v souladu se zákonnou úpravou a stanovami, by souhlas vyslovili. Ve prospěch tohoto závěru obsáhle argumentoval. Mj. poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.3.2010 sp.zn. 22 Cdo 2026/2008 uvádějící, že podkladem pro určení záloh na opravy je plán oprav řádně schválený shromážděním, který stanoví předpokládané náklady, které bude nutné vynaložit v následujících letech. Zálohy na opravy stanovené náhodně zvoleným číslem (např. 15 Kč na m2 podílu) jsou neurčité, nepřezkoumatelné a nezúčtovatelné, neboť není známo, vůči čemu mají být zúčtovány. Ad absurdum tento způsob stanovení záloh na opravy by pak mohl vést k tomu, že většinou vlastníků (v případě žalovaného tři členové výboru mají podíl 57,7%) bude odsouhlasena záloha na opravy ve výši např. 100.000 Kč na m2 podílu.

Navrhl, aby odvolací soud pro řízení před odvolacím soudem ustanovil žalovanému opatrovníka v souladu s § 29 odst.2 o.s.ř., a aby odvolací soud zrušil rozsudek a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce v souladu s § 221 odst. 2 o.s.ř., neboť v řízení došlo k závažným vadám.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podala též žalobkyně včasné odvolání, a to zcela shodného obsahu i odvolacího petitu, proto odvolací soud pro stručnost odkazuje na odvolání žalobce.

Odvolací soud věc projednal a rozhodl při jednání konaném dne 4. listopadu 2016. Předseda senátu seznámil přítomné účastníky s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 924/2012 a právní větou o tom, že vlastník, jenž se účastní shromáždění, a zdrží se hlasování, svým postojem nedává najevo, že s rozhodnutím nesouhlasí, a nemůže být proto považován za přehlasovaného vlastníka. K danému judikátu zástupce žalobce a) uvedl, že na danou věc podle něj nedopadá, neboť ta se řídí § 258 o.z., viz komentář k § 1221 o.z., a navíc dodal, že podle něj tato judikatura Nejvyššího soudu nemůže v dlouhodobém horizontu obstát, a poukázal na hlasovací pravidla Evropské komise, kde ten, kdo se zdrží, není považován takto ve smyslu uvedeného judikátu za osobu, která nehlasovala proti. Zástupce žalovaného uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně je správné, odvolání není důvodné, správně věc byla posouzena podle § 1209 o.z. V dané věci nešlo ani o důležitou záležitost, resp. nejednalo se o přehlasované vlastníky. Správně bylo použito výkladových pravidel obč. zák. a vůle hlasujících na schůzi shromáždění byla správně posouzena. Poukázal na to, že ve smyslu obč. zák. je třeba hledět na právní jednání spíše jako na platná, než naopak jako primárně na neplatná. K doplnění dokazování zástupce žalobce a) navrhl přehrátí audiozáznamu z předmětné schůze. Uvedl, že není zřejmé o čem bylo hlasováno, zda jen o nabídce cenové, za níž takový výstup bude vybudován. Rozpor s § 258 o.z. spatřoval v tom, že hlasovací kvorum bylo v rozporu se stanovami. K bodu 10 schůze shromáždění rozpor s § 258 o.z. spatřoval v tom, že správně měl být ve smyslu obč. zák. prováděcí vyhlášky i stanov pořízen nejprve rozpočet na opravu celé střechy, kde by ten činil cca 1,500.000 Kč a následně mělo být odhlasováno zvýšení příspěvků dlouhodobých záloh. Tím, že k tomu nedošlo takovýmto postupem, došlo k rozporu s § 258 o.z. K doplnění důkazu navrhl přehrátí audiozáznamu z předmětné schůze SVJ, dále přečtení stanov společenství, dále tabulku kalkulace, dále znalecký posudek na stávající stav střechy, dále znalecký posudek na to, jak má být taková střecha správně opravena, dále nabídku společnosti TONDACH na střešní krytinu a na zateplovací systém, dále dotaz MMR, jak provést takovou opravu střechy. To vše má vést k tomu, aby bylo zřejmé, že příspěvky tak jak byly zvýšeny, jsou nedostatečné, resp. nerelevantní ve vztahu k rozsahu opravy střechy. Zástupkyně žalobkyně b) se ztotožnila s důkazními návrhy zástupce žalobce a). Dále poukázala k bodu 10 usnesení předmětné schůze SVJ, že toto je i v rozporu s § 1180 o.z., kdy příspěvky mají být stanoveny i s ohledem na to, že část společných prostor resp. společné prostory jsou užívány výlučně jen některým členem, nebo některými členy SVJ, což v daném případě je paní Marešová, která dlouhodobě takto užívá část společných prostor. Navrhla doplnit dokazování ještě spisem Krajského soudu v Praze sp. zn. 56 Cm 379/2015. Poukázala na to, že i prohlášení vlastníka je de facto chybné, jsou tam ve 4 případech ze 6 chybně vypočteny metry podlahové plochy. Nicméně nejmarkantnější je otázka paní Marešové, kde ta užívá cca 15 m2 společných prostor. Odvolací soud zamítl návrhy na doplnění dokazování.

Vrchní soud v Praze jako odvolací soud po provedeném jednání přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, s důvody uvedenými odvolateli se odvolací soud neztotožnil.

