Projekt pro topení s určením tepelných ztrát vypracován byl pokud vím, podle toho se také stanovoval výkon jednotlivých radiátorů. Proč z toho nevypadli nějaké další korekční koeficienty nevím (možná právě kvůli měření kalorimetry…).

Zamyslete se, Zdeno, nad smyslem všech těch předpisů ohledně vytápění, výpočtů okolo topných soustav, regulací… a možná přestanete hledat v korekčních koeficientech tajemno. Případně se seznamte s tím, jaké údaje projektant topné soustavy zadává do výpočtů a nejspíše dospějete ke stejnému závěru, jaký zde uvádím dále.

Máte-li výkon jednotlivých radiátorů ke konkrétní stavbě stanoven projektem, tzn. na podkladě tepelných ztrát, a přesně podle projektu realizován, pak toto je garance, měla by být, že ta v ZoSl obecně definovaná rozdílná náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou je vykompenzována právě instalací radiátorů s adekvátním výkonem a tudíž žádné koeficienty nejsou třeba – projektem máte dánu garanci adekvátní dodávky tepla vzhledem ke ztrátám. Problémem je naše česká polovičatost, tj. že např. zateplíme dům, ale na topnou soustavu nesáhneme. To je situace, kterou by měly napravit koeficienty, protože stavba jako taková změnila parametry, ale topná soustava zůstala původní. Z logiky věci plyne, aspoň teda pro mne, že jediný způsob, jak se koeficientů dobrat, je jejich stanovení výpočtem, a to prostřednictvím „projektu“, tzn. nejlépe projektantem přes danou problematiku. Řečeno jinak, „odbornými firmami“ ochotně (a úplatně) univerzální koeficienty vycucné z prstu zásadně nebrat, chcete-li se vyhnout sporům v ;-) „zúčtovací jednotce“.