Justitiane, děkuji za reakci. Když pominu Vaše arogantní poznámky (zřejmě si tím dodáváte odvahu), tak je mi jasné, že rozúčtování nákladů na vytápění podle platné legislativy vůbec nerozumíte. Nejprve se podívejte do zákona č.67/2013 o rozúčtování služeb. Nákladem na služby je cena služeb ujednaná s dodavatelem. To znamená, co dodavatel tepelné energie fakturuje musíte rozdělit mezi jednotlivé příjemce služeb. Pokud je povinnost v objektu instalovat poměrová měřidla či indikátory, tak tyto fakturované náklady musíte rozdělit podle §6 b. tohoto zákona a jeho prováděcí vyhlášky č. 269/2015 Sb. V zákoně se jasně říká, náklady se rozdělí na základní a spotřební složku. To je základní první postup. Vyhláška 269 pak určuje jak dále postupovat. A v tom je ten problém, nejen, že dosavadní vyhláška je v rozporu s nadřazeným zákonem a to tak, že to gestor vyhlášky musel vysvětlit v metodickém pokynu ze dne 15.12.2017 jak to vůbec myslel, ale i nadále je vyhláška vadná, protože se může stát a stává se to, že podle uvedeného postupu po odečtení nákladů na byty mimo limitní hranice nezbydou peníze na prostory v limitních hranicích. Jednoduchá úprava, zrušení horní limitní hranice. Pokud k tomu není vůle, po dosazení minimální limitní hranice, znova provést porovnání a zjistíte, že přes 100% jich už zbývá jen velmi málo, pak se může postupovat podle vyhlášky.