V prvé řadě odvolací soud řešil otázku namítané kolize zájmů osob jednajících za společenství vlastníků jednotek – žalovaného (dále i jen „SVJ“), tedy členů jeho výboru. Podle § 21 odst.4 o.s.ř. za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby. Je nutné zdůraznit, že společenství vlastníků jednotek je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku (§ 1194 odst.1 o.z.). Správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží vlastníků jednotky a co je v zájmu všech vlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí (§ 1189 odst.1 o.z.). Jednak je třeba konstatovat, že pakliže odvolateli namítanou kolizi zájmů soud, tedy jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací neshledá, není povinen ustanovit procesního opatrovníka resp. není povinen k jiným procesním úkonům jako např. řízení přerušit. V daném případě dospěl odvolací soud jednoznačně k závěru, že členové výboru SVJ ani předseda výboru Jan Salva nejsou z důvodu, že jsou členy tohoto výboru SVJ v kolizi zájmů se samotným společenstvím. Do 31.12.2013 mohli být ve smyslu § 9 odst.12 zák.č. 72/1994 Sb. a ve smyslu tehdejší judikatury členy výboru resp. pověřeným vlastníkem toliko a jen vlastníci jednotek v domě. To vyplývalo i jen z označení individuálního statutárního orgánu – pověřeného vlastníka alternativně upraveného ke kolektivnímu statutárnímu orgánu – výboru. Mohl-li být individuálním statutárním orgánem SVJ jen pověřený vlastník, tedy jen vlastník jednotky pověřený shromážděním vlastníků jednotek, tím spíše mohl být členem výboru (včetně jeho předsedy či místopředsedy) též jen vlastník jednotky v domě pro něž vzniklo SVJ. Přímo zákon tedy určil, že vlastníci jednotek mohou resp. musí být členy statutárního orgánu. Pakliže by byla u nich dána kolize zájmů namítaná odvolateli, tedy kolize zájmů mezi vlastníkem jednotky coby vlastníkem nemovité věci a členem statutárního orgánu coby voleným funkcionářem právnické osoby – SVJ, kolize zájmů dána z podstaty věci, že je jiný zájem SVJ resp. jeho funkcionářů a jiný zájem vlastníků jednotek, pak by zákon nemohl vytvořit takovouto konstrukci, ale naopak, muselo by být zakázáno, aby vlastník jednotky byl zároveň členem výboru resp. pověřeným vlastníkem. To zakázáno nebylo a ani dle současné právní úpravy není. Podle právní úpravy SVJ účinné od 1.1.2014 došlo jen k té změně, že členem výboru resp. předsedou SVJ (toto označení nahradilo označení „pověřený člen“) může být kdokoli, tedy i třetí osoba – nečlen SVJ resp. nevlastník jednotky v domě ohledně nějž SVJ vzniklo. Jinak se nic nezměnilo. Zákon tedy ani dle zákonné úpravy účinné od 1.1.2014 nezakázal, aby členové SVJ, tedy vlastníci jednotek v domě pro nějž SVJ vzniklo, nemohli být členy jeho statutárního orgánu (členy výboru resp. předsedou). Je tak zřejmé, že kolize zájmů člena SVJ – vlastníka jednotky v domě jsoucího zároveň členem jeho statutárního orgánu se zájmy SVJ dána není. Není dána ani obecně, není dána ani v daném případě, když z tvrzení žalobců – odvolatelů nevyplývá. Polarita zájmů jednotlivých vlastníků jednotek – členů SVJ je do jisté míry přirozená, obvyklá, vyplývající z jejich odlišného předmětu vlastnictví, odlišné sociální, kulturní a dalších situací. Například vlastník jednotky jsoucí bezprostředně pod střechou má logický zájem na opravě střechy, zatímco vlastník jednotky v přízemí takový zájem mít nutně nemusí resp. nikoli v takové intenzitě, naopak může mít zájem na dobré drenáži základového zdiva domu apod. Tato z podstaty věci, tedy z různosti jednotek co do jejich polohy, velikosti, vybavení, sousedství s dalšími jednotkami, blízkosti výtahu a podobně, daná polarita zájmů je přirozenou skutečností, nezakládající kolizi zájmů jednotlivých vlastníků se zájmy společenství vlastníků jako celku. To však ještě neznamená kolizi zájmů SVJ coby právnické osoby a členy výbory coby členy kolektivního statutárního orgánu jsoucími zároveň vlastníky jednotek. Tito členové statutárního orgánu jsoucí zároveň vlastníky jednotky v domě mají při výkonu své funkce povinnost péče řádného hospodáře ve smyslu § 159 odst.1 o.z., a to při zastupování SVJ podle § 164 o.z., jakož i při všech jednáních dle § 163 o.z. Porušení této péče je porušením zákonné povinnosti, kteréžto lze sankcionovat resp. vymáhat po nich náhradu škody, kterou takovým porušením SVJ způsobili. Mají ve smyslu § 159 odst.1 o.z. i povinnost loajality. Coby vlastníkům jednotek jim však nelze upírat právo na vlastní názor a postoj, vyjadřovaný většinou na shromáždění vlastníků jednotek. I jako členové SVJ – vlastníci jednotek mají povinnost loajality ve smyslu § 212 odst.1 o.z. Odvolací soud tedy shrnuje, že je třeba odlišovat práva a povinnosti členů volených orgánů SVJ, v daném případě práva a povinnosti členů výboru SVJ od práv a povinnosti jednotlivých vlastníků jednotek – členů SVJ. Tyto dvě skupiny práv a povinností jsou nezaměnitelné a „neprolnutelné“. Je-li určitá osoba zároveň členem výboru a zároveň vlastníkem jednotky v předmětném domě, pak tato skutečnost nezakládá jeho konflikt zájmů ve smyslu § 21 odst.4 o.s.ř., jedná-li takováto osoba za SVJ před soudem či udělí-li k takovému jednání plnou moc. Tuto kolizi zájmů nezakládají ani projevy vůle takovéhoto vlastníka jednotky – člena společenství dané tímto jeho postavením, a to i byť by byly v nesouladu s vůlí většiny vlastníků jednotek, což ovšem ani není daný případ. Kolize zájmů tak rozhodně není dána tím, že členové SVJ jsoucí zároveň členy výboru mají jiný názor na opravu střechy, než další vlastníci jednotek, jak je tomu v daném případě.

Podle § 1209 odst.1 o.z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

Podle § 1221 o.z. nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů, dílčích členských schůzích ani o náhradní členské schůzi. Podle § 258 o.z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánu spolku.

V daném případě je požadavek odvolatelů na postup dle § 258 o.z. správný jen v malé části. Ve smyslu § 1221 ve spojení s ust. § 1209 odst.1 o.z. je ust. § 258 použitelné na společenství vlastníků jednotek toliko v té části, podle níž soud rozhoduje o neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek včetně jeho rozhodnutí učiněném mimo jeho zasedání (§ 1210 a násl. o.z.) pro rozpor se zákonem nebo stanovami. Jinak řečeno, důvodem prohlášení usnesení shromáždění vlastníků jednotek za neplatné proto, že je toto rozhodnutí v rozporu se zákonem nebo stanovami. Ve všem ostatním se ust. § 258 o.z. na společenství vlastníků jednotek nepoužije, neboť jeho použití vylučuje ust. § 1209 o.z., jež stanoví pro SVJ speciální podmínky domáhání se nejenom prohlášení usnesení shromáždění za neplatné, leč rozhodnutí o záležitosti o níž bylo na shromáždění rozhodováno (viz. § 1209 odst.1 o.z.). Speciálně je tak stanoven okruh osob dle zákona oprávněných se rozhodnutí soudu podle § 1209 o.z. domáhat (přehlasovaný vlastník jednotky případně samo SVJ je-li vlastníkem jednotky), speciálně je určena zákonná podmínka – důležitý důvod, speciálně je stanovena tříměsíční prekluzivní lhůta. Ohledně těchto jmenovaných specialit se tak ust. § 258 o.z. neuplatní.

