V nejasném GDPR je článek 30 o záznamech o činnostech zpracování. Pro některé subjekty existuje výjimka, že tyto záznamy nemusí vést. Problém je, že výjimka je nejasně napsaná, ostatně jako i jiné části GDPR.

Kdo tedy musí a kdo nemusí vést záznamy o činnostech zpracování? Koho se výjimka týká a koho ne? Uvedu 2 názory:

1)„Výjimka se mimo jiné neuplatní, pokud zpracování není příležitostné. To může být vykládáno i tak, že výjimka se neuplatní na zcela běžné – ale soustavné, opakující se a tedy nikoli příležitostné – zpracování osobních údajů. Jde například o zpracování dat zaměstnanců pro účely HR a mzdové agendy nebo zákazníků pro účely plnění smluvních vztahů. Takový výklad též znamená, že výjimka žádnou zásadní úlevu pro malé a střední podniky nepřináší, komentuje Matyáš Kužela, společník advokátní kanceláře ŘANDA HAVEL LEGAL.“

2)„V současnosti ještě nemáme přesné definice toho, co se rozumí občasným či rizikovým zpracováním. Nařízení říká, že občasným zpracováním je míněno zpracování jednorázové či ad hoc nebo je v malém rozsahu a nepravidelně. Rizikovým je zpracování, pokud jím může být způsobena nezanedbatelná újma dotčeným osobám. Jedná se tedy o pojmy velmi vágní. K problematice záznamů o činnostech zpracování existuje stanovisko německého dozorového úřadu. To zjednodušeně říká, že povinnost vést záznamy o činnostech zpracování se dotkne téměř všech firem nezávisle na tom, zda se jedná o firmy výrobní, poskytující služby a mající 5 nebo 50 zaměstnanců, uvádí právnička Alice Frýbová ze společnosti Holubová advokáti. Jako výjimku těch, kdo záznamy vést nemusí, uvádí některé spolky, které nemají zaměstnance.“

Výše uvedení právníci se výkladem GDPR živí, ale nechci je obviňovat z toho, že zbytečně straší.

Já se GDPR neživím. Já bych chtěl učinit podle GDPR jen nezbytně nutné minimum skutečně požadované Nařízením, ale aby nehrozila pokuta od ÚOOÚ.

Osobně se domnívám, že pokud by ta výjimka do 250 zaměstnanců byla skutečně myšlena vážně, takže zároveň není možné, aby výjimku zhatila podmínka, že „zpracování není příležitostné“. To by zhatil první zaměstnanec odměňovaný měsíčně a číslice 250 by byla zcela zbytečná.

Ale z českého práva znám případy, kdy důvodová zpráva neodpovídá vlastnímu textu či záměr předkladatele není srozumitelně napsán do vlastního textu.

Evropské právo není jiné.

Hezký den!