• Vera marie píše: Justitiane, popiště co rozumíte pod pojmem „změnou algoritmu výpočtu“. 

Paní Vero, rád Vám odpovím. Na samém začátku ovšem musím připomenout základní zásady, na kterých stojí rozúčtování a vyúčtování služeb:

1. Pojmem „náklady na službu“ se rozumí (…) celkové náklady na poskytování služby (§ 2 písm. d) zákona č. 67/2013 Sb.)
2. Do rozúčtování nákladů na službu vcházejí pouze náklady za poskytovanou službu (§ 2 písm. e) zákona č. 67/2013 Sb.).
3. Vyúčtováním se rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na službu a záloh za službu (§ 2 písm. f) zákona č. 67/2013 Sb.)

Z uvedeného plyne jednoznačně, že poskytovatel služby NESMÍ do nákladů na službu „vytápění“ zahrnout náklady, které nebyly vynaloženy na poskytování služby „vytápění“. Až do tohoto okamžiku je Vám – doufám – všechno jasné. Pojďme tedy dál:

Autor vyhlášky č. 269/2015 Sb. stanovil, že maximální přípustný náklad na vytápění bytu je 200% průměru domu. Jde o nejvyšší možný náklad s přihlédnutím ke všem myslitelným nepříznivým vlivům. Jestliže některý byt vykáže náklady vyšší než 200% průměru, pak by teplota v bytě teoreticky dosahovala 37°C. Jde tedy o spotřebu tepla k vytápění která je fyzikálně nemožná: topná soustava má regulaci a takové přetápění vůbec neumožňuje. Teplo tedy bylo odebráno k jinému účelu než k vytápění bytu. Možná šlo o teplo vyplýtvané na oteplování zemské atmosféry přes otevřená okna.

Dám (pro lepší pochopení) příklad z jiné oblasti: Bude-li Vaše přítelkyně tvrdit, že v neděli uvařila litr bramboračky a spotřebovala k tomu 1 kg brambor, budete hned vědět že kecá. To by totiž dostala velmi hustou bramborovou kaši, ale ne polévku. Je to tedy fyzikálně nemožné. Část těch brambor spotřebovala k jinému účelu. A nemusel jsem jí koukat do hrnce při vaření, abych to poznal. 

Vraťme se na začátek: Prokázal jsem citacemi ze zákona, že do rozúčtování vchází pouze náklad na poskytování služby „vytápění“. Nikoliv však náklad na plýtvání teplem a přímé oteplování zemské atmosféry!!! Poskytovatel služby nesmí do rozúčtování služby zahrnout náklady, které byly vynaloženy na jiný účel než na vytápění bytů.

Pokud vychází některému vlastníkovi průměrný náklad vyšší než 200%, je třeba oddělit část přesahující tento limit a dát to dotyčnému plně k úhradě. Teprve potom se zbytek nákladů rozúčtuje standardním způsobem jako náklad na službu „vytápění“.

Při tomto postupu je automaticky zajištěno, že žadný byt nepřekročí vyhláškou stanovený strop 200% průměru domu. Je zajištěno, že do rozúčtování služby „vytápění“ vcházejí jen náklady na službu „vytápění“. Nemůže nastat případ, že by „nebylo co rozdělovat“. Není potřebné uchylovat se k nějakým protizákonným švindlům se změnou poměru základní a spotřební složky. Není třeba bez rozmyslu a bez důvodu přehazovat čísílka a naslepo zkoušet jestli by to nějak nevyšlo. Možná to tak nesmyslně a hloupě dělají Ista či Techem – to jste napsala Vy; já s nimi žádnou zkušenost nemám.

Vidíte paní Vero, jak je to jednoduché. Vy jste ten limit 200% zmínila vícekrát, ale nepochopila jste co znamená, ani jak jej použít. Stačí vědět něco o fyzice, číst zákon a vyhlášku, a hlavně používat zdravý rozum.

Justitianus

Poznámka: Totéž se zde podrobně objasnilo už v roce 2012: http://www.portalsvj.cz/…ena-spotreba#…. Tenkrát platila vyhláška 372/2001, a maximální přípustný limit tenkrát nebyl 200%, nýbrž 140%. Vše ostatní co je tam napsáno platí dodnes.