Podle § 1209 odst.1 o.z. se může u soudu domáhat, „aby ten o záležitosti rozhodl“, výlučně přehlasovaný vlastník jednotky. V daném případě bylo soudem prvního stupně naprosto dostatečně provedeno dokazování, z provedených důkazů zjištěny rozhodné skutečnosti a učiněny skutkové závěry o tom, že žalobci ohledně bodu č. 10 přijatého usnesení shromáždění vlastníků jednotek nehlasovali proti přijatému usnesení. To jednoznačně vyplývá ze zápisu z jednání shromáždění vlastníků jednotek konaného dne 14.10.2014, přičemž ani odvolatelé toto nezpochybňují, když zpochybňují to, že zdržení se hlasování neznamená, že nejsou přehlasovanými vlastníky jednotek. Jinak řečeno odvolatelé tvrdí, že zdržení se hlasování neznamená souhlas s přijatým usnesením shromáždění vlastníků jednotek. Podstatné však v dané věci je, že zákon vyžaduje nesouhlas, tedy najevo výslovně daný nesouhlasný postoj k přijímanému usnesení shromáždění vlastníků jednotek. Ten v jejich případě dán nebyl. Shodně uvádí judikatura viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.z. 29 Odo 924/2012, podle nějž „vlastník, který se účastní shromáždění a zdrží se hlasování, svým postojem nedává najevo, že s rozhodnutím nesouhlasí. Nemůže být považován za přehlasovaného vlastníka“. V daném případě ohledně usnesení č. 10 shromáždění vlastníků jednotek konaného dne 14.10.2014 tím, že žalobci coby vlastníci jednotek nehlasovali proti přijímanému usnesení o zvýšení příspěvků dlouhodobých záloh, nejsou aktivně věcně legitimováni k podání návrhu na prohlášení tohoto usnesení za neplatné resp. k podání návrhu dle § 1209 odst.1 o.z. Nejsou tak osobami majícími v daném případě zákonné právo domáhat se vyslovení neplatnosti předmětného usnesení shromáždění vlastníků jednotek soudem. Vzhledem k tomu se nelze ohledně tohoto usnesení již dalšími námitkami žalobců, včetně námitek o jeho věcné nesprávnosti případně neurčitosti, zabývat. Ohledně určitosti usnesení navíc platí, že usnesení je zcela určité viz. důvody uvedené soudem prvního stupně, na nichž odvolací soud nemá důvodu cokoli měnit.

Podle § 1209 odst.1 o.z. zákon vyžaduje, aby byl na napadení usnesení shromáždění vlastníků jednotek důležitý zájem. Lze-li pojem důležitého zájmu v podstatě ztotožnit s důležitou záležitostí, pak je na danou věc plně použitá dosavadní judikatura. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.ledna 2012 sp.zn. 29 Cdo 3706/2010 : „ z věcného hlediska je oprávnění přehlasovaného vlastníka omezeno pouze na důležité záležitosti. K výkladu tohoto pojmu se Nejvyšší soud vyjádřil již v usnesení ze dne 22. října 2008, sp. zn. 28 Cdo 3246/2007, v němž přisvědčil závěru odvolacího soudu, podle kterého se důležitou záležitostí ve smyslu citovaného ustanovení rozumí taková záležitost, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Přitom nelze přehlížet, že do právního postavení vlastníků jednotek jakožto členů společenství zasahují (mohou zasahovat) i záležitosti týkající se společenství samotného. Jinak řečeno, přehlasovaný vlastník může požádat soud o přezkum usnesení přijatého shromážděním zásadně pouze tehdy, má-li napadené usnesení významný dopad do právního postavení, práv či povinností společenství a/nebo jeho členů – vlastníků jednotek. V této souvislosti pak Nejvyšší soud podotýká, že i tehdy, má-li napadené usnesení přijaté shromážděním významný dopad do právního postavení, práv či povinností společenství a/nebo jeho členů, by soud měl posuzovat, zda tvrzené porušení právních předpisů či stanov mělo závažné právní následky; není-li tomu tak, nelze podle přesvědčení Nejvyššího soudu vyslovit neplatnost napadeného usnesení shromáždění. Ačkoliv je význam (důležitost) napadeného usnesení obvykle nutno posuzovat s ohledem na poměry konkrétní věci, v určitých případech bude plynout z povahy věci“. Též například podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.července 2016 sp.zn. 26 Cdo 5024/2015 „důležitou záležitostí….se rozumí taková záležitost, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití“. V daném případě podle názoru soudu prvního stupně a ani podle názoru odvolacího soudu není dán důležitý zájem na usnesení bodu 4 přijatého usnesení shromáždění vlastníků jednotek dne 14.10.2014 potud, že nejde ve smyslu výše uvedené judikatury a potažmo tak ani ve smyslu zákona o záležitost zasahující přímo do samotného právního postavení vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví – vlastněných jednotek, z hlediska účelu jejich využití. Jak zcela správně dovodil soud prvního stupně ze znění přijatého usnesení pod bodem 4, je toto dostatečně určité a směřuje ke schválení cenové nabídky stavebních prací při vybudování nezávislého vstupu na půdu předmětného domu, a to dle rozhodnutí stavebního úřadu (orgánu státní správy). Rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek o realizaci letitého rozhodnutí státní správy, navíc v cenově bagatelním rozsahu stavebních prací, není v daném případě rozhodnutím majícím za následek vznik, změnu či zánik podstatných práv a povinností resp. podstatný vznik, změnu či zánik práv a povinností, když takové rozhodnutí může být úspěšně napadeno podle § 1209 odst.1 o.z. (viz. publikace Novotný M., Horák T., Holejšovský J., Oehm J. Bytové spoluvlastnictví a bytová družstva. Komentář. 1.vydání. Praha : C.H.Beck. 2016 s.245).

