má dvě roviny celkové na úrovní SVJ a individuální na úrovni jednotky. Hospodaření SVJ je účelové tj. každý pořízený výkon správy nebo poskytnutá služba má stanovený účel určení (T, TUV, SV, běžná údržba,…). Za každý účel je rozpočtem stanoven celkový nárok za SVJ, indiv. po rozpočítání na vlastníky pak dává měsíční předpis plateb. Za uplynulý rok vzniká v účetnictví evidence skutečných nákladů za každý účel hosp. a za celé SVJ. První tabulka výsledku hospodaření obsahuje následující sloupce a údaje:
1-účel určení,
2-skutečný náklad,
3-rozpočet nároku (úhrn předepsaných plateb),
4-výslek hosp.1 (rozdílem, tj. sloupec 2 minus sloupec 3),
5-výslek hosp.2 (podílem, tj. sloupec 2 děleno sloupec 3 ),
přičemž sloupce 4, 5 ukazují, zda hospodaření daného účelu je přebytkové nebo nedoplatkové. Pokud máme k dispozici i finanční příjmy z měsíčních plateb dle účelu určení pak může vyhotovit podobnou tabulku s variantou, že ve třetím sloupci budou:
3-platby nároku (úhrn zaplacených plateb).
Pro každý účel dle dosaženého výsledku za celek a dle významu účelu můžeme rozhodnout zda vyúčtujeme nebo jen vypořádáme (rozhodnutí o způsobu ošetření vzniklého zůstatku). Vyúčtování je rozpočítání společných nákladů sloupce 2 na jednotky vlastníků a porovnání rozdílem s individuálními platbami vlastníků (jako vyúčtování služeb).
Pokud jde o účel DZ vkládání záloh na budoucí finančně náročnou akci, pak vyúčtovat nebudeme jen „vypořádat“ převodem celkového zůstatku do dalšího roku. Pokud akce byla ukončena a zůstatek je nevyčerpaný přebytek, pak zase můžeme při vypořádání rozhodnout o vyúčtování (rozdat přebytek) ale i bez vyúčtování převést na účet jiné akce, nebo založit zdroj na novou akci. Podle mne přehledy individuálních výsledků odpovídající údajům z vyúčtování do výsledků hospodaření SVJ nepatří. První tabulku pak lze rozšířit o další sloupce a pokračovat již v sestavení rozpočtu dalšího účetního roku.