Posílám odkaz na včerejší film Vlastníci vysílaný na ČT1. Smutná realita mnohých SVJ. https://www.ceskatelevize.cz/…21851212029/

K filmu je diskuse – jeden diskutující napsal (a 100% vystihl) :

Skoro by si tam každý mohl téměř dosazovat za každou postavou konkrétní lidi ze svého baráku. Průřezově tyhle typy jsou asi všude. Od nadšených snaživců, kteří chtějí něco dělat a neustále vymýšlejí (někdy až i moc), co by se dalo udělat nebo vylepšit. Přes vykuky, kteří se snaží co nejlépe a nejvíce hrabat (pod sebe) – čili buď nedělat nic a ideálně pravidelně rozpouštět zálohy, protože tenhle barák přece všechny přežije. Nebo když už něco dělat, tak max. nějaké havarijní stavy a ideálně to dát nějaké spřátelené/rodinné firmičce se kterou se může šábnout a trochu podojit fond. Ale když je sebemenší výdaj z fondu pro někoho/něco jiného, tak chtějí vyúčtovávat každou žárovku, tužku nebo minutu pracovního hovoru. Až po úplné ňoumy, kteří jsou nepřipravení, netuší co se v domě děje, neumějí pořádně hlasovat nebo nevědí o čem se hlasuje. Všechny spojuje leitmotiv, že oni jsou vlastníci a kdo je víc, že ano. Zde krásně ilustrované větou „Já jsem vlastník a nemusím nic“. Pro některé je to jediná šance jednou za rok o něčem rozhodovat a do něčeho mluvit. Pokud je na něčem vyžadován 100% souhlas vlastníků, tak nastupuje jejich zářná chvíle, neboť bez nich se to neudělá.