Odvolací soud dále zvažoval i výklad, podle nějž není pojem „důležitý důvod“ podle § 1209 odst.1 o.z. zcela shodný s pojmem „důležitá záležitost“ podle § 11 odst.3 BytZ, k tomuto výkladu se přiklonil. Pojem „důležitá záležitost“ byl dosud značně judikatorně zmapován, viz. výše uvedené judikáty, oproti pojmu „důležitý důvod“, ohledně nějž judikatura chybí. Pojem „důležitý důvod“ implikuje subjektivní stránku pro „důvod“ podstatných skutečností u žalobce podávajícího návrh dle § 1209 odst.1 o.z. Nicméně i s touto akcentací musí jít o „důležitost důvodu“ ve směru, že důvodem nemohou být bagatelní věci, tedy bagatelní pochybení rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek jak věcná, tak i procesní. Důležitý důvod nicméně musí též objektivně existovat, což plyne z dikce zákona, podle níže „je-li pro to důležitý důvod“, tedy existuje-li objektivně vzato důležitý důvod, nikoli „má-li pro podání žaloby důležitého důvodu žalobce“, tedy je-li dán subjektivní důvod navrhovatele – žalobce. Důležitost důvodu tedy směřuje k výsledku rozhodování shromáždění vlastníků jednotek, směřuje však též k objektivizaci podstatnosti skutečností představujících tento „důležitý důvod“. Ve výsledku se pak opět dostáváme k tomu, že důležitým důvodem je podstatné porušení práv vlastníka jednotky či více vlastníků jednotek, porušení dopadající svým negativním důsledkem především na předmět jejich vlastnictví – jednotku či jednotky, dále na základní práva a povinnosti ve vztahu k jednotce a ve vztahu ke společenství vlastníků jednotek. Ačkoli tedy podle odvolacího soudu je třeba provést tento výklad ust. § 1209 odst.1 o.z., tedy že důležitý důvod není pojmem se zcela totožným obsahem jako byl pojem „důležitá záležitost“ podle § 11 odst.3 BytZ, jsou z uvedených důvodů na něj použitelný výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu. To vše za situace, že žalobci je požadováno rozhodnutí o neplatnosti přijatých usnesení shromáždění vlastníků jednotek. V daném případě rozhodnutí bodu 4 přijatého usnesení shromáždění vlastníků jednotek není důležitým důvodem ve smyslu § 1209 odst.1 o.z. když jeho dopad do předmětu vlastnictví žalobců resp. i ostatních vlastníků jednotek, jeho vliv na předmět jejich vlastnictví, na jejich práva a povinnosti k předmětu vlastnictví i ke společenství vlastníků jednotek nemá potřebnou intenzitu. Tento vliv není přímý, ale jen zprostředkovaný. Jinak řečeno vybudování výlezu na střechu se nedotkne ani vlastnictví žalobců, ani dalších vlastníků jednotek, navíc jej nelze vnímat negativně, když jde o povinnost stanovenou společenství rozhodnutím správního orgánu, kterou je společenství povinno plnit. Nicméně i kdyby tomu tak nebylo, jde o rozhodnutí bez zásadního přímo vlivu ve výše uvedeném smyslu a nejde tak o důležitý důvod podle § 1209 odst.1 o.z.

Odvolací soud se dále zabýval tvrzeními odvolatelů ve vztahu k důležitosti důvodu vedoucími k jimi zamýšlené rekonstrukci celé střechy. Je samozřejmě možné, ba v dané věci i pravděpodobné, že z čistě ekonomického hlediska může být efektivnější jednorázová komplexní oprava celé střechy, v rámci níž by byl proveden i výlez na střechu, než její dílčí opravy včetně provedení toliko výlezu na střechu. Tuto otázku je ovšem možné nahlížet z více úhlů pohledu. Jednak nemusí nutně platit a navíc je objektivně obtížně zjistitelné, zda udržování střechy v „provozuschopném“ stavu s vynaložením desetitisícových částek v horizontu desítek let není ve výsledku nákladově efektivnější, než generální oprava střechy provedená za cca 1,5 milionu korun, jak tuto výši tvrdí žalobci, kterážto sice „vydrží“ též desítky let, nicméně v konečném součtu finančních prostředků je náročnější. Zohledněna by musela být i vyšší moc např. kroupy, blesk, zemětřesní apod., což prakticky nelze. Dalším hlediskem, a to v uvedeném případě zásadním, je hledisko vůle jednotlivých vlastníků jednotek – členů společenství vlastníků jednotek. To je právnickou osobou vzniklou za účelem správy domu v bytovém spoluvlastnictví, tedy prakticky vždy budou představy, a potažmo tak i vůle jednotlivých vlastníků jednotek, rozdílné (k tomu viz. výše ohledně opatrovníka). Tato vůle je projevována především v rámci rozhodování shromáždění vlastníků jednotek, tedy v jeho usneseních coby výslednici vůli jednotlivých členů společenství. Přitom je rozhodující počet hlasů jednotlivých členů – vlastníků jednotek, tedy rozhoduje tzv. většinový princip. Pakliže v daném případě většina nepreferuje rozhodnutí o generální opravě střechy, pak shromáždění jinak nerozhodne a výsledkem takového postoje většiny je v daném případě rozhodnutí o zřízení výstupu na střechu. Důvody jednotlivých vlastníků jednotek při takovém rozhodování mohou být různé a nelze souhlasit se žalobci, že „nemají-li ostatní vlastníci dostatek peněz na generální opravu střechy, ať své jednotky prodají“.

Žalobci se v daném případě domáhali vyslovení neplatnosti usnesení č. 4 a 10 předmětného shromáždění vlastníků jednotek. Ohledně bodu 4 usnesení je z výše uvedených důvodů odvolací soud zajedno se soudem prvního stupně v tom, že nejde o důležitý důvod, ohledně bodu 10 pak, že žalobci nejsou aktivně věcně legitimováni k podání žaloby. Z řečených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako správný, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení.

Jelikož oba žalobci nebyli v rámci odvolacího řízení vůbec úspěšní, náleží náhrada nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst.1 o.s.ř., tedy dle úspěchu v řízení, úspěšnému žalovanému.

V Praze dne 4. listopadu 2016

k tomuto rozhodnutí a jeho protiústavnosti je diskuse zde: http://www.portalsvj.cz/…dulezity-duv#…-

18Cm 86/2016–36

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl ve věci žalobců , proti žalovanému Společenství vlastníků, o určení neplatnosti usnesení,

t a k t o :

1. Soud zakazuje žalovanému jednat podle napadeného rozhodnutí.
2. Usnesení přijaté na shromáždění žalované dne 27.4.2016, kterým byly schváleny nové stanovy žalované, ve znění notářského zápisu NZ 101/2016, N 103/2016, notářky JUDr. Ivany Chábové, notářská kancelář se sídlem v Chomutově, Revoluční 25, je neplatné a stanovy dle nového občanského zákoníku se neschvalují.

O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali jakožto spoluvlastníci bytu č. v domě , , přezkoumání usnesení žalovaného ze dne 27.4.2016, kterým byly schváleny nové stanovy společenství. Důvody, proč žádali o zrušení uvedeného usnesení, a také toho, aby žalovaný nesměl jednat podle uvedeného usnesení ve smyslu ust. § 1209 nového občanského zákoníku, byly tyto:

1. Na programu schůze byla změna stanov avizována jako „zahájení úkonů pro přijetí nových Stanov dle nového občanského zákoníku,“ ale na schůzi byly v rozporu s tím stanovy rovnou schváleny.
2. Žalobci neměli žádnou možnost podat připomínky k návrhu nových stanov. O tomto odepření možnosti připomínek bylo dokonce na schůzi hlasováno. To porušuje ustanovení § 251 o.z.
3. O věci rozhodlo 40 z přítomných 42 členů, celkem je jich 65, ale někteří z nich nebyli pozváni.
4. V navržených stanovách jsou některá nezákonná ustanovení, například povinnost předkládat nabývací titul členem SVJ.
5. Zápis z jednání byl doručen žalobcům až po několika urgencích.

