Do jisté míry s Vámi souhlasím, ale řeč byla o vlastníkovi jednotky, který byl členem společenství ke dni jeho vzniku a který již dle § 9 odst. 5 svou jednotku převedl na nového vlastníka, čímž zaniklo jeho členství v SVJ. Přesto by měl dle výkladu 9 odst. 9 panem lakem nadále mít povinnost plnit funkci orgánů společenství. To je absurdní! Zápisem nového vlastníka jednotky do katastru by přece měly pro bývalého vlastníka skončit veškeré závazky plynoucí z vlastnictví této jednotky. V interpretaci pana lakeho by se však patrně z těchto závazků prodejem jednotky vyvázat nemohl. Pokud nepřechází povinnost plnit funkci orgánů společenství v případě nezvolení těchto orgánů na nového nabyvatele jednotky, nadále by měl tuto povinnost původní vlastník jednotky. A to až do doby zániku SVJ (jestliže se orgány nepodaří zvolit)- tedy často prakticky doživotně. Proč by však měl někdo zodpovídat za něco, co již dávno nevlastní?

Ovšem i pokud zdravotně či mentálně handicapovaný člen společenství ke dni jeho vzniku jednotku nadále vlastní, nemůže se nechat zastoupit na základě plné moci. Přitom není často objektivně schopen plnit žádnou funkci orgánů společenství a i kdyby za něj někdo neoficiálně některé činnosti vykonával, stejně by nebyl schopen řádné kontroly tohoto výkonu. Je pak jen otázkou času, kdy se dostane ne vlastní vinou do pořádného maléru. Ne vlastní vinou proto, že se statutárním orgánem SVJ nestal dobrovolně, ale pouze na základě dřívějšího doručení listiny o vyznačení vkladu do katastru nemovitostí než jiným vlastníkům, což je víceméně vis maior. Takový vlastník je evidentně v nerovném postavení oproti vlastníkům jednotek, kteří se nestali členy společenství dnem jeho vzniku. V praxi je často takto trestán jen za to, že byl svědomitější a kvůli tomu původnímu vlastníkovi budovy dříve zaplatil za převedenou jednotku než vlastníci, kteří se kvůli pozdější platbě členy společenství dnem jeho vzniku nestali.