Žalovaná strana žádala žalobu zamítnout s ohledem na to, že pozvánka obsahovala bod týkající se změny stanov, pozvánka byla doručena oběma žalobcům včas a rovněž s tím byl doručen návrh stanov. Co se týče možnosti vyjádřit se, ta byla dostatečná. Žalovaná strana připustila, že diskuse na jednání byla hlasováním odmítnuta. Tím se tento bod stal nesporným. Nesporné bylo dále to, že 27.4.2016 proběhla schůze, kde byly za účasti notářky schváleny nové stanovy žalovaného, jakož i to, že žalobci jsou řádnými členy společenství žalovaného. Z dokazování výpisem z katastru nemovitostí vyplynulo, že předmětný byt č. v domě čp. v v má ještě třetího vlastníka, a tím je . Strany následně učinily nesporným fakt, že tato třetí spoluvlastnice nebyla na schůzi 27.4.2016 pozvána. Z obsahu pozvánky na schůzi bylo potvrzeno, že tvrzení žaloby, zachycující formulaci bodu jednání schválení stanov bylo správné.

Podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. platí, že § 258 Každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku. § 259 Právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí. § 251 Každý člen je oprávněn účastnit se zasedání a požadovat i dostat na něm vysvětlení záležitostí spolku, vztahuje-li se požadované vysvětlení k předmětu zasedání členské schůze. Požaduje-li člen na zasedání sdělení o skutečnostech, které zákon uveřejnit zakazuje nebo jejichž prozrazení by spolku způsobilo vážnou újmu, nelze mu je poskytnout. Soud posoudil případ podle uvedených ustanovení. Aktivní legitimace žalobců je dána citovaným ustanovením § 258, žaloba je ve smyslu § 259 podána včas (26.7.2016). Důvody, které namítali žalobci proti usnesení žalovaného, mají různou váhu. Prvý důvod, že bod schválení stanov byl avizován v pozvánce matoucím způsobem, soud pokládá za zhojitelný v průběhu schůze za stavu, kdy přítomná většina členů společenství pokračuje v „zahájení úkonů ke schválení stanov“ a stanovy prostě schválí. Taková schůze je totiž oprávněna program měnit a případně doplnit. Podstatně závažný je druhý důvod, zejména v kombinaci s rozhodnutím nepřipustit diskusi na samotné schůzi. Společenství je dána volnost, jakou procesní formou umožní vyjádření členů spolku, například pouze písemně před schůzí, nebo naopak, pouze ústně na schůzi. Formulace citovaného ustanovení § 251 je v tomto poměrně volná. Ale soud dává za pravdu žalobcům v tom, že stav, kdy jakákoli diskuse nebo připomínky nejsou připuštěny vůbec, žádnou formou, je již v rozporu s tímto ustanovením a podstatným způsobem práva člena omezuje. To samo by stačilo k vyhovění žalobě. Závažný se jeví být i třetí důvod, totiž, že nejméně jeden člen společenství nebyl na schůzi pozván vůbec, při čemž z vyjádření žalované strany se jeví problém jako širší, že Pokračování 4 18 Cm 86/2016

takových členů bylo zřejmě ještě více. Soud nemá důvod zkoumat přesnou situaci dalších nepřítomných členů, protože nejsou žalobci. U je situace složitější, protože ta sice rovněž není žalobcem, ale je spoluvlastníkem bytu žalobců a její práva tedy přímo souvisí s právy žalobců, kteří by za normálních okolností měli vystupovat na schůzi všichni tři. Tím, že nebyla pozvána, jde o další poškození práv žalobců v rozporu s citovaným § 251 o.z. Dalším zkoumáním konkrétních ustanovení nových stanov společenství se soud již nezabýval, protože to za daných okolností není nutné. Schůzi bude nutno v každém případě zopakovat s řádným pozváním, s možností členů vyjádřit se k otázce nových stanov a konečně, musí být pozváni všichni členové společenství. Za daného stavu věcí vidí soud i jako důvodný požadavek žaloby ve smyslu § 1209 o.z., a proto mu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1) o.s.ř., protože žalobci měli ve věci plný úspěch. Náklady zahrnují odměnu za celkem dva úkony po 2.500,– Kč podle vyhlášky 177/1996 Sb., dvě paušální náhrady nákladů po 300,– Kč, jízdné za cestu Praha – Ústí a zpět 792,– Kč a ztrátu času celkem 400,– Kč, a k tomu všemu DPH 21%, a dále soudní poplatek 2.000,– Kč, celkem tedy 10.218,– Kč. Celkové náklady byly přisouzeny v 3denní pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Ústí nad Labem dne 13.3.2017

Ve Vaší ukázce mě zaujala pasáž,ve které soudce tvrdí,že je možné na shromáždění měnit a případně dokonce i doplnit program schůze aniž by to odsouhlasilo 100% kvorum vlastníků jednotek v domě.

Aktivní legitimace žalobců je dána citovaným ustanovením § 258, žaloba je ve smyslu § 259 podána včas (26.7.2016). Důvody, které namítali žalobci proti usnesení žalovaného, mají různou váhu. Prvý důvod, že bod schválení stanov byl avizován v pozvánce matoucím způsobem, soud pokládá za zhojitelný v průběhu schůze za stavu, kdy přítomná většina členů společenství pokračuje v „zahájení úkonů ke schválení stanov“ a stanovy prostě schválí.

„Taková schůze je totiž oprávněna program měnit a případně doplnit.“

Nějak mi to nesedí s tímto výkladem zákona:

Mgr. Jan Bauer, právní analytik Klusák Advokátní Kancelář – Law Firm

Problematiku rozhodování shromáždění o otázce, která nebyla uvedena na programu zasedání shromáždění, upravuje § 253 odst. 3 ve spojení s § 1221 občanského zákoníku, a to tak, že záležitost, která nebyla zařazena na program zasedání, lze rozhodnout jen za účasti a se souhlasem všech členů společenství.

Pouze tedy za situace, kdy na zasedání shromáždění jsou přítomni (osobně nebo v zastoupení) všichni vlastníci jednotek v domě, lze o zařazení této záležitosti na program jednání hlasovat.

V případě, že byť jen jeden z vlastníků by na shromáždění nebyl přítomen, případně by byť jen jeden ze všech vlastníků přítomných na shromáždění nesouhlasil se zařazením nové záležitosti na program jednání, je projednávání veškerých záležitostí mimo předem stanovený pořad zasedání vyloučeno.

Pokud by přesto došlo k jejich projednání a rozhodnutí o nich, bylo by takové rozhodování neplatné pro rozpor se zákonem. Otázkou je, nakolik mohou stanovy společenství upravit tuto problematiku jinak – odchylně od zákona, tedy např. tak, že pro možnost projednat dodatečně stanovený bodu programu zasedání shromáždění bude požadována pouze účast a souhlas tříčtvrtinové většiny hlasů všech vlastníků jednotek v domě. Tedy, zda citované ustanovení je ustanovením kogentním či nikoli.

Osobně bych se přikláněl k těm názorům, dle kterých se stanovy nemohou od tohoto ustanovení zákona odchýlit, a to vzhledem k tomu, že účelem ustanovení je ochrana těch členů společenství, kteří se po seznámení s programem zasedání shromáždění uvedeným na pozvánce rozhodli, že se zasedání nezúčastní, neboť se na něm nebude projednávat nic podstatného, k čemu by měli potřebu se vyjadřovat a hlasovat. Pokud tedy stanovy společenství v daném domě danou záležitost neupravují odchylně od zákona, je přijaté rozhodnutí o navýšení příspěvku neplatné. I v případě, že stanovy výslovně připouštějí projednat záležitost nezařazenou na program jednání v případě, že s tímto postupem bude vysloven souhlas určitou (ve stanovách stanovenou) většinou hlasů přítomných členů jednotek a této většiny bylo dosaženo, existuje významné riziko, že některý z vlastníků, který na zasedání shromáždění nebyl přítomen nebo který hlasoval proti dodatečnému zařazení citované záležitosti na pořad zasedání shromáždění, napadne rozhodnutí shromáždění žalobou k soudu.

Do doby než odpověď na povahu citovaného paragrafu nepřinese judikatura soudů, nelze o výsledku takového sporu bohužel vynést jednoznačný závěr.

Ano, rozsudek KS Ústí 18Cm 86/2016 je trochu zmatený a nejen v této otázce se soudce sekl. SVJ se odvolalo k vrchnímu soudu a skoro čekám, že to VS vrátí k novému projednání.

Č.j. 50 Cm 125/2014 – 58 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v právní věci navrhovatele , za účasti Zemědělské družstvo , o neplatnost Usnesení výroční členské schůze Zemědělského družstva Okříšky, družstva, konané dne 29. května 2014, o neplatnost Stanov Zemědělského družstva Okříšky, družstva, schválených výroční členskou schůzí, konanou dne 29. května 2014 t a k t o :

I. Soud vyslovuje neplatnost usnesení výroční členské schůze Zemědělského družstva Okříšky, družstva se sídlem Jihlavská 539, Okříšky, IČ 00140015, konané dne 29. 5. 2014 týkající se článku 12 vypořádací podíl, a to v odst. 2, 3, 4 a 5. Odstavec 2 článku 12 vypořádací podíl stanov Zemědělského družstva Okříšky, družstva, IČ 00140015 se sídlem Jihlavská 539, 675 21 Okříšky schválených výroční členskou schůzi konanou dne 29. 5. 2014 ve znění: vypořádací podíl činí členský vklad (souhrn základního vkladu, jeho násobků a dalšího vkladu), snížený o 10%, je neplatný. Odstavec 3 článku 12 „Vypořádací podíl“ stanov Zemědělského družstva Okříšky, družstva, IČ 00140015 se sídlem Jihlavská 539, 675 21 Okříšky schválených výroční členskou schůzí konanou dne 29. 5. 2014 ve znění: „V případě vyloučení člena z družstva se vypořádací podíl snižuje o 50%“, je neplatný. Odstavec 4 článku 12 „Vypořádací podíl“ stanov Zemědělského družstva Okříšky, družstva, IČ 00140015 se sídlem Jihlavská 539, 675 21 Okříšky schválených výroční členskou schůzi konanou dne 29. 5. 2014 ve znění: „Nárok na vypořádací podíl je splatný uplynutím dvou let od zániku členství“, je neplatný. Odstavec 5 článku 12 „Vypořádací podíl“ stanov Zemědělského družstva Okříšky, družstva, IČ 00140015 se sídlem Jihlavská 539, 675 21 Okříšky schválených výroční členskou schůzi konanou dne 29. 5. 2014 ve znění: „Z vypočtené výše vypořádacího podílu se 50% uhrazuje akciemi nebo obchodními podíly na jmění společností s ručením omezeným nebo převodem členských práv a povinností, případně jejich části v družstvech, v nichž má Zemědělské družstvo Okříšky, družstvo, majetkové účasti. Vypořádací podíl se vydává ve jmenovité hodnotě akcií nebo nominální hodnotě podílů na jmění společností s ručením omezeným a nominální hodnotě členských práv a povinností případně jejich částí v družstvech. Zbývajících 50% vypořádacího podílu se vypořádává, nedohodnou-li se bývalý člen, případně jeho dědic a družstvo jinak, přednostně nepeněžitým plněním podle dohody. V případě, že k dohodě nedojde, je bývalý člen nebo jeho dědic povinen převzít vypořádání této části vypořádacího podílu nepeněžitým plněním určeným představenstvem ve struktuře majetku družstva, vyjádřené na straně aktiv rozvahy za rok, v němž členství zaniklo. Ceny budou stanoveny dohodou stran a v případě, že k dohodě nedojde, podle ocenění v tržních cenách k 1. lednu roku, v němž má být nárok vypořádán.“, je neplatný. II. Účastník řízení je povinen zaplatit navrhovateli na nákladech řízení částku 12.890,–Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce navrhovatele. O d ů v o d n ě n í : Návrhem ze dne 26. 6. 2014 se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti Usnesení výroční členské schůze Zemědělského družstva Okříšky, družstva, konané dne 29. května 2014 a neplatnost Stanov Zemědělského družstva Okříšky, družstva, schválených výroční členskou schůzí, konanou dne 29. kvěna 2014. Návrh odůvodnil navrhovatel tím, že mu byla zaslána Pozvánka na výroční členskou schůzi, která se konala 29. května 2014 v restauraci budovy družstva v Okříškách. Na programu jednání bylo celkem 11 bodů, z nichž pod bodem 3 bylo uvedeno „Schválení nových stanov družstva“. K pozvánce byl přiložen doklad „Návrh usnesení z výroční členské schůze Zemědělského družstva Okříšky, družstva“. Zápis z výroční členské schůze byl navrhovateli zaslán dne 17. 6. 2014, a to na jeho písemnou výzvu, kterou učinil účastníku řízení dne 10. 6. 2014. Usnesením byla schválena i změna stanov Zemědělského družstva Okříšky, družstva. Navrhovatel se domáhá neplatnosti článku 12 stanov vypořádacího podílu, článku 2, 3, 4, když má za to, že co se týká bodu 4, jednání je v příkrém rozporu se zákonem č. 90/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2014, a to z toho důvodu, že nárok na vypořádací podíl je splatný uplynutím dvou let od zániku členství, což je v rozporu s § 25 cit. zákona. Dále uvádí, že rovněž bod 3 a 5 článku 12 stanov je v rozporu se zákonem o obchodních korporacích. Na členské schůzi navrhovatel podával návrh na změnu stanov, ale reagováno na tento návrh nebylo. Návrh byl upřesněn při jednání soudu dne 16. 2. 2015, byla připuštěna změna návrhu tak, že navrhovatel navrhuje, aby soud vyslovil neplatnost odstavce 2, 3, 4, 5 článku 12 stanov, které byly schváleny na výroční členské schůzi Zemědělského družstva Okříšky, konané dne 29. 5. 2014. Účastník řízení se k věci vyjádřil podáním ze dne 8. 8. 2014, v němž uvedl, že dle něho navrhovatel netvrdí, že by měl naléhavý právní zájem na určení, že stanovy družstva jsou neplatné. Podmínkou je právě prokázání existence naléhavého právního zájmu. Dle zástupce družstva případné neplatnosti stanov se může navrhovatel dovolat při vypořádání svého vypořádacího podílu po ukončení členství, je tedy možno se dovolat u orgánu družstva, jak stanoví § 258 zák. č. 89/2012 Sb. v platném znění. Účastník řízení navrhl, aby soud návrh zamítl. Podáním ze dne 31. 10. 2014 potom účastník řízení doplnil, že nárok uplatněný navrhovatelem neuznává, a to ani částečně. Napadnutá ustanovení stanov nejsou v rozporu s právní úpravou, neboť žádný závazný právní předpis způsob úhrady vypořádacího podílu nestanoví. Při jednání soudu zástupce účastníka řízení doplnil své vyjádření a v něm uvedl, že co se týká lhůty splatnosti, skutečně tam došlo k tomu, že v podstatě družstvo napsalo „uplynutím dvou let“ na místo „do dvou let“, ale má za to, že se jedná o právní formalismus. Dále uvádí, že dle zákona o obchodních korporacích člen má právo domáhat se neplatnosti usnesení členské schůze a dle úpravy spolku v občanském zákoníku však soud neplatnost nevysloví, jestliže by to bylo na újmu práv třetích osob. K prokázání skutkového stavu soud provedl následující důkazy, z nichž zjistil:

• z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně oddíl DrXXXVI,

vl. 1430 soud zjistil, že je zapsáno Zemědělské družstvo Okříšky, družstvo, a to ke dni 3. 1. 1954 Mezi účastníky řízení nebyl spor ohledně členství navrhovatele v družstvu, kdy zástupce účastníka řízení prohlásil, že navrhovatel ke dni konání členské schůze byl členem družstva a je jím dosud. Dále soud provedl důkaz, a to Pozvánkou na výroční členskou schůzi Zemědělského družstva Okříšky, družstva, na 29. 5. 2014. Z této pozvánky soud zjistil, že se jedná o pozvánku ze dne 9. 5. 2014. Pod bodem 3 bylo uvedeno: schválení nových stanov družstva. Přílohou pozvánky byl návrh nových stanov a návrh usnesení členské schůze Zemědělského družstva Okříšky s tím, že návrh usnesení pod bodem 2 zní: „Výroční členská schůze konstatuje, že byly schváleny stanovy družstva“. Z dopisu ze dne 10. 6. 2014 soud zjistil, že se jedná o žádost o zaslání zápisu z usnesení členské schůze, konané dne 29. 5. 2014, adresované Zemědělskému družstvu Okříšky, družstvu. Touto žádostí Ing. František Hxxxxx žádá o zaslání zápisu z konání členské schůze, a to neprodleně. Zásilka, resp. Žádost, byla družstvu doručena 11. 6. 2014. Ze Zápisu z výroční členské schůze Zemědělského družstva Okříšky, družstva, konané dne 29. 5. 2014 soud zjistil, že tato se konala v 18 hodin v restauraci správní budovy v Okříškách. Po zahájení byli zvoleni členové volební komise, zapisovatelé a ověřovatelé zápisu. Bod bodem 3 potom bylo projednáváno schválení nových stanov družstva tak, aby tyto byly v souladu se zákonem o obchodních korporacích. V diskuzi vystoupil Ing. František Hxxxxx a upozornil, že návrh stanov v článku 12 není dle jeho názoru v souladu se zák. č. 90/2012 Sb., kdy přijetím stanov v předkládané formě může vzniknout řada problémů. Následně předložil členské schůzi protinávrh článku 12 stanov, týkající se vypořádacího podílu. Dále členská schůze jednala o dalších bodech programu. Vzhledem k tomu, že dle zprávy mandátové komise nebyly dosud sečteny hlasy, bylo jednání o nových stanovách přerušeno. Po zprávě mandátové komise bylo pokračováno ve schvalování nových stanov družstva. Nejprve bylo hlasováno o protinávrhu Ing.Františka Hxxxxx, kdy pro návrh byli 4 členové, proti bylo 150 přítomných nebo zastoupených členů a zdrželo se 28 přítomných nebo zastoupených členů. Tento protinávrh nebyl schválen. Následně bylo přistoupeno k hlasování o návrhu stanov, které předložilo představenstvo, když pro se vyslovilo 164 přítomných nebo zastoupených členů, proti nebyl žádný člen a zdrželi se 4 přítomní nebo zastoupení členové. Předsedající na to konstatoval, že návrh stanov byl schválen. Dále potom členská schůze jednala dle bodu programu uvedeného na pozvánce. Soud doplnil dokazování, a to účastnickou výpovědí navrhovatele. Z této výpovědi soud zjistil, že tento byl od roku 1992 předsedou družstva. Ve stanovách družstva byl popsaný výpočet vypořádacího podílu. Dle jeho názoru není možné, aby ve stanovách bylo ustanovení, že se vypořádává základní členský podíl mínus 10% a vypořádává se to ve věcech, které družstvo nemá. Soud nepřipustil provedení důkazů, a to smlouvami, předloženými navrhovatelem při jednání, listinou ze dne 13. 10. 2014, rozvahou ke dni 31. 3. 2014, když má za to, že provedeným dokazováním byla věc objasněna a na základě provedeného dokazování může věc rozhodnout. Ust. § 623 a § 624 zák. č. 90/2012 Sb. upravují výpočet vypořádacího podílu. Jedná se o dispozitivní ustanovení. Dle § 625 zák. č. 90/2012 Sb., ale stanovy nemohou určit lhůty pro vyplacení vypořádacího podílu delší, než dva roky ode dne zániku členství. Jak vyplývá ze schválených stanov družstva, a to článku 12 bod 4, ustanovený nárok na vypořádací podíl je splatný uplynutím dvou let od zániku členství. Proto je ujednání dle názoru soudu v rozporu s citovaným § 625 zák. č. 90/2014 Sb.. Lhůta nesmí být delší než dva roky od zániku členství. Dle názoru soudu se nejedná o právní formalismus, jak uváděla zástupkyně účastníka řízení, ale toto ustanovení je dle názoru soudu neplatné.Tato lhůta nesmí být překročena ani u splatnosti vypořádacího podílu vyloučeného člena. Jak již uvedeno, § 623 a § 624 zákona o obchodních korporacích je sice dispozitivní, ale soud se domnívá, že základní principy, z nichž úprava vypořádání obchodní korporace, jejího společníka či člena se prosadí i ve vztahu k vypořádání družstva a jeho člena. Jedná se o zásadu zejména spravedlivého vypořádání, jak stanoví § 36 odst. 3 zákona. Vypořádání vztahů mezi družstvem a jeho členem musí být poctivé a nesmí být na úkor poctivého vypořádání. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 752/2011 výše vypořádacího podílu se vždy odvozuje od hodnoty, resp. odhadu hodnoty obchodní korporace a poměru, kterým se společník na hodnotě podílel. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 146/2003 potom stanovy družstva nemohou určit způsob stanovení vypořádacího podílu tak, aby o něm mohlo rozhodovat pouze samo družstvo. Dle uvedeného soud má tedy za to, že co se týká článku 12 odst. 2, 3, 4, 5, tyto jsou v rozporu jak se zákonem č. 90/2012 Sb., tak i v rozporu s platnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Co se týče bodu 5, navržený způsob vypořádání předpokládá 50% vypořádání v majetkových účastech a dále následuje ustanovení o vypořádání a struktuře majetku družstva, vyjádřené na straně aktiv rozvahy za rok. Toto dle soudu je neurčité a nevykonatelné a vypořádání dle tohoto ustanovení nelze provést. Vzhledem k tomu, že je právě na představenstvu, jaký majetek bude vydán nebo jak bude vypořádán vypořádací podíl, dle názoru soudu je toto ustanovení v rozporu s dobrými mravy. Dle ust. § 258 zák. č. 89/2012 Sb. každý člen spolku, nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánu spolku. Dle § 259 potom právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí. Dle § 260 potom soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby, nabytého v dobré víře. Jak bylo v řízení prokázáno, navrhovatel je členem družstva a je tedy aktivně legitimován k podání návrhu na neplatnost rozhodnutí orgánu spolku a nemusí prokazovat zájem hodný právní ochrany, neboť toto prokazuje jen třetí osoba. Návrh byl podán dne 26. 6. 2014, schůze, která je předmětem řízení se konala 29. 5. 2014, tj. návrh byl podán v souladu se lhůtou dle ust. § 259 zák. č. 89/2012 Sb.. Soud posoudil návrh v souvislosti s ust. § 260 zák. č. 89/2012 Sb. a dospěl k závěru, že pro uplatnění tohoto ustanovení zákona nejsou dány důvody. Dle názoru soudu právě přijaté usnesení, týkající se článku 12 vypořádacího podílu stanov, má závažné právní následky a není v zájmu spolku neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Vzhledem k tomu, že dosud nebylo toto ustanovení aplikováno při výpočtu vypořádacího podílu, nebylo tímto zasaženo do práva třetí osoby, nabytého v dobré víře. Proto zde nelze aplikovat ani ust. § 260 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb.. Ze všech shora uvedených důvodů soud vyslovil neplatnost přijatých usnesení, a to právě pro rozpor se zákonem, a to zákonem č. 90/2012 Sb. a rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Soud neakceptoval tvrzení účastníka řízení, že neplatnosti se lze dovolat u orgánu spolku, vzhledem k tomu, že tuto záležitost je možné řešit právě ust. § 663 ZOK, kdy každý člen družstva, člen představenstva nebo kontrolní komise nebo likvidátor se mohou dovolávat neplatnosti usnesení členské schůze podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí. Dle odst. 5 § 663 zák. č. 90/2012 Sb. potom důvodem neplatnosti usnesení členské schůze je i jeho rozpor s dobrými mravy. Soud ve věci rozhodl usnesením, když se jedná o řízení ve statusové věci družstva dle § 93 písm. a) zákona o zvláštních řízeních soudních a je koncipováno jako tzv. řízení nesporné (§ 24 odst. ZZŘS). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle us. § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému navrhovateli přiznal náhradu nákladů řízení v částce 12.890,–Kč. Náklady řízení spočívají v náhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,–Kč a dále v náhradě nákladů právního zastoupení, které spočívají ve 3 úkonech právní služby po 2.500,–Kč, dále 3×300,– Kč režijní paušál, 6 půlhodin za ztrátu času, tj. 600,–Kč dle vyhl. č. 177/96 Sb., vše zvýšené o 21% DPH, jejímž je právní zástupkyně navrhovatele plátcem, ve výši 1.890,–Kč, celkem tedy náklady řízení činí 12.890,–Kč. Dle ust. § 149 o.s..ř potom soud uložil účastníku řízení zaplatit náhradu nákladů řízení navrhovateli k rukám právního zástupce navrhovatele ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost, uložená tímto usnesením, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Brně dne 16. 2. 2015

K příspěvku zmiňujícímu § 663 zákona 90/2012 Sb., ZoK (Hlava VI – družstvo, díl 1 Obecná ustanovení) o neplatnosti schůze „(1)… neplatnost usnesení členské schůze podle občanského zákoníku (pozn.: tj. § 258 – 261) … pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami“)

mám dotaz na vztah mezi korporací a společenstvím vlastníků.

Společenství vlastníků jsou ve wikipedii zmíněny mezi soukromoprávními korporacemi s odkazem na Dvořák, Švestka … a kol. Občanské právo hmotné.

Děkuji

Co myslíte tím vztahem mezi družstvem a SVJ? Mezi nějakými družstvy a SVJ vztahy jsou, ale ty nevyplývají ze zákona.

Korporace není to samé jako obchodní korporace, družstva a SVJ jsou upravena jinými zákony.

Jak a proč (kvůli komu) rozhodly soudy, že § 1209 je speciální pro SVJ oproti § 258. A že to je s přehlasovaným vlastníkem jinak dle 22 Cdo 1423/2009 a jinak dle 29 Cdo 924/2012.

Takže neplatí § 1221 „Nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů (§ 256), dílčích … schůzích (§ 255) ani o náhradní … schůzi (§ 257)“ ?

Pro SVJ platí speciálně (tedy jen a pouze) § 1209, že domáhat se zrušení zapsaného průběhu shromáždění může jen účastník shromáždění, ale nikoli každý člen spolku dle § 258 ? Proč by zákonodárce nenapsal do oddílu „bytové spoluvlastnictví“, stejně jako u §§ 255, 256, 257, že neplatí ani § 258 ?

Dle mne vyplývá pro společenství vlastníků jiné to, že je v oddíle navíc § 1209 o přehla­sovaném účastníku shromáždění, ale ne že je tím popřeno právo každého člena dle § 258. I když je divné, že by se zúčastněnýzubavil možnosti dle